Přečetla jsem knihu Konec prokrastinace, nicméně je vidět, že jsem si její praktiky zatím nevzala příliš k srdci. Místo psaní portfolia totiž raději píšu tuhle esej…takže taková produktivní prokrastinace :D
Autor Ludvig je velmi kontroverzní pán, ale i tak jsem knize dala šanci. Jestli je to fajn týpek nebo blázen jsem z ní každopádně nevyčetla. V knize je milion vychytávek na zlepšení pracovního výkonu i osobního života, ale popravdě jsem ještě nevyzkoušela ani jednu. Využiji tedy tuhle esej pro shrnutí a k zamyšlení se nad tím, co se do své rutiny pokusím implementovat. Toť k úvodu a pojďme se vrhnout na zajímavé pointy, které bych si tu chtěla do budoucna odložit.
První věc, co mě zaujala je tzv. rozhodovací paralýza. V dnešním světe máme přístup k obrovskému množství informací, ať už na internetu nebo ve všech možných knihách. Tohle nepřeberné množství zdrojů v nás vyvolává rozhodovací paralýzu. Raději budeme prokrastinovat, než abychom se rozhodli pro jednu z možností.
K odbourání prokrastinace je podle Ludviga třeba zlepšit čtyři faktory ve svém životě:
motivaci, akceschopnost, výstupy a objektivitu
Motivace
Pokud jde o motivaci, je zásadní vyvarovat se vnitřní motivaci pomocí cílů. Naplnění těchto cílů totiž vede jen ke krátkodobému vyplavení dopaminu a tím pádem ke krátkodobému pocitu štěstí = joy.
Když jde o vnitřní motivaci cestou, vyhneme se pouze chvilkovým stavům spokojenosti a dojdeme k tzv. happiness now = spokojenosti s naší přítomností. Neženeme se totiž jen za výsledkem, ale užíváme si celý proces.
K dlouhodobému vyplavování dopaminu dojdeme, pokud se věnujeme aktivitám, kterým sami chceme a jsme v nich dobří. Pak nastává všemi opěvovaný stav flow.
K udržení motivace je fajn udělat někdy i něco pro druhé, tím docílíme tzv. meaning = intenzivní pocit životního naplnění
Abychom vůbec motivaci získali, je důležité mít nějakou svojí osobní vizi. Tu je třeba si připomínat a mít jí stále na očích, nejlépe ve fyzické podobě někde na papíře.
Akceschopnost = opak prokrastinace
Je dovednost, která nás nutí k plnění jednotlivých akčních kroků směrem k naplňování osobní vize. Abychom akceschopnosti docílili, musíme se naučit seberegulaci, tedy umět si poručit a poslechnout se. Seberegulace je závislá na naši vůli, proto je třeba vůli cvičit jako jakýkoliv jiný sval. Abychom vůli neztráceli, je důležité dávat si pauzy, vyrazit na procházku nebo doplnit cukry.
K posílení vůle nám může být užitečný tzv. buzer-lístek. Ten funguje na principu tabulky, do které zaznamenáme buďto návyky, které chceme vybudovat nebo zlozvyky, kterých se chceme zbavit. K návykům si poté určíme minimální limit jejich plnění. Každý den pak vždy po dobu jednoho měsíce zapisujeme, zda jsme min. limit splnili. Je zásadní postupovat po malých krůčcích a nepřepálit to hned od začátku. Lepší je si nastavit snadno dosažitelný limit a ten po dobu měsíce skutečně dodržovat.
Výstupy
Během naplňování osobní vize přicházejí emoční a materiální výstupy – jsme spokojení a jsou za námi vidět i výsledky naší práce.
V téhle kapitole mě ale převážně zaujal stav naučené bezmoci, tzv. křeček. Ke křečkovi dochází, když opakovaně selžeme a získáme pocit, že už nemáme šanci na úspěch. (Křeček zavřený v krabici se opakovaně pokoušel vyskočit, ale vždy narazil na víko. Jakmile bylo víko odebráno, křeček už se nesnažil znovu vyskočit, protože byl frustrovaný a ve stavu bezmoci.)
Abychom se soustředili na pozitivní myšlenky a nedošli do stavu bezmoci, můžeme si vést tzv. flow lístek – do něj si denně zaznamenáme 3 pozitivní věci, a to nás donutí k větší spokojenosti a k dosažení stavu flow.
Objektivita
Slouží k tomu, abychom se naučili vnímat naše nedostatky. V životě se řídíme svými mentálními modely – představy o tom, jak svět funguje. Ne vždy jsou mentální modely, kterým věříme pravdivé, pak podléháme tzv. Dunning Kruger efektu (= věřit nepravdivým věcem). Abychom proti tomuto efektu mohli bojovat musíme se zaměřit na vzdělání založeném na kvalitních zdrojích a faktech, nevyhýbat se zpětné vazbě a občas zpochybnit vlastní intuici. Podle autora je totiž hledání pravdy nikdy nekončící cestou.
Knížka je overall velmi čtivá a plná obrázků (to hodnotím 10/10). Obsahuje ale spoustu lístků a tabulek k jejichž vyzkoušení se popravdě budu muset nejspíš hodně dokopat, abych si na celou knihu udělala definitivní názor.
Osobní vize je pro mě teď aktuální téma. Nikdy jsem se nad ní totiž pořádně nezamýšlela. Poslední dobou tak dělám věci jen tak, aby se neřeklo a nijak extra mě to nenaplňuje, a to je myslím škoda. Určitě bych si tedy chtěla nějakou vizi vytvořit, vylepit jí nad postel a dostat se do tolikrát zmiňované FLOW. Taky se chci zaměřit na objevení svých křečků, protože vím, že po opakovaném neúspěchu mám tendenci to znovu raději nezkoušet. No a v neposlední řadě jsem od přečtení knihy rozhozená z toho, že jsem obětí Dunning Krugerova efektu. Proto si radši budu informace dvakrát ověřovat a podkládat spolehlivými zdroji. Nicméně pokud někdy budu za blázna, prosím řekněte mi to. Díky!
