Knihu jsem si vybrala z toho důvodu, že právě v projektu (mimo Tiimi) mám problémy s tím, jak je vedený. Nejsem leader ani zatím v této oblasti nemám žádné ambice ani plán se do této pozice stavět. Každopádně si myslím, že i tak je důležité mít znalosti, jak by se měl leader chovat co nám vyhovuje atd. Nakonec celý projektový tým může pomoci leaderovi najít tu správnou cestu, jak s námi pracovat.
V knize bylo jmenováno hned několik problému, na které často při práci narážím.
Kruh bezpečí a lidská potřeba cítit se v bezpečí je jedním z prvních bodů, které autor zmiňuje. V rámci týmu je potřeba, aby se všichni jeho členové cítili bezpečně a dodávali pocit bezpečí ostatním. Členové týmu by měli držet pospolu, chránit se a povzbuzovat se. Zde hraje velkou roli empatie – já bych to ale spíš nazvala co dáš se ti vrátí. Pokud se leader obětuje pro svůj tým, je pravděpodobné, že si tím získá v týmu respekt a členové týmu budou sami od sebe mít chuť mu to stejné vrátit. Obětovat se pro svého leadera a stát za ním.
Při čtení této kapitoly jsem si uvědomila, jak moc je pro mě bezpečí a důvěra v rámci týmu důležitá. Je zvláštní, že málo kdy se zaměřujeme v zaměstnání na vztahy mezi kolegy, a přitom to je ten klíč k úspěchu. Vzpomněla jsem si na moje zkušenosti z házené, kdy se náš výkon odvíjel nejen od toho, jak moc jsme trénovali atd., ale také od toho, jaká byla nálada v týmu. S házenou jsem skončila právě ve chvíli, kdy jsem se v týmu necítila bezpečně a necítila jsem ten „jeden za všechny, všichni za jednoho“ vibe a nerespektovala jsem nové trenéry, protože se mi nelíbil jejich povýšený přístup. I když bych ráda hrála dál, v tomhle prostředí jsem to nedokázala překousnout.
Další z bodů, který mě bavil a dokázala jsem si ho hned vztáhnout je „Zaměstnanci jsou také lidé.“ Přijde mi, že spoustu leaderů, manažerů, projekťáků, šéfů zapomíná na to, že existuje i svět mimo práci, projekt atd.. Je důležité nevnímat lidi jako čísla a prostředek k dosažení cíle. K zaměstnancům/kolegům musí leader přistupovat s důstojností a respektem. Mít důvěru v to, že odvedou svojí práci dobře a dát jim prostor k seberealizaci, bez přehnané kritiky.
Velice zajímavá byla část s hormony štěstí, kdy autor celkem podrobně rozebral endorfin, oxytocin, dopamin a serotonin. Leadership je vlastně biologie (:D). Rozděluje hormony a sobecké a nesobecké. Ty nesobecké jsou serotonin a oxytocin hlavně protože se nám vyplavují ve společnosti ostatních lidí.
Overall se mi kniha líbila. Dokázala jsem si spoustu myšlenek přirovnat ať už na náš tým, nebo projektové týmy. I když (jak už název vypovídá) by měli leadeři jíst poslední, mám pocit, že i jejich tým by občas měl slevit ze svých osobních nároků ve prospěch týmu. Je jasné, že vše začíná u leadera, ale důležitá je i jistá osobní zodpovědnost jednotlivých členů týmu. Bez nesobeckých členů týmu, kteří chtějí spolupracovat, se může leader stavět na hlavu a stejně nic nezmůže.
