Hlavní myšlenka dle mého výkladu:
Otevřená mysl a její výhody oproti uzavřené. Autor několikrát dává karikaturické příklady lidí s uzavřenou myslí, kteří si jdou za svým, ale přesto je jejich život nesmyslný. Tito lidé se uzavřeli do svého vidění světa a sebe sama natolik, že dělají věci, které nikam nevedou. Toto je v knize porovnáno s až naivně otevřenou myslí hlavního protagonisty. Ten naopak nemá jasný směr, ke kterému se upíná. Nedrží se zajetých kolejí a zkouší nové věci. Což vede k jeho kreativitě a nadhledu nad věcmi. V knize je ale poukázáno na ryzyko příliš otevřené, nebo spíš už jen naivní mysli, která vede k pravděpodobné smrti protagonisty. Přičemž vypravěč, který není plně uzavřený a ani otevřený, tak přežije.
Co jsem si vzal z knihy:
Není dobré být uzavřeným člověkem, který se drží ve své bublině myšlenek a nevidí celý rozsah svého jednání a života. Zároveň je ale přílišná otevřenost už spíše naivitou, kterou můžou ostatní snadno zneužít. Takže bych na tomto základě řekl, že optimální je nějaká zlatá střední cesta, která se přiklání k jedné či druhé straně dle situace a potřeby.
Praxe:
Osobně mám v některých směrech mysl jako výchozí stav spíše uzavřenou a otevírám si pohled na svět už delší dobu postupně. V praxi můžu říct, že už jsem se setkal s tím že uzavřená mysl mě stála zajímavé podnikatelské nápady, protože jsem jim nebyl ochoten připustit úspěch. V poslední době se ale snažím nezavrhovat nápady i ty které mi na první pohled nedávají smysl. Zatím tedy nemůžu říct, že by se to nutně vyplatilo a to myslím v penězích. Zato jsem z nich ale získal zajímavé zkušenosti a otevřelo mi to cesty směry, které jsem donedávna neviděl jako možné. Zároveň ale můžu potvrdit, že přílišná otevřenost vede spíše ke zklamání a zkouším hledat mezi těmito pohledy na svět balanc.
