Přečetl jsem knihu Myšlení rychlé a pomalé a jsem zklamán. I přes všechny pozitivní reakce, které jsem četl na internetu, mě kniha neoslovila. Zjistil jsem, že to tak má vícero lidí z týmu. Nebyl jsem na tuhle knihu připravený, nečetl jsem ji ve vhodný čas, prostě mě to nebavilo. Ale kniha by mě měla bavit číst, může to být náročné čtení, ale mělo by to něco přinášet. Mě náročnost překonala, proto doporučuji dobře si promyslet, jestli knihu budu opravu číst (má víc jak 500 stránek, bleé). Naše metodika říká: „Pokud tě kniha nebaví, přestaň ji číst a vyber jinou.“ Tohle jsem neudělal, ale měl jsem. Příště to musím udělat. Kvůli tomu, že jsem se nutil do čtení, jsem byl strašně neefektivní a ztratil jsem asi měsíc, škoda… (pure ATP bez keců)
Fascinuje mě, že je pro nás myšlení tak důležité, máme obří mozek, fakt mega velkej. Myšlení má tak intenzivní vliv, že se nám kvůli němu může měnit fyziologie, prostě si jenom myšlenkou můžu ublížit. Velmi divný, že to příroda takhle vymyslela, když jsou lidi takový blbci – To je paradox: jsme fakt chytrý, ale přitom děláme úplný píčoviny (třeba Svarta Jump). Domnívám se, že se tohle autor snaží popsat, pochopit a vysvětlit.
Jak si z toho ale něco vzít, když sám dělám píčoviny. Hádám, že když jsem si to přečetl, tak budu obezřetnější a třeba udělám za život míň píčovin. Doufám, že díky knize budu víc pokorný a u svého chování třeba rozpoznám, že není racionální – poznám, že se nemusím bát, měl bych se bát. Poznám, že je logický, že moje rozhodnutí skončí neúspěchem a nebo se naopak přesvědčím, že i když to vypadá slabě, může to mít ve skutečnosti pozitivní výsledek. Tohle je pro mě první kapitola – kritické myšlení. Shrnul bych ji domněnkou, že starší lidi si za život vytvoří svoji pravdu, a pak mohou dělat snadněji tyhle nesmyslný chyby. Myslím, že jim ta pravda dá pocit jistoty a je pohodlná. Já bych chtěl v celém svém životě myslet na to, že se svět mění a čemu jsem věřil už možná neplatí a chtěl bych být schopný změnit svoji pravdu. Trochu se to podobá knize Nastavení mysli, což je daleko jednodušší čtení (možná až moc jednoduchý:D).
No a moje druhá kapitola je o podnikání. Když už vím, že jsou lidi blbci, tak jak toho využiju, abych na tom vydělal. Manipulace. Je to asi neetický a sám mám určitě nějakou hranici, kdy už bych nemanipuloval s vidinou zisku. Je to ale velmi tenká hranice a proto se budu držet mého přesvědčení, že by podnikatel měl se zákazníkem tvořit symbiózu, ta je totiž krásná a máme z ní čistou radost. Je taky udržitelná, což je pro podnikatele klíčové.
Teď to zase otočím, protože nejsem svatej a ani nejsem (snad tolik) blbej a když vidim na zemi peníz, tak si ho vezmu. Tím chci říct, že techniky manipulace, které jsou v knize budu používat a budu jich využívat ve svůj prospěch. Dám si ale pravidlo, že to musím být schopen přiznat.
Až za mnou přijde zákazník, že jsem zmrd, že manipuluju, zkusím mu vysvětlit proč a zkusím se nad tím s ním zasmát. Nakonec mu nabídnu, že mu dám kafe zdarma a zkusím s ním zhodnotit, jestli jsem náhodou tu tenkou hranici nepřekročil a po týhle reflexi se zamyslím, jestli je moje pravda stále tam, kde byla.
