Když jsem zjistila, že je knížka Malý princ v četbě, byla jsme trochu překvapená. Četla jsem ji už několikrát, jako malé dítě, k maturitní četbě, teď do školy. Díky tomuto procesu mi ale došla jedna věc - pokaždé jsem dílo vnímala jinak. Pokaždé jsem si v něm našla jiné myšlenky a jiné postoje, které mě zaujaly, a já nad nimi pak přemýšlela.
Knížka Malý princ je dojemná, hřejivá a trochu bolavá. Jako malému dítěti, když jsem ji četla poprvé, mi nedošlo, že hlavní postava /spoiler/ na konci umře, myslela jsem si, že se mu prostě stalo to, co chtěl. Pamatuju si to setkání s realitou, kdy mi došlo, jak to vlastně je.
Teoreticky bych tu mohla reflektovat dané postavy a jejich postoje k tomu, abych knížku propojila s podnikáním, mnohem zajímavější mi ale zrovna v tomhle případě přijde to, jak se lidi vnímají navzájem. Zamýšlení se nad postavami nám teoreticky může pomoct i v nějakém managementu a řízení lidí.
Kdo si knihu přečetl asi ví, že Malý princ cestoval po planetkách a potkával různé osoby, každou něčím odlišnou. V hlavě mi zůstala jedna pro mě asi nejvýraznější - člověk, co pořád dokola zapaloval a zhasínal lampu. Ironie a absurdita téhle osoby je pro mě něco, s čím jsem ani nevěděla, že se setkávám fakt často.
Hlavní myšlenkou knihy, kterou bych asi předala dalším, je pravděpodobně to, že čím jsme dospělejší, tím míň citliví, vnímaví a empatičtí často jsme. Děti, v tomto případě Malý princ, jsou ještě čistá plátna a nás, ti starší, už někdo pomaloval, možná i víc různých lidí a zkušeností, a to si neseme s sebou a pak nám to naši vnímavost mlží. Zrovna tohle si myslím že je do práce s lidmi aplikovatelné hodně.
