Kreativní proces
1. fáze orientace = hledání a formulace problému
2. fáze preparace = sbírání informací o problému, porozumění
3. fáze inkubace = zrání, nevědomé zpracovávání problému, třídění, restrukturalizace, ucelení
4. fáze iluminace = osvícení, dochází k tzv. aha zážitku, náhlé pochopení, vhled, souvislosti
5. fáze elaborace = vědomé zpracování a rozpracování
6. fáze verifikace = ověření, testování, jak kvalitní je řešení, jak se osvědčuje v praxi
Řády inovací:
inovace 1. řádu – prostá organizační změna (změna intenzity vazby mezi jeho prvky
inovace 2. řádu – prostá kvantitativní změna (spočívá ve změně počtu jednotlivého činitele)
inovace 3. řádu - adaptační změna (uplatňuje se pokrok ve vzájemném přizpůsobení věcných faktorů a kvalifikace pracovníků)
inovace 4. řádu - nástup nové varianty (skupina změn vyznačujících se novou kombinací již známých vlastností a parametrů)
inovace 5. řádu - nová generace (závažnější a složitější kvalitativní změny, skupina změn, při nichž jsou progresivně překonávány jednotlivé parametry a funkční vlastnosti, původní koncepce je však zachována)
inovace 6. řádu - koncepční změna (změna dosavadních parametrů, ale i změna konstrukční a funkční koncepce)
inovace 7. řádu - principiální změna (jedná se o změny, které opouštějí původní princip, na němž bylo založeno fungování prvotních elementů)
Typy inovací:
· absolutní – takové, které nemají ve světě obdobu, jsou tedy prvotní
· relativní – inovace, které již byly někde ve světě uplatněny, ale na
daném segmentu se považují za nové
Typy inovátorů:
Strategičtí inovátoři: zavádí inovaci alespoň částečně s pomocí vnitřních zdrojů, disponují vlastním výzkumem a vývojem. Realizují alespoň jednu inovaci produktu, která je nová pro jejich tržní segment, a je aktivní na národních i mezinárodních trzích. Jejich inovace se obvykle šíří do jiných firem.
Příležitostní inovátoři: vyvíjí alespoň zčásti inovace pomocí vnitřních zdrojů a ty, které jsou nové pro jejich trh. Vlastní výzkum uplatňují jen příležitostně. Obvykle využívají jiné zdroje inovací, které jim umožňují uplatnit se na trhu. Jejich inovace se nešíří do jiných firem.
Upravující inovátoři: vytváří inovace, ale neuplatňují při tom vnitřní výzkum a vývoj. Opírají se o jiné vnitřní zdroje inovací. Ty nejsou nové pro národní nebo mezinárodní trhy, avšak mohou být modifikovány a uplatněny jako nové pro lokální a regionální trhy.
Přebírající inovátoři: produkují inovace, avšak ty byly vyvinuty jinými firmami. Napomáhají šíření inovací. V České republice převažuje především typ přebírajících inovátorů.
Struktura kreativity:
Kreativní osobnost: Kreativní osobnost se zaměřuje na její individuální kreativní způsobilost a dovednosti projevující se ve vědomí a chování, přičemž při hlubším pohledu se zajímají o osobnostní strukturu a aktivity osobnosti ze širšího hlediska se zabývají i kreativitou skupiny či týmu, ale také organizace, společnosti nebo celého lidstva.
Kreativní proces: Kreativní proces sledují nejen z hlediska jeho průběhu a jednotlivých etap, ale také z hlediska motivačních zdrojů, facilitátorů a bariér.
Kreativní produkt: U kreativního produktu lze zjišťovat míry schopností kreativního myšlení, jako je fluence, flexibilita, originalita a další, lze však posuzovat i vliv vnějších podmínek na vznik a uplatnění kreativního produktu.
Prokreativní prostředí: V otázce prostředí je zkoumán pozitivní i negativní vliv na kreativitu, tak i věcné a sociální skupiny (včetně organizace) či lidstva.
