Lídři jedí poslední, Simon Sinek
Proč jsem si knihu vybrala?
Velice mě zajímá leadership a ráda bych se v této oblasti rozvíjela a jednou bych chtěla vést svůj tým. Doufala jsem, že zrovna tato knížka mi k mému cíli napomůže.
Co si z knihy odnáším + ATP?
Hlavní poselství Lídři jedí poslední je jednoduché – peníze se zastaví u vedoucího stolu. Jinými slovy, ti z nás, kteří vedou, nemusí vždy chápat, jaký dopad mají naše vůdčí role na ty, které vedeme.
Hloubka a šíře vedení kaskádovitě klesá od výkonné rady k managementu, který zase kaskádovitě klesá k vojákům, kteří denně pochodují na bojiště organizace a z ní formují kulturu prostředí. Tím se uzavírá celý kruh zpět k tomu, že ten, kdo vede, je přímým odrazem pro ostatní.
KULTIVUJTE SVŮJ "KRUH BEZPEČNOSTI"
Simonův kruh bezpečí nám říká, že bychom se měli zaměřit na to, abychom si navzájem pomáhali, než abychom se navzájem „povyšovali“. Také nám říká, že když víme nebo věříme, že lidé uvnitř kruhu bezpečí na nás budou dávat pozor a chránit nás před nebezpečím zvenčí, je pravděpodobnější, že si budeme volně vyměňovat informace a nápady, které posunou organizaci vpřed než si nechat věci pro sebe, protože se bojíme, že by nám někdo mohl „ukrást“ náš nápad.
Co tedy patří mezi jeden z největších návyků, které si můžeme osvojit, abychom kultivovali svůj kruh bezpečí? Jedním slovem... EMPATIE.
Empatie je v dnešní době klíčovou komoditou. V našich týmových společnostech a v naší komunitě potřebujeme lídry, jako je Johnny Bravo, kteří nás skutečně povedou. Protože když lidé vědí, že jejich vůdci poskytují ochranu shora, mohou tvrdě pracovat na zemi, aniž by se obávali nebezpečí zvenčí. (Empatie = schopnost rozpoznat nebo sdílet pocity druhého.)
„Zacházejte se svými zaměstnanci s respektem a důstojností a uvidíte výhody (jako výsledky) v každé dimenzi vašeho života a podnikání.“
- Základní zásadou řízení pracoviště, mezilidských vztahů, vedení a v podstatě všeho ostatního v životě je, že když se cítíme beznadějně a zničeně (jako mnozí z nás ze své pracovní situace) v nějaké oblasti života a máme pocit, že nemáme nad ničím kontrolu, pak je výsledek málokdy pozitivní (alespoň dokud ho nepřekonáme).
NA AUTONOMII ZÁLEŽÍ
Nedostatek kontroly v práci = stres + emoční vypětí. Jeden ze tří zaměstnanců zvažoval odchod ze zaměstnání v letech 2010-2011 (podle zpráv poradenské firmy Mercer, LLC). To nám říká dvě věci:
1) Že je HODNĚ lidí, kteří chtějí opustit svou práci
2) Lidé mají pocit, že nemají jinou možnost, než zůstat na místě (kvůli penězům, rodině a nejistotě ohledně neschopnosti najít si jinou práci)
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ JE VŠE
Když je prostředí v práci prostředím povzbuzení a prostředí, které naplňuje základní lidské potřeby žít, učit se, být oceňovaní a cítit se významnými, děláme víc než jen, že přežíváme – prosperujeme. Stoupáme výše, než se dá očekávat. Vedení je odpovědné za vytvoření správného a příjemného prostředí pro ostatní.
Nemáme sílu „měnit lidi“. Musíme zlepšit životní prostředí. „Změna“ – ať už dobrá nebo špatná – je výsledkem prostředí. A pokud chceme vidět „změnu“ — musíme se méně soustředit na sebe a více na ostatní (tým, komunitu,.)
POZNEJTE SVÉ „HORMONY ŠTĚSTÍ“
Někteří se domnívají, že bychom se měli vždy zajímat více o druhé a dávat je na první místo – že pokud nebudeme dávat pozor na skupinu, skupina nebude dávat pozor na nás.
Jiní zase říkají, že bychom měli mít sebe vždy na prvním místě, a pokud se o sebe nedokážeme postarat, budeme ostatním k ničemu. Faktem je, že obojí je pravda.
Simon díky svému vzdělání v biologii a antropologii v 80 % knihy vysvětluje 4 hormony v našem těle, které nás pohánějí do vedoucích rolí.
4 hormony štěstí v našem těle:
1) Endorfin: chemická látka, která maskuje fyzickou bolest. Při dlouhém a náročném fyzickém výkonu naše tělo začne uvolňovat endorfiny, aby tělu ulevilo od bolavých svalů. Tím podporuje velkou vytrvalost. Život lovců v době kamenné závisel z velké části na schopnosti stopovat svou kořist dlouhé hodiny a nevzdat to po několika neúspěšných pokusech. Endorfin nám pomáhá se posunout dál a zlepšovat se. To je vlastně i důvod, proč když si jdu zaběhat se cítím tak dobře – v mém těle proudí endorfin. Druhý den už je to horší, to mě vše bolí, protože je endorfin pryč a zůstanou jen unavené svaly.
2) Dopamin: chemická látka která nás vede k dosažení cíle. Mozek dopamin produkuje tehdy, kdy se nám něco povedlo nebo očekáváme odměnu. Je to třeba odškrtnutí položky z to-do listu. Dopamin nás žene dopředu a motivuje k lepším výkonům. Proto je důležité si své cíle jasně definovat, napsat a mít je na viditelném místě. Jedinou nevýhodou dopaminu je, že je vysoce návykový. Nutí nás chtít víc a víc a nezastavit se za žádnou cenu. Je dobré se naučit rozeznat, kdy dopamin používáme k našemu prospěchu a kdy jsme spíš jeho otrokem.
3) Serotonin: společenský status. Serotonin projevuje pocit důležitosti, hrdosti a veřejného uznání. Nejvíce ho cítím, když nás někdo pochválí nebo za něco poděkuje. Slouží k posílení vztahů s okruhem našich blízkých. Největší roli hraje třeba ve vztahu s rodičem, kdy se snažíme dostudovat školu, která nás nebaví. Děláme to prostě pro radost druhých.
4) Oxytocin: hormon lásky. Mozek produkuje oxytocin, když se cítíme pochopeni a v bezpečí. Nejvíce ho vzniká při fyzickém kontaktu s jiným člověkem a posiluje mezilidské vztahy. Například kvůli oxytocinu podáváme ruku obchodnímu partnerovi – vnášíme tím lidský prvek do našeho jednání a posilujeme tím vzájemnou důvěru.
Tyto čtyři chemikálie v našem těle ovlivňují naše chování. Simon nazývá první dva „sobecké“ a druhé dva „nesobecké“. "Sobecké" hormony: endorfiny a dopamin. Tyto práce nám pomáhají dělat věci v našem životě. „Nesobecké“ hormony: Serotonin a Oxytocin. Ty pomáhají posilovat naše sociální vztahy s ostatními, spojení s nimi a spolupráci.
Serotonin a oxytocin jsou hormony přínosu, důvěry a sounáležitosti. Když zahrneme tyto dva hormony do našeho čtyř směrného koktejlu, výsledkem je zdravá (a nezbytná) synergie, která vyústí ve větší spolupráci. Větší spolupráce je myšlena tím, být zde pro ty lidi. Ukázat jim, že tu jsem. Že tu jsem jako lídr bez ohledu na danou situaci.
Simon dále vypráví skvělý příběh o společnosti jménem Barry-Wehmiller a její prohrané bitvě se sérií ekonomických ran, které uvrhly společnost do finanční krize, kterou prostě nedokázali setřást. I když jim bylo doporučeno, aby začali zavádět masivní propouštění, aby udrželi své podnikání nad zemí a pomohli jim překonat ekonomickou bouři – stále se odkláněli a odmítali obětovat své zaměstnance v naději, že mohou přijít s něčím, co by jim mohlo pomoci přežít jejich finanční potíže a nadále poskytovat členům Barry-Wehmiler jistotu zaměstnání, kterou si zasloužili. Bohužel nakonec přišel den, kdy jim nezbylo nic jiného, než začít propouštět lidi. Dokud někdo nepřišel s lepším nápadem....
Generální ředitel společnosti Barry-Wehmiller, Bob Champan, se rozhodl, že nepůjde stejnou cestou, jako většina jeho kolegů. Ti obvykle měli tendenci jít dolů, když čelí podobným situacím. Bob se však staral o své lidi a rozhodl se to demonstrovat tím, že přišel s nápadem, který by zabránil propouštění – Zavedl „dovolenou“. To znamená, že každý zaměstnanec (včetně generálního ředitele) si musel vzít čtyři neplacené týdny v práci ročně, aby se vyrovnaly nevyhnutelné finanční krizi, která ohrožuje jakýkoli jiný podnik nebo společnost. Zní to docela jednoduše, že? Každý si vezme čtyři týdny neplacené dovolené a společnost se opět postaví na vlastní nohy.
Když jsem si přečetla o tomto nápadu dovolené, pomyslela jsem si: „Páni.“
A pak jsem si uvědomila, proč je tak důležité, aby si lídři přečetli tuto knihu – Lídři jedí poslední je víc než jen chytlavý název plný inspirativních příběhů – je to svědectví o několika skutečných lídrech v dnešním obchodním světě a příklad za příkladem naplněný plánem, jak lze tyto principy vědomého a starostlivého vedení pěstovat a aplikovat v dnešním moderním světě. Kvůli vůdcům jako Bob Chapman, který odmítl propustit své lidi, když jeho společnost zasáhla těžké časy, se lidé ve společnosti sešli jako jednotný tým, aby se postarali o to, aby organizace překonala těžké časy a znovu prosperovala. A všechno to začalo u jedné osoby: LÍDRA.
