Kniha mluví o tom, že nic není originální a že všechny nové myšlenky jsou rekonfigurací již existujících nápadů.
Co je originalita? Neodhalené opisování – William Ralph Inge
„Každá nová myšlenka je jen úpravou nebo smícháním jedné nebo více starších myšlenek.“
Důležité je podle autora se školit – „Školy jsou jedna věc. Vzdělání druhá. Ne vždy je tam průnik. Ať už jsi na škole, nebo ne, vždycky je tvým úkolem obstarat si vzdělání.
Musíš hořet zvědavostí. Musíš vyzvídat, pídit se za každým odkazem. Musíš se ponořit hlouběji než kdokoli jiný – jen tak se posuneš vpřed.
Googluj si všechno. Myslím to vážně: všechno. Googluj své sny, googluj své problémy. Nepokládej otázky dřív, než je zkusíš vygooglovat. Buď najdeš odpověď, nebo lepší otázku.“
„Je lepší vzít si něco, co vám nepatří, než aby to tam dál jen tak leželo.“
— Mark Twain
Za mě je důležité v tomto směru být do určité míry morální a nebrat to úplně doslova a o to víc pokud jde o naše přátele a známé. Autor to ale později v knize také zmiňuje.
Mezi vzdělanými lidmi se strach často šíří – je ale opravdu důležité věřit vlastnímu úspěchu a prostě začít, nemusíme vědět kdo přesně jsme a co děláme.
„Začni napodobováním toho, co miluješ. Kopíruj, kopíruj, kopíruj. Na konci téhle řady najdeš sebe sama.“ – Yohji Yamamoto
Lidská ruka nikdy neobtáhne zcela přesně
Bude se o nás mluvit podle počtu lidí, od kterých krademe:
Krást od jednoho – nový „x.y.“
Krást od stovky lidí – originální
Nekopírovat styl, ale spíše myšlení za tím.
Poté je však důležité se od kopírování a „opičení“ posunout a začít si tvořit svůj vlastní styl a dát lidem, co nikdo jiný.
Psát o tom co máme rádi.
Autor taky zdůrazňuje důležitost pohybu a dalších aktivit – zapojení těla do aktivity, když člověk pořád jen sedí u počítače. Měla jsem podobný problém, a tak jsem investovala do set upu, který mi dává určitou možnost se i u počítače hýbat (například chodící pás). Kromě toho se samozřejmě snažím i úplně vypadnou z baráku a našla jsem si také koníčky, které mi v tom pomáhají – což autor sám hodnotí jako další důležitou částí. Koníčky nám totiž hlavně dávají, ale neberou.
Dobré je do práce taky zapojovat všechny smysly.
Zajímavé bylo pojetí „analogového“ pracovního stolu a „digitálního“ stolu, jelikož oba přináší nějaká pozitiva.
„Co děláte při prokrastinaci, je nejspíš prací, které byste se měli věnovat po zbytek svého života.“ — Jessica Hische
„Bokovky člověka vystřelí do nečekaných dálek. Bokovkami myslím projekty, které považuješ za zdržování se. Blbnutí. Hru. Ale tak to má být. Jen při hře se dějí kouzla.
Myslím, že je důležité mít rozjetých hodně projektů najednou. Pak se mezi nimi totiž dá přepínat. Když už máš až po krk jedné věci, prostě se přesuneš k další, a až tě omrzí i ta, vrátíš se k té původní. Musíš si nacvičit produktivní prokrastinaci. Tvůrčí lidi navíc potřebují občas nedělat nic.“
Steven Pressfield: „Lidi nejsou zlí nebo krutí. Jen zkrátka nemají čas.“
Být nikdo je podle autora na začátku výhoda – je lepší být v centru pozornosti, teprve až se nám podaří nějaká opravdu skvělá práce. Dokud nás nikdo nezná, nic na nás netlačí. Můžeme dělat, nás napadne a experimentovat.
Jakmile si nás lidi všimnou, svobodu už nikdy nezískáme zpátky, zvláště když nám za práci začnou platit. Je dobré toho využít.
„Odváděj dobrou práci a děl se o ni s ostatními.“ – to je „tajemství“ na úspěch a „slávu“
Na internetu lidé vidí často jako první naší nejnovější práci, a to nás nutí být pořád ve střehu.
„Pokud zatím nechceš troubit svá tajemství do světa, můžeš ukázat tečky – ale nespojuj je čárami. Vždycky je to tvůj prst, kterým klikneš na tlačítko Publikovat. Je jen na tobě, o co se podělíš a kolik toho odhalíš.“
„Neboj se, že někdo ukradne tvé nápady. I kdyby byly bůhvíjaké, nakonec je stejně budeš muset lidem cpát do chřtánu.“
— Howard Aiken
„Dálky a exotika jsou tajným elixírem kreativity. Když se z cest vrátíme domů, je to tam pořád stejné. V našich hlavách se ale něco změnilo: a to mění všechno ostatní.“
— Johan Lehrer
„Nesnaž se být cool, cesta k úspěchu je roubena nudou“
„Žijte pravidelný a spořádaný život, abyste mohli být divocí a nespoutaní ve svém díle.“
— Gustave Flaubert
Pokud chceme žít v partnerském vztahu – je to nejdůležitější rozhodnutí našeho života.
Tvorba je i škrtání.
Inspirovat se je možné i u nás samotných (sny, vzpomínky apod.)
ATP:
Očekávala, že mě kniha tolik nezaujme, ale byla jsem na omylu. Přestože některé věci už dávno znám, po přečtení se cítim nejen namotivovaná, ale uvědomila jsem si, že jsem na správné cestě. Zbavila mě strachu a stresu z toho, co dělám a co dělat chci. Také mi dala nové podněty pro kreativitu a další rady – viz v podstatě celé výpisky v eseji. Vypsala jsem si všechny věci, které chci průběžně aplikovat nebo které již znám a aplikuji, ale chci v tom pokračovat. Poslední dobou jsem hodně přemýšlela nad tím, co chci vlastně v životě dělat, protože moje studium (nejspíš) pomalu končí. Opravdu hodně a dlouho jsem nad tím přemýšlela a přesnou odpověď pořád neznám, což si však myslím, že nevadí. Přesto mi pomohly tyto myšlenky si uvědomit, že je hlavně důležité, aby mě to bavilo, že nevadí něco tak trochu „ukrást“ (navíc mi dala i tipy, jak to ukrást), že je důležité sdílet to s lidmi, validaci, že neúspěch nevadí a že je občas potřeba některé aktivity „vyškrtnout.“
