Knihu Konec prokrastinace jsem si vybrala z očividného důvodu – protože furt prokrastinuju a už mi to fakt začíná vadit, přivádí mě to do stresu a nedělám pak práci tak kvalitně.
Autor se nás snaží namotivovat k tomu, abychom práci nebrali jako povinnost, ale jako něco, co dělat chceme, a hledali s tom pozitiva. Máme si plánovat pauzy, brát ji jako hru a tak dále.
Jedním z tipů je plánování časových bloků, jako třeba 60 minut, což může taky připomínat metodu pomodoro, kterou všichni známe. Za mě je tohle bohužel ale ne úplně funkční, protože moje pracovní flow vždycky trvá jinou dobu a spíš si radši práci rozděluju na konkrétní úkoly než na čas.
Dalším tipem, který je dost jednoduchý, je odměňování. Podle mě je tohle super, protože si tím zároveň nastavíme v hlavě i nějakou hodnotu, že bychom se odměnit měli, protože jsme něco dokázali, že jsme dobří a že bychom na sebe měli být hodnější.
Sledování pokroku je další radou, která pro mě třeba funguje a ráda ji aplikuju nejen do svého pracovního života. Je motivující vidět, co máme za sebou.
Věcí, kterou už aplikuji delší dobu, je určování důležitosti, já osobně používám metodu ABCD, která mi často pomáhá při prioritizaci mých úkolů.
Vyhýbání se perfekcionismu je posledním tipem, který jsem si vybrala, protože já sama s ním mám problém. U věcí, na kterých mi záleží, je pro mě dost těžké být spokojená a musím se na to víc soustředit.
Autor také mluví o dalších radách a navíc mluví o tom, jak celý tento proces prokrastinace vzniká a probíhá a proč se děje. Před nějakou dobou jsem viděla tiktok, pravděpodobně, když jsem prokrastinovala, který nesl myšlenku „prokrastinuješ, protože se tvoje tělo bojí toho, co se bude dít, až tu věc začneš dělat“ a zůstalo mi to v hlavě.
Knihu bych určitě doporučila, přišla mi zajímavá a užitečná. Navíc ji můžete využít i v oblasti plánování a time managementu.
