KONEC PROKRASTINACE
Knížku jsem se rozhodla číst pro to, abych zefektivnila svůj čas a uspořádala si svůj život. Nebo také přestala prokrastinovat jak už název napovídá. Autorem je Petr Ludwig a jeho slova mě pohltila už od začátku. Už samotné úvodní slovo autora mnou velmi zarezonovalo. Autor tam mluví o tom, jak přežil velmi blízké setkání se smrtí a to mu naprosto změnilo život. Poznamenal si větu „Umírat s tím, že jsem život prožil naplno“! A touhle frází se teď chci řídit i já. Nemrhat svým časem, přestat prokrastinovat.
CO JE TO PROKRASTINACE A PROČ S NÍ BOJOVAT?
PRO – CRASTINUS = z lat. patřící zítřku
PROKRASTINACE = chorobné odkládání úkolů a povinností
Prokrastinace není ale čistá lenost, člověk by rád něco dělal, ale k činnosti se musí neustále přemlouvat, a proto úkoly odkládá. Nemůžeme ji zaměnit ani za odpočinek, při němž energii nabýváme. U prokrastinace totiž energii ztrácíme
Jak řekl římský filozof Seneca: „Zatímco ztrácíme svůj čas váháním a odkládáním, život utíká“. Lidé totiž více litují ve svém životě věcí, které neudělaly než těch, které udělali.
Dnešní doba je dobou nepřeberného množství možností, to si lze představit jako pomyslné nůžky potenciálu. Máme svobodu, dostupnost ke všem informacím a znalostem. Nůžky potenciálu jsou rozevřenější než kdykoliv předtím v historii. To s sebou přináší problém v podobě rozhodovací paralýzy. Více dostupných voleb nevede k větší spokojenosti. Zvažování všech voleb a možností nám často spotřebuje tolik energie, že nakonec nevybereme žádnou. Odkládáme rozhodnutí a tím pádem i navazující možnosti. Prokrastinujeme. Dlouhodobé spokojenosti dosáhneme tím, že se naučíme každý den prožívat smysluplně a naplno
OSOBNÍ ROZVOJ
1. Motivace
Čas je tím nejvzácnějším, co máme. Náš čas tady je omezený a proto bychom ho měli využívat naplno a vážit si ho. Steve Jobs řekl: „Vědomí, že brzo umřu, bylo to nejdůležitější, co mi pomohlo učinit zásadní životní rozhodnutí. Téměř všechno, veškerá vnější očekávání, pýcha, strach z nesnází nebo neúspěchu jsou tváří v tvář smrti nicotné a zůstává jen to, co je důležité. Nejlepší způsob, jak nespadnout do pasti představy, že máte co ztratit, je uvědomovat si, že zemřete“. Uvědomění si konečnosti života vede k šetrnému nakládání s našim časem.
2. Akceschopnost
Skládá se z produktivity a efektivity
Produktivita – naplňování osobní vize, smysluplné činnosti
Efektivita – určuje, jestli činnosti, které děláme jsou ty klíčové
Lze si představit jako cestu, produktivita představuje to, jak dlouho po cestě jdeme, efektivita zda děláme nejdelší možné kroky.
3. Výstupy
Emoční a materiální.
Emoční – vyplavování dopaminu, spokojenost
Materiální – výsledky práce, které jdou vidět
4. Objektivita
Schopnost zpochybnit naši mylnou intuici, získávat vnější zpětnou vazbu k naší osobě
Nad prokrastinací zvítězíme, zlepšíme-li všechny čtyři výše popsané aspekty.
JAK ZÍSKAT A DLOUHODOBĚ UDRŽET MOTIVACI
A. Vnější motivace – nepřináší dlouhodobou spokojenost. Člověk dělá věci, které vlastně ani dělat nechce. Je pod tlakem což potlačuje kreativitu a vede ke špatnému učení.
B. Vnitřní motivace cíli – přináší jen chvilkovou radost joy. Za což může hédonická adaptace.
Hédonická adaptace představuje skutečnost, kdy si člověk na dosažený cíl až příliš rychle zvykne a nemá z něj dlouhodobé potěšení jen chvilkové a potom si nastaví další cíl. Koloběh se neustále opakuje a staneme se tzv. cílovým feťákem.
Řešení udržení dlouhodobé motivace spočívá ve vnitřní motivaci cestou. Člověk je šťastný v jeho přítomnosti ale i tak je motivován dosáhnout nějakého cíle.
VNITŘNÍ MOTIVACE CESTOU
Důležitým prvkem při tomto druhu motivace je stanovit si osobní vizi, která se nezaměřuje na cíle, ale na cestu a činnosti, které chce člověk ve svém životě dělat. Po cestě je dobré si ale stanovovat milníky, dávají nám zpětnou vazbu, zda jdeme tím správným směrem. Při činnostech naplňující naší osobní vizi se nám vyplavuje dopamin. Dostaneme se do stavu zvaném flow. Ten přichází, když zapojujeme naše silné stránky a dovednosti. Dlouhodobě se uvolňuje dopamin, člověk je kreativnější, lépe se učí a spokojenější.
SPOLUPRÁCE JAKO ZÁKLAD EFEKTIVNĚJŠÍHO RŮSTU
Činnosti, které v životě děláme lze rozdělit na:
a) Činnosti, které děláme čistě pro sebe. Jednání zajišťující naše přežití. Činnosti ego-1.0
b) Nesobecké aktivity. Konáme pro ostatní. Činnosti ego-2.0. Uvolňují emoci meaning.
Každý jedinec má v životě nějaký svůj potenciál, který se snaží naplňovat. Mnoho jedinců blízko sebe způsobí jev zvaný samoorganizace. Jedinci se spojí a vznikne společenství, díky kterému potenciál naplňují efektivněji. Vzniká prostor pro spolupráci, tzv. skupinovou synergii. Celek dává dohromady mnohem více (1+1=3). To, že jedinec dokáže jednat ne čistě ve svůj prospěch, ale v prospěch celé skupiny rozvíjí jeho i skupinu, jedná se očinnost ega 2.0
Síla skupinové vize
Když se spojí lidí se stejnou osobní vizí vzniká velmi silná skupinová motivace. Jak řekl Simon Sinek v jedné své přednášce: „Najmete-li někoho jen pro to, že umí dělat nějakou práci, bude pracovat jen pro vaše peníze. Ale pokud najmete lidi, kteří věří tomu, čemu věříte vy, budou pro vás pracovat s nasazením krve, potu a slz“.
Nástroj osobní vize a jak ji sestavit
· Osobní swot analýza
· Seznam osobních úspěchů
· Analýza motivujících činností
- Činnosti přinášející rozvoj, činnosti vytvářející odkaz, činnosti pomáhající vybudovat vztahy, činnosti ega-2.0
· Beta – verze osobní vize
Prvky, které zvyšují její účinnost: fyzické zpracování, vyvolání emocí, zaměření na činnost, a nikoliv na cíle, zapojení ega-2.0, vyváženost a propojení součástí, připomínání kotvítky
AKCESCHOPNOST – JAK SI PORUČIT A POSLECHNOUT SE
Základ akceschopnosti spočívá v seberegulaci, dovednost překonávat naše negativní emoce, které nám brání v plnění úkolů. Dále zvládnutí rozhodovací paralýzy. A nakonec hrdinství, které nás nabádá k tomu, opouštět naši komfortní zónu.
SEBEREGULACE= dovednost poručit si a poslechnout se
Selhání dovednosti sám sebe uposlechnut je nejčastější příčinou odkládání činností. Seberegulace je schopnost vědomě ovládnout naše emoce. Trénink seberegulace nám umožňuje nebýt otroky našich emocí.
Lidský mozek se vyvíjel postupně, kvůli tomu jsou spoje ze staršího limbického systému do novějšího neokortexu četnější. Naše jednání je ovlivněno více emocemi než rozumem, musíme trénovat seberegulaci.
Emoční slon a racionální jezdec. Nám pomůže s otázkou, jak překonat naše emoce. Jezdec se musí naučit řídit svého slona, stejně jako my krotit naše emoce, abychom dokázali dělat kroky naplnění naší osobní vize.
Kognitivní zdroj, klíč k seberegulaci. Seberegulace je závislá na tzv. kognitivním zdroji. Můžeme si ho představit jako sklenici vody. S každou činností, ke které se musíme přemlouvat se náš kognitivní zdroj vyčerpá. Voda ze sklenice se vylévá. Když se vyčerpá nejsme schopni dále řídit slona (ovládat emoce) a náš slon si dělá co chce. Zdroj lze ale obnovovat. Nejlépe preventivně. Např. sníst trochu ovoce, vypít trochu džusu nebo vykonávat nenáročné manuální práce. Projít se Kognitivní zdroj se dá i zvětšovat pomocí postupného tréninku. Sval vůle lze posilovat učením návyků.
Často se při dělání určitých úkolů setkáváme s emoční averzí, která představuje překážku, jež vede k paralýze a neschopnosti udělat racionálně zamýšlenou akci.
Obrázek ukazuje jakýsi postup, jak s paralýzou bojovat:
Nástroj buzzer lístek:
Nástroj pro budování naší akceschopnosti. Učíme se jím pozitivní návyky. Napomáhá zvládnout zlozvyky
Pokud daný den nemůžeme návyk splnit např. ze zdravotních důvodů můžeme ho označit modrou tečkou. Buzzer lístek funguje především pro jeho jednoduchost a pravidelnost. Nese s sebou samozřejmě i nějaká rizika jako třeba přestřelení našich dovedností. Na začátku bychom si měli stanovovat menší sousta, abychom plnění lístku nevyprokrastinovali. Dál si musíme dát pozor, když nějaký návyk jednou vynecháme, abychom ho další den jistě zvládli. Taky je důležité vyplnit lístek včas a včas ho mít vytisklý na další měsíc dopředu.
Rozhodovací paralýza
Pokud se rozhodujeme mezi možností A nebo B a nemůžeme si vybrat, často se stane, že nevybereme nic nebo nějakou nedůležitou věc C. Řešením je vědomě snížit počet aktů rozhodování. Když se řece jen musíme rozhodovat je dobré zeptat se sám sebe co mi nejvíce pomůže s naplněním mé osobní vize.
Nástroj: Todo-today
Slouží k naplánování dne, abychom se nestřetávali s dlouhými seznamy činností, které musíme splnit a tím neustále naráželi na problém rozhodovací paralýzy. Hlavní rozdíl této time-managment metody je v tom, že nepoužívá již zmíněné seznamy, ale vizuální mind maps, které jsou přehledné a graficky znázorněné. Také nejsou přeplněné a nezpůsobují emoční averzi.
· Rozmístit úkoly – na bílém papíře
· Úkoly přesně pojmenovat – pro snažší představení co znamenají a snížení averze
· Rozdělte velké a slučte malé úkoly – každý úkol 30 až 60 minut max. Jinak vystrašíme našeho emočního slona. Rozdělovat velká sousta na menší.
· Barevně označit priority – od červené přes modrou až po zelenou dle naléhavosti
· Určit cestu napříč dnem – pomocí šipek. Na začátek dne nejtěžší úkoly.
· Odhadnout časy úkolů
· Soustředit se pouze na jednu věc
· Naučit se úkol dokončit
· Regenerace kognitivního zdroje – pauzy
· Udělat si z todo-today návyk
Todo-today funguje kvůli fyzickému zpracování na papír. Zajišťuje tím jednoduchost. Velmi užitečná je taky jeho vizuálnost a barevné označení priorit. Dále je také ideální kvůli tomu, že svěříme všechny úkoly papíru a již nad nimi nemusíme přemýšlet a zatěžkávat si zbytečně hlavu.
Ucelený nástroj: Todo-all
Jedná se už o rozšířenější systém, který zahrnuje todo-today, to do, ideas a diář
Todo-today vytváří plán na každý den. Druhou částí je to do, která obsahuje úkoly, které zatím nejsou na pořadu dne. Jakýsi zásobník všeho, co máme v budoucnu dělat. Třetí nástroj je ideas, který jednoduše zahrnuje všechny naše nápad, které nechceme zapomenout, ale zatím si nezaslouží být v to-do ani todo-today. Poslední je diář, kde jsou časově vázané činnosti.
Jak funguje ?
Při přípravě nového todo-today využijeme všechny tři zbývající nástroje. A využité úkoly proškrtáme. V případě, že některé úkoly nestihneme, přepíšeme je do to-do.
Hrdinství
Vyjadřuje schopnost opouštět komfortní zónu, pokud se nám to povede, jsme odměňováni vyplavovaným dopaminem. Jakmile nás napadne hrdinství, do něhož bychom se mohli vrhnout, musíme to udělat do tří vteřin. Začneme-li přemýšlet, mozek si začne racionalizovat, proč raději zůstat v komfortní zóně. Můžeme ho také trénovat metodou: první z rána. Dělat nejpříjemnější úkol jako první třeba dát si studenou sprchu.
VÝSTUPY – JAK SPOKOJENOST ZÍSKAT A TAKÉ UDRŽET
Naplňováním vize každý den se i tak může stát, že nás něco vykolejí a my svoji spokojenost ztratíme. Není to na škodu, ale je dobré se ze špatné nálady co nejrychleji dostat. Negativní emoce jsou sociálně nakažlivé a vytváří skupinový pesimismus.
Několik selhání za sebou nás může dostat do stavu naučené bezmoci – chytíme tzv. křečka. Z křečka se můžeme dostat tím, že zvýšíme svoji orientaci na budoucnost. Na naši minulost se musíme koukat jako na pozitivní nikoliv negativní, ať už se stalo cokoliv.
OBJEKTIVITA – JAK SE NAUČIT VIDĚT NAŠE NEDOSTATKY
Náš mozek funguje na základě mentálních modelů, což jsou naše představy o tom, jak funguje svět. Nesmíme ale slepě těmto modelům důvěřovat a věřit, že jsou pravdivé a objektivní. Často díky nim věříme věcem, které nejsou pravda (Dunning-Kruger efekt). Protože čím více je člověk neobjektivní, tím více chybných rozhodnutí dělá.
S tímto efektem lze bojovat pomocí vzdělání postaveném na kvalitních zdrojích a faktech. Dále s objektivitou lze bojovat pomocí různorodé zpětné vazby, kritickým myšlením, zpochybňováním intuice a dogmat.
Osobní neobjektivita může vyústit ve velmi nebezpečnou skupinovou neobjektivitu. Hledání pravdy je nikdy nekončící cesta
Esej bych ráda doporučila všem, kteří bojují s prokrastinací, ale také i s time managmentem nebo se snaží o vlastní seberozvoj a dlouhodobou spokojenost. Zatím jsem nástroje z knihy používat nezačala, ale mám to v plánu po dopsání eseje. Zároveň mám také sepsanou už beta-verzi osobní vize, kterou plánuji finalizovat, ale ne pod časovým tlakem. Věc, kterou jsem již začala aplikovat v praxi je doplňování kognitivního zdroje a částečně i jeho zvětšování pomocí návyků a dodržování pauz mezi činnostmi. Také mám neustále na paměti seberegulaci a řízení svého emočního slona s kterým se snažím bojovat.
