U této knihy jsem neměl hlubší důvod k přečtení. Simona Sinka znám z youtube a přišel mi jako solidní mentor s nějakou hodnotou. Na LinkedInu jsem pak viděl recenzi na tuto knihu od Jardy Salvy a po přečtení mě to nabudilo přečíst si tuto knihu od Simona Sinka.
Tuto větu si prosím zapamatujte.
Každý systém v lidském těle nám pomáhá přežít = prosperovat a rozmnožit se. Díky tomu jsme se mohli evolučně vyvíjet a přežít.
Firma jako rodina?
Simon Sinek ukazuje prozaměstnanecký pohled směrem k lídrům. Popisuje, proč by se každý lídr měl chovat lidsky. ,,Jsme to my, firmy, kteří mají zodpovědnost za tyto drahé životy". Být vůdcem je jako být rodičem a firma je jako nová rodina. Rodina, která se o nás bude starat jako o vlastního. Pokud budou zaměstnanci ve firmě spokojení, pocítí svoji vlastní odpovědnost a budou se s firmou identifikovat.
Když jednáme s lidmi jako s rodinou
Když objetujeme čísla, abychom zachránili lidi
Když si to představím jako lídr, mám hlavně s čísly problém. Jsem archetypálně pozorovatel, analytický introvert a pragmatických číslům dávám větší váhu než před vztahy. To se ukázalo hned v projektu Útulnoff, kdy jsem jako projektový manažer ihned zavedl OKR pro vyhodnocování kvality výstupů. Samozřejmě, že jsem byl lidský. Myšlenka Simona Sinka pro mě bude inspirující, když budu cítit, že moc tlačím na výkon a čísla.
Zároveň mi tato myšlenka přijde moc idealistická a nejsem si jistý jak může v realitě fungovat.
Vize
Jsme velmi vizuální tvorové, pokud si napíšeme svoje cíle je větší pravděpodobností, že toho skutečně dosáhneme. Čím jasněji vidíme to co plánujeme dosáhnout, tím vyšší je šance pravděpodobnost úspěchu - je to vzrušující, díky dopaminu.
Vize podnikání musí být formulována tak abychom si ji v oku naší mysli uměli představit, proto se jí říká vize, musíme být schopni ji vidět. Co je to vize? Vize je, jak by svět vypadal kdyby všechny naše kroky byly úspěšné.
Skutečně lidské vedení
= prostředí, kde se lidé budou moci otevřeně vyjadřovat a za svoje úspěchy budou uznáváni a oceňováni.
Skutečně lidské vedení chrání před vnitřními spory, které narušují vnitřní kulturu. Pokud se musíme chránit jeden před druhým, trpí celá skupina. Když lidé musí čelit nebezpečí uvnitř organizace - samotná organizace se stává zranitelnější vůči nebezpečím z venčí. Ale když se uvnitř daří důvěře, táhneme za jeden provaz.
Mamé li pocit nebezpečí, aktivují se nám obrané systémy.
Cítíme li se v bezpečí v týmu, relaxujeme a jsme otevřenější.
Tohle bych rád spojil s teorií z knihy Pozornost. Když se cítíme v nebezpečí budou fungovat vzestupné systémy, bude horší pozornost = méně výsledků a přibude více emocí. Pokud to bude naopak = aktivují se sestupné systémy, budeme více racionálně myslet a budeme mít více řízené pozornosti.
,,Když jsme přesvědčeni, že lidé uvnitř naší skupiny, uvnitř kruhu se o nás postarají, vytváří se prostředí pro volnou výměnu informací a efektivní komunikaci. To je zásadní pro podporu inovací a předcházení velkým problémům."
Jedna skupina ve společnosti věří, že bychom měli vždy upřednostňovat ostatní. Pokud nebudeme zohledňovat skupinu, skupina se nepostará ani o nás
Druhá skupina věří, že bychom měli myslet vždy nejdříve na sebe. Pokud nebudeme schopni se postarat nejdříve o sebe, neprospějeme nikomu jinému.
Sobecké chemikálie - chemikálie pokroku
Štastné - tělo nás odměňuje za přežití
Endorfiny - chemikálie běžců
Endorfinům se přezdívají chemikálie běžců, protože maskují fyzickou bolest. Je to osobní opiát, který nám dává schopnost vysoké fyzické odolnosti.
Dopamin - stimul pro pokrok
Vyplavuje se spíše, abychom přežili jako jednotlivci. Našli potravu, byli vytrvalí, stavěli přístřešky, vymýšleli nástroje a dosahovali vytyčených cílů. Abychom měli kde spát a co jíst. Dopamin navozuje pocit pokroku a naplnění. Vyplavuje se při jídle, proto se snažíme opakovat chování abychom si jídlo zajistili a přežili.
Dopamin je návykový. Kokain, sociální sítě, likes, email, notifikace. Asociovali jsme si dopamin s pocitem, ó toto je pro mě, děkuji.
Čím větší cíl, tím více dopaminu.
Nesobecké chemikálie - chemikálie vůdcovství
Serotonin - chemikálie vůdcovství
Serotonin nás povzbuzuje k tvrdé práci, aby na nás ostatní byli pyšní a my měli pocit hrdosti. Cítíme ho když vnímáme náklonnost a respekt ostatních, protože zvyšuje naše postavení. Chceme respekt v našem kmeni, potřebujeme ho. Serotonin také posiluje vztah mezi rodičem a dítětem, trenérem a hráčem, lídrem a podřízeným
Oxytocin - chemická láska
Oxytocin je nejoblíbenější chemikálie lidí. Je to pocit přátelství, lásky, důvěry ve společnosti přátel nebo kolegů. Oxytocin podporuje náš imunitní systém, lépe řešíme problémy a jsme odolnější vůči návykovým vlastnostem dopaminu. Oxytocin nám dává trvalý pocit klidu a bezpečí. Nepotřebujeme zkontrolovat sociální sítě, protože díky oxytocinu nám stačí vědět, že přátelé a rodina jsou v pořádku. Je důležitý pro instinkty přežití - bez něho by jste nic nedělali ze štědrosti, nebyla by empatie. Nebyli bychom schopni vytvářet důvěru a přátelství. Neměli bychom partnera, nemilovali bychom. Účinky oxytocinu jsou dlouhodobé. Když spolupracujeme nebo o někoho pečujeme o ostatní, S a O nás odměňují pocitem bezpečí, naplnění, sounáležitosti a přátelství.
Oxytocin je sociální kompas, který ním říká kdy je bezpečné se otevřít a důvěřovat ostatním a kdy se držet zpátky. Díky oxytocinu věříme někomu kdo nám buduje firmu.
Láska = Dát někomu moc nás zničit a věřit, že toho nezneužije
Pro naše prehistorické předky, pocit sounáležitosti a důvěra ve schopnost čelit nebezpečí kolem doslova závisí na pocitu bezpečí v naší skupině. Matka příroda chce, aby geny lidí pomáhajícím druhým zůstali v genofondu. Osoba přínosná ve skupině je přínosná pro celý druh. Pokud bychom nebyli nastavení na společný život v kmeni, zemřeli bychom. Nejsme dost silní abychom přežívali sami. Potřebujeme se navzájem. Serotonin a oxytocin pomáhají tvořit pouta důvěry a přátelství tak, aby nám na sobe záleželo. Bez nich bychom byli chladnokrevní. Fyzický kontakt je znamením naší ochoty důvěřovat.
Kortizol
= hormon strachu - pro naše přežití
Zaujal mě příklad o gazelách. Každá sleduje situaci ve stádě a předá informaci dál o nebezpečí. Násobně tak zvyšují svojí šanci na přežití a naplno využívají svoji zbraň - stádovost.
Pokud se chci mít dobře musím spolupracovat a využívat sociální páky. Nemohu si všechno obstarat sám. Někdo umí něco, druhý něco a mě to může velmi pomoct a já naopak pomůžu někomu jinému. Pochopil jsem význam nějaké reciprocity a spolupráce.
Největší takeaway je pro mě myšlenka, že se někdy chovám proti přírodě. Někdy jsem příliš sobecký a nechovám se protýmově, nespolupracuji, nechci přežít. Jelikož mi kmeny a hierarchie dávají obrovský smysl, tohle uvědomění mě velmi zasáhlo.
Jelikož esej na tuto knihu píšu s odstupem, věřím, že jsem se v této oblasti trochu zlepšil. To musí ale posoudit ostatní.
Upřímně, nečekal jsem od této knihy moc, ale mile mě překvapila. Moc se mi líbily kapitoly o hormonech a fungování kmenů v paleo době. Hrozně se mi líbí přemýšlení o hierarchiích, protože je vidím v dnešní době. Kniha mi přinesla kvalitní znalosti.
Dunbarovo číslo = teoretické omezení počtu lidí, se kterými je jedinec schopen udržovat stálé sociální vztahy. Těmi se myslí takové vztahy, v nichž jedinec každého zná a ví, jaký vztah má kterýkoli další jedinec s ostatními. Průměrně se uvádí číslo 150 lidí. zdroj
