„Znalosti a zkušenosti v podnikání nezaručují úspěch, podstatná je vůle po vítězství.“
Koučovat neznamená učit, koučovat znamená vytvářet podmínky pro učení se a růst.
Koncept koučování se zrodil ve sportu. Pokud kouč pomůže hráči odstranit vnitřní bariéry, které mu brání v podání výkonu, hráč se výrazně zlepší, aniž by kouč příliš rozvíjel technickou stránku jeho hry.
K čemu je koučování?
Koučování uvolňuje potenciál člověka a umožňuje mu tak maximalizovat jeho výkon.
Autor zmiňuje zajímavý příklad, a to jak jsme se jako malí učili chodit. Vzpomeňme si na to. Nikdo nám neříkal, co máme dělat.
Krize jsou spouštěči, které uvolňují potenciál o kterém nevíme, že ho máme. Když nám nic jiného nezbývá, dokážeme výjimečné věci.
Důležité u koučování je vnímání REALITY a vlastní ODPOVĚDNOSTI.
Vnímat realitu znamená vědět, co se kolem nás děje.
Vnímat sebe sama znamená vědět, co prožíváme.
Každou lidskou činnost lze redukovat na posloupnost: VSTUP – PROCES zpracování – VÝSTUP
Koučování umožňuje trvale zlepšit vnímání reality tam, kde to potřebujeme.
Skutečná odpovědnost může vzniknout pouze tam, kde máme možnost volby.
Pokud má rada formu příkazu, lidé nemají možnost volby, nemohou se sami rozhodovat a nemohou postupovat podle svých představ.
Příklad mezi nuceně převzatou odpovědností a mezi vysokou či dobrovolně přijatou odpovědností:
Stavební dělník Honza dostane úkol: Přines ze sklepa žebřík.
Honza přijde do sklepa, žebřík nikde není ve sklepě, Honza se vrátí a řekne, žebřík jsem nenašel.
Když místo rozkazování použijeme tuto formulaci: Potřebujeme pro stavbu žebřík, kdo ho najde a přinese? Honza se přihlásí a i když žebřík sám nenajde, chce uspět a bude žebřík hledat jinde.
Na co si dát pozor při koučování?
Při koučování je nejdůležitější, aby koučovaný dosáhl svých výsledků, které si stanovil. Koučování, které nepřináší viditelné úspěchy, pouze oslabí sebedůvěru koučovaného a naruší primární cíl koučování.
Peníze a tresty do koučování nepatří, mohly by takovýto vztah pouze narušit.
Jak si věci nejlépe zapamatujeme?
Nedokážeme si příliš dobře zapamatovat to, co nám někdo říká. Nejlepší výukovou metodou je sdělit, ukázat a nechat vyzkoušet.
Trocha leadershipu:
Představme si, že nás je 20 kolegů, kteří chtějí jít po práci na pivo.
Náš postup můžeme, jak se dohodneme na tom, kam půjdeme, můžeme rozdělit na dvě varianty.
1. Necháme každého vyslechnout, kam by chtěl jít, co by si rád dal, jak dlouho má čas atd.
2. Může povstat leader, který rozhodne za většinu. Následně, pokud zazní nějaké vážné námitky, může nechat rozhodnout většinu a rozhodnutí malinko upravit a nasměřovat.
Rozdíl je v tom, že demokratická diskuse zní sympaticky, je ovšem velmi časově náročná a nemusí dospět k žádnému rozhodnutí.
Lidé v hloubi duše chtějí mít možnost volby a chtějí odpovědnost. Odpovědnost vyžaduje možnost volby. Možnost volby implikuje svobodu. Možnost volby přináší zázraky (pokud někoho do něčeho nutíme, automaticky zaujme odmítavý postoj).
Vnímání vlastního těla vede k automatické sebekorekci. Zavřeme oči, zaměříme se na část těla, která vykonává pohyb a uvědomíme si napětí, které přispívá k neefektivnosti. Tím, že se zaměříme na napětí, docílíme toho, že automaticky zmizí.
Pokud chceme u lidí vytvářet a posilovat důvěru ve vlastní schopnosti, musíme se zbavit nutkání neustále je kontrolovat nebo v nich pěstovat přesvědčení, že jsme schopnější než oni sami. Nejlepší věcí, jak toho docílit je pomáhat jim být lepší, než jsme my sami.
Kdy koučovat a kdy přikazovat?
· Čas = přikazování
o Pokud nám jde o čas v krizové situaci, rozhodně zde není čas pro koučování
· Kvalita = koučování
o Pokud nám jde o kvalitu výstupu, například umělecké dílo, stavba atd, nejlepší výsledky přinese koučování na přesné vnímání reality a na vysokou míru odpovědnosti
· Učení se = koučování
o Pokud se toho chceme co nejvíce naučit, koučování umožní si osvojit co nejvíce nových poznatků a také si je zapamatovat
Vlastnosti kouče:
· Trpělivý
· Objektivní
· Zaujatý
· Pozorný
· Schopen podpořit druhé
· Umět naslouchat
Jak je to s otázkami při koučování?
Správné koučovací otázky přichází vlastně intuitivně. Pokud na otázky tlačíme a jsme netrpěliví, otázky začínají ztrácet na svém efektu. Cit pro ty správné otázky vychází z naslouchání, soustředění se a trpělivosti. Otázky nikdy nesmějí působit tak, jako bychom něco někomu vyčítali. Proto se skoro nikdy nepoužívají otázky začínající s PROČ.
Pokud lidem pokládáme uzavřené otázky, nemusí příliš uvažovat. Otevřené otázky je nutí přemýšlet.
Otázka typu: Proč nedáváš pozor?
Co si vybavíme pod touto otázkou, když ji dostaneme? Tato otázka v nás vyvolá velkou obrannou reakci. Otázky tohoto typu nejsou v žádném případě kvalitní.
Nejlepší otázky začínají slovy, která uvozují kvantifikaci nebo získání faktů:
· Co
· Když
· Kdo
· Kolik
Jaké pokládat otázky při koučování?
· Jaké důkazy pro své tvrzení máte?
· Jakou rotaci má míč, který se snažíš odehrát?
· Co můžeš udělat příště lépe?
· Kolik je v Praze kanceláří?
· Co byste poradili příteli, který by se ocitl ve stejné situaci?
· Jaká kritéria používáte?
· Co byste získal/ztratil, kdybyste udělal toto?
· Co se stalo?
· Co se stalo, že se to stalo?
· Je to výsledek, který skutečně chcete?
Při těchto otázkách se člověk musí o dost více soustředit, aby byl schopen odpovědět. Odpovědi nejsou hodnotící, ale naopak popisné. Odpovědi nevedou k sebekritice a nepoškozují naši sebedůvěru.
Otázky, které klademe, se především musejí zaměřit na tyto 4 oblasti:
· CÍLE (short term and long term goals)
· ZJIŠTĚNÍ REALITY (reality check)
· MOŽNOSTI a strategie (options)
· CO/KDY/KDO/VŮLE
· Nevědomá nekompetentnost: Nízký výkon, žádné pochopení (nevím o tom, že bych mohl řídit auto)
· Vědomá nekompetentnost: Nízký výkon, uvědomování si slabých míst (vím, že neumím řídit auto)
· Vědomá kompetentnost: Zlepšený výkon, nepřirozené učení (učím se řídit auto, přemýšlím nad každým krokem)
· Nevědomá kompetentnost: Přirozený, automaticky prováděný výkon (řídím automaticky, podvědomě)
Osobní názor:
Koučovat někoho není jednoduchá disciplína. Když jsem sám měl příležitost koučovat mého kamaráda, netušil jsem, jaké otázky mu mám pokládat a bylo pro nás velmi složité si určit cíl koučování.
Po přečtení této knihy jsem si uvědomil, že koučování je důležité při výchově dětí. Například teď kolem sebe pozoruji lidi na ulici, kteří svým dětem stále více dávají jen pouhé příkazy.
Velice se mi líbí názor, že pokud budeme lidi stále kontrolovat, k ničemu dobrému to nepovede. Musíme v nich pěstovat vlastní sebeúctu a víru v jejich schopnosti.
