Proč jsem si knihu vybrala
Knížku jsem si vybrala protože jsem potřebovala nabrat nějaké teoretické základy koučování. Minulý semestr jsem byla na koučovací learning cell a narazila na velkou mezeru v tomto odvětví. Pokládat otevřené otázky už jsme se učili od prváku, ale neměli jsme žádnou strukturu podle které se ptát. A tak jsem šáhla po naprostém základu.
Co jsem se v ní dozvěděla
Co je to GROW model
Jak jsem to použila a jak to dopadlo
Minulý týden zamnou přišla mamka, že by potřebovala poradit a jediný na koho ji napadlo se obrátit jsem byla já. Přišla s tím, že je v práci dlouho nespokojená a nejspíš by ji chtěla změnit. Její základní otázkou bylo kam se po letech zkušeností má vydat? Zároveň ji přišla nová nabídka na zajímavou pracovní pozici, ve které ale nevěděla co by od ní očekávala a chtěla. Nabídla jsem ji, že s ní můžu projet jednu metodu co jsem nedávno četla a učili jsme se ji ve škole. GROW model.
Stručně jsem ji vysvětlila o co jde a jaká je role kouče.
Otázka na kterou jsme hledali odpověď tedy zněla : Kam se profilovat? Jak by mělo vypadat pracovní prostředí? A celkově vědět co jsou její hranice pro schůzku na kterou měla jít ohledně nové práce.
Nejdřív jsem začala R – jak to pracovní prostředí ve kterém je vypadá teď
Jak teďka pracuješ?
Co ti nevyhovuje a naopak vyhovuje?
Jak vypadá tvůj pracovní den?
Co tě v práci nejvíce brzdí?
Co ti v práci shází a dříve si to měla?
Jaké byli rozdíly v práci ve které jsi byla dřív oproti dnešku? (dříve pracovala v komerci, teď ve státním)
Zároveň jsme se dotýkali G – jak by to mělo vypadat jinak
Jak by to tedy mělo podle tebe vypadat?
Co by si v práci chtěla?
A co ještě?
Myslíš si, že by pro tebe bylo vhodnější to a nebo to?
Říkala jsi, že se můžeš vydat buď cestou provozního nebo metodickou cestou – jaké jsou v tom rozdíly a co by ti vyhovovalo více?
Měla by se práce týkat pouze zdravotnického zaměření?
Doptávala jsem se pak na konkrétní témata, která mi byla blízká. ..Zmínila, že je pro ni důležitý tým a tak jsem se doptávala
jak by měl vypadat? Kdo by v něm měl být? Jaká by v něm měla být hiearchie? Jak by měl být velký?
Postupně po výčtu mnoha věcí jsem se snažila pokládat už otázky typu
Co je pro tebe nejdůležitější z těchto věcí?
Čemu by si dala největší prioritu?
Z toho co jsi říkala mi vyšlo, že nejdůležitější je pro tebe podpora, mít rozhodovací právo, důvěra. Ještě něco?
Pak jsme se přesunuli do O – příležitosti nebo překážky
Čeho se nejvíce obáváš?
Na čem by to mohlo selhat?
Co k tomu potřebuješ?
V čem víš že máš slabé a naopak v čem silné stránky?
Tato část byla asi nejkratší ze všech, ovšem pomohla nám uvědomit si jaká jsou rizika a podpořit tak neprioritnější věci, na kterých ji v práci záleží. Zpětně to do našeho žebříčku priorit přidalo například dostatečně velký a zodpovědný tým jelikož největším strachem bylo, že bude v práci přetížená. Zároveň to mamce pomohlo si uvědomit na jakých věcech musí zapracovat, aby se vyvarovala riziku přetížení.
Poslední částí bylo W – vůle, volba
Co nám z toho tedy vychází?
V této části jsme si už jenom shrnuli k jakým závěrům jsme došli a jak s nimi naložíme. V této části už jsem se nejméně ptala a jenom mamce shrnula co jsme společně vymysleli za hranice. Mamka si mé zápisky ofotila a vypracovala poté na jejich základě dokument ve kterém navrhovala podmínky a způsob fungování v nové práci, který ji posloužil na prvním pohovoru
Celkově mi koučování přišlo velmi přínosné a měla jsem z něj jak já tak i mamka dobrý pocit. Přišlo mi, že mamka nepřicházela na až tak nové věci (nebylo tolik aha momentů) ale rozhodně ji to pomohlo si utřídit myšlenky , které už hlavou lítali dříve ale nedokázali vytvořit celek. Takže výsledkem bylo srovnání všech těchto podnětů a uvědomění si klíčových hodnot v práci, kterou hledá. Zároveň říkala, že ji to pomohlo se sebevědomím a ujištěním, že její práce je hodnotná a nemusí se bát při hledání nové. Shrnula si porovnáváním prací také co všechno dokázala. Jsem tedy ráda, že moje koučování bylo vedeno v pozitivním směru a mělo dobré dopady. Také mi přišlo, že tím že je to moje mamka a vím jaká je, co ji v práci štve, co dělala, jsem si dokázala odvodit a věděla jsem jaké má možnosti a tak jsem se ji k tomu snažila i navést. Bylo tam asi více rad, takže si myslím že jsem chvílema balancovala mezi mentoringem a koučinkem. Trochu jsem ji pomáhala a tudíž mi přišlo, že tolik nezapojila hlavu s vymýšlením vlastního řešení. Nicméně mamka z toho byla nadšená a je vidět že se ji to líbilo. A to je to hlavní. Těší mě, že z mého sezení měla více výstupů než se dvěma kouči se kterými se bavila předtím. Odůvodnila bych to tím, že mi více věřila, byla otevřenější mluvit o věcěch a byla jsem ji rozhodně bližší a víc ji chápala.
V porovnání s mým předešlých pokusem o koučování je to nepopsatelně lepší výkon. A v mnoha věcech jsem se odminula už poučila.
1)můžeš koučovat toho kdo koučovaný být chce
2)koučování musí probíhat v klidu, 1v1
3)změnit přístup, který pro některé lidi mohl působit agresivně i přesto, že mě se zdál upřímný. (to zaleží taky na tom jak je koučovaný zvyklý na upřímnost a že to není myšleno zle)
Jaké jsou kroky do příště?
1) Zkusit si metodu GROW na někom jiném, ne z rodinného kruhu
2)nechat více přemýšlet koučovaného
Pro zvědavé přikládám ještě své zápisky
