Krásná tyrkysová knížečka od Anny Sálové, která je plná inspirace pro pěkné copy. Poučky z knihy jsem využila při pomoci a copy na Tiimi web a momentálně neustále využívám, protože přede mnou leží výzva zvaná „tvorba webu a webdesign“.
„Přestaňte sekat copy jako Baťa cvičky a dostaňte se pod povrch klasických pouček – jen tak Vás bude psaní naplňovat a nestane se fádní rutinou.“ To píše autorka na zadní straně svojí knížky a tady jsem si uvědomila jeden z mých mentálních modelů, který bych nazvala „hlavně ať je to hotovo“, což bych ve třeťáku už mít nemusela. Nuže, stalo se. Rozhodla jsem se tedy pomocí knihy měnit nejen můj pohled na copy a práci s ním, ale taky svůj mentální model.
Troufale si myslím, že nikdo z nás si nechce dávat práci s náročným copy, po jehož napsání bude odsouzen do copywritingového pekla. Čemu se podle autorky tedy vyhnout?
V mé praxi jsem využila (už dříve) kapitolu číslo 3, myšlenková mapa. Ke copywriterovi se často dostane myšlenková mapa nebo informační architektura webu, který ještě nevznikl. Před sebou tak copywriter vidí, jaké stránky na sebe navazují, co na stránku napsat, co bude navazovat a na co odkazovat na další stránku.
Přímo na techniku mindmap navazuje technika číslo 8, copysketching. Metoda je dobrá pro přípravu obsahu webové stránky. Kombinuje rychlé kreslení, črtání nápadů, poznámek atd., než se začne psát ostré copy. V copyscatchingu si tedy rozvrhneme co kam píšeme a následně se už můžeme soustředit na to, jak to píšeme.
Taková copyskica by měla vznikat na základě:
Podobně jsme postupovali při tvorbě Tiimi webu, kdy jsme využívali především canvu a inspiraci ze stávajícího Tiimiakatemia webu.
Neposlední využitou kapitolou je číslo 10, power words. Při psaní je důležité pracovat nejen hlavou, ale taky srdcem. Pokud chceme čtenáře zaujmout, je potřeba přestat používat racionální úřednická slova, kterými je například poskytnout, zvolit, obdržet. Místo toho používejte smyslová slova, která přímo souvisí s fyzickým prožíváním a nesou jasný význam, tedy dát, vybrat, dostat. Už slyším, jak se doma bavíte, že jste si zvolili kalhoty číslo 38 v barvě khaki.
Tohle pravidlo jsem se snažila využívat při psaní aktualizovaného vydání Stopařova průvodce po TAPu. Psala jsem tak, jako kdybych mluvila sama k sobě, když jsem nastupovala do prváku. Samozřejmě se mi do textu sem tam něco vloudilo. Nejdůležitějším faktorem pro mě bylo to, že když jsem se někde zasekla, dokázala jsem se vrátit k původní myšlence – Průvodce píšu za komunitu pro Tučňáky. Jak mezi sebou mluvíme? Chápala bych tohle spojení? V tomhle jsem našla celou krásu powerwords.
Díky tomu, že jsem měla možnost cvičení z knížky opravdu použít jsem se copy a psaní zase o něco víc zamilovala. V podstatě bych si mohla odškrtnout to, že se mi povedlo napsat knihu – sice má kroužkovou vazbu, ale přece. Není důležité udělat vše hned, co nejdřív. Důležité je vědět, proč, co a komu píšu. Pak to jde líp. Při pocitu, že jsem se zasekla, mám knihu s 33 pomůckama, jak se zase odseknout.
