Důvod přečtení:
Cílená kreativita není mou nejsilnější stránkou. Chtěl jsem tedy alespoň o trochu svojí kreativitu vylepšit, tak abych byl přínosnější při divergentních fázích.
Myšlenky knihy:
Kreativita je schopnost - někteří lidé jsou přirozeně v něčem schopnější než druzí a někteří v tom mají naopak nedostatky. To samé platí i pro kreativitu. Jako ale většina schopností, tak i kreativita je možná být natrénovaná. Pokud se tedy člověk kreativitě věnuje a vynakládá snahu se v ní zlepšovat, tak toho dosáhnout může. Na druhou stranu když se člověk kreativitě nevěnuje delší dobu, tak zakrňuje a zhoršuje se. Když se kreativitě člověk věnuje tak vytváří nápady / řešení / cesty, které jsou nové, zajímavé a souvislé s potřebnými požadavky.
Vracení se k ozkoušenému - toto je jeden ze způsobů jak se úspěšně vyhnout kreativitě. Je to u někoho podvědomá a u někoho vědomá činnost. Vychází z toho, že se člověk snaží najít ve zkušenostech podobnou situaci a rozhoduje se jí poté řešit stejně. Je to určitý princip lenosti, který ale kreativitu zabiju a z toho stavu už je těžké se u stejného tématu dostat. Dobré je tedy uvědomovat si jestli to člověk sám nedělá a případně to pozorovat u ostatních a zvědomovat jim to. Je nutné si to říct ale včas a zastavit proces zabíjení kreativity doku to ještě jde.
Energie musí být - kreativita v ideálním stavu vypadá jako výbuch nejrůznějších nápadů. To ale vyžaduje dostatek energie a to hned z několika pohledů. Za prvé z pohledu únavy. Člověk by se měl na kreativitu připravit alespoň dobrým spánkem, nebo třeba vhodně zvoleným časem na danou činnost. Dál se na to dá pohlížet jako na lenost. Částečně už jsem to zmínil u předchozí myšlenky, ale je to tak důležité že to dál rozvedu. Člověk do toho musí jít po hlavě a nepřemýšlet nad tím jak si to co nejvíce ulehčit. Ulehčení totiž vede pouze k zastavení kreativní činnosti.
Osbornův seznam - toto je metoda, která popisuje, že by se při práci mělo postupovat podle těchto otázek (Použít jinak? Přirovnat k něčemu? Předělat? Zmenšit? Zvětšit? Nahradit? Přeskládat? Obrátit? Kombinovat?). Dále jsou v knize tyto otázky vysvětleny, ale přijde mi zbytečné to sem vypisovat. Tento postup skrze otázky, může připomínat koučování a podle mě kdyby to bylo propojeno s metodou koučování, tak by to mohlo být ještě lepší.
Respekt a tolerance nápadů - dva důležité aspekty tvorby nápadů. Pokud tyto aspekty chybí, tak se nejen přichází o jednotlivé nápady, ale zároveň to demotivuje dále vymýšlet a zároveň to vylučuje asociacemi docházet k lepším a lepším nápadům. Některé kreativní metody toto vyžadují už v popisu, tyhle aspekty ale musí platit u každé kreativní metody, protože vycházejí ze
Asociace a řady - jedním ze způsobů jak vytvořit hromadu nápadů je vytváření asociační řady. To znamená, že vytvoříte jeden první nápad, na základě kterého vytvoříte související, na základě kterého vytvoříte související a tak dál, dokud nebudete spokojeni s množstvím nápadů. Taková metoda můžu pomoct, právě na zvýšení kvantity nápadů.
Bez sběru dat to nejde - pokud budete sebekreativnější, ale jednotlivé nápady si nazaznamenáte, tak celá kreativní snaha může přijít vniveč. Je tedy dobré vždy nějakým způsobem jednotlivé nápady, alespoň zkratkovitě zaznamenávat, abychom se k nim mohli vrátit při konvergentní fázi.
Praxe:
Musím říct, že kniha obsahovala hromadu metod ke kreativitě, kvůli nim jsem jí ale nečetl. Zároveň jsem ale rád, že tam byla spousta základních principů kreativity, ve kterých se právě mohu zdokonalovat. Všechny myšlenky mám v plánu následující alespoň 3 měsíce testovat a promýšlet, abych ověřil jejich relevanci pro mě.
