S malým princem jsem se, asi jako většina lidí, setkala už v předškolním věku. V té době jsem to brala jakou takovou normální pohádku na dobrou noc, ale nijak jsem k ní nepřilnula. Poté jsem ji četla ve školním věku, kde jsem zaujala postoj “sakra co na tom všichni mají” a knížku s opovržením zasunula do knihovny. Na gymplu se tahle tendence u mého třetího přečtení ještě znásobila – klasický gymplácký způsob přemýšlení tomuhle moc nejde naproti – zde jsem alespoň zjistila zajímavá fakta o autorovi, který byl sám pilotem, létal v druhé světové válce, kde i při akci zemřel – dodnes se neví za jakých okolností to bylo, vedou se pouze spekulace. Ale abychom se dostali k závěru mé cesty s malým princem, tady jsou hlavní tři myšlenky, které si odnáším…
Dětské myšlení a kreativnost je neuvěřitelná věc a čtení této knihy mě neustále vzbuzovalo myšlenky na náš školní systém a obecně na náš “společenský” systém a očekávání, že děti mají dospět v jednotvárně přemýšlející jedince bez kapky představivosti. Ráda bych abychom do budoucna viděli čím dál více slonů v hroznýši než klobouků.
Tato kniha krásně vystihuje nesmyslnosti, které lidstvo ve společnosti vytváří. Kouká z nadhledu dítěte, které si však uvědomuje co vidí, hodnotí to a snaží se to celé pochopit. Uspěchanost, chamtivost, lpění na blbostech až absurdnost hledá malý princ v personách, které potkává na planetkách i na samotné planetě Zemi. Tohle uvědomění a nadhled předává svérázně pilotovi, kterého potká v poušti. Je zde krásně vidět, jak racionálního dospělého člověk absolutně dostane do kolen a dovede ho k pozitivnějšímu pohledu na svět.
Vztah s květinou primárně vidím jako symbol čistoty dětských vztahů a bezpodmínečné lásky k jakýmkoli bytostem, které k nim ani nemusí být dvakrát vřelí. Citlivost dětí pozoruji déle v kontextu jezení masa - děti často odmítají sníst maso, když bylo označeno jako zvíře (které je dost často jejich hrdina v nějaké pohádce - navázali s ním nějaký “vztah”, od pojmu “řízek” to vnímají diametrálně odlišně). Zvířata jsou pro ně jedinečná a až s věkem a otupělostí (a samozřejmě i zvykem) dochází k odcizení se těmto pocitům. ,,Dobře vidět se dá jedině srdcem.”
Malý princ v celé knize ukazuje moc přítomného okamžiku a moc vděčnosti, když žijeme v přítomnosti a hledíme na svět vděčně a s díky, život je hned krásnější a hodnotnější. To mi hlavně přineslo mé poslední čtení malého prince.
Ještě bych sem ráda přidala pár pasáží z knihy, které jsem si vypsala:
