Konec prokrastinace
Esej na bestseller Petra Ludwiga uvedu v rámci osobního rozvoje a to tím, že zde nastíním sobě zvolené metody.
Sám název díla vypovídá o mém cíli, který si do budoucna dávám a již dle této věty je zřejmé, jak si asi vedu. Stále svou aktivitu nepovažuji za dostatečně efektivní, neboť jsem se naprosto pozdě dokopal k četbě. Konec prokrastinace jsem tedy symbolicky zvolil jako poslední knihu do prvního semestru.
Vkládám do ní tedy naděje do budoucna, kdy mi má dopomoci k menšímu odkládání věcí, když na ně ještě byla fůra času.
Jako velmi inspirativní nástroj pro potlačení prokrastinace vnímám buzer-lístek.
Mám již vytvořenou tabulku, kdy každý řádek značí jeden den v měsíci, vložím do něj pozitivní návyk, pojmenuji ho a definuji jeho splnění. Ludwig tvrdí, že zprvu si nemáme dávat více jak 6 návyků, po osvědčení smíme počet navýšit.
U návyků, které jsou těžce objektivně hodnotitelné, zda mám splněno či ne, doporučuje Ludwig stupnici 1-10, tato stupnice zároveň slouží pro zhodnocení dne, neboť se bude jednat o součet zelených tedy splněných aktivit, které budou odděleny od červených logicky nesplněných návyků za daný den.
Další nástroj, který nevědomky v jisté míře využívám je inner-game
zjednodušeně přenést naše negativní zkušenosti na zkušenosti neutrální až pozitivní.
“Všechno zlé je pro něco dobré”. To nám většinou lidé říkají přitom, když se nám stane pohroma a někteří po uslyšení tohoto výroku mají chuť autora věty poslat do dalekých luk a hájů. Mám to takřka stejně ale i já s odstupem času zjistil, že původně naprosto negativní zkušenost, která nemohla být negativnější, mi do budoucna něčím přispěla. Jde o nás, jak danou skutečnost sami přijmeme. Inner game je skvělým nástrojem k odstranění našich špatných zkušeností a následných předsudků.
Posledním mým oblíbeným nástrojem, kterým chci předchozí metody evaluovat je tzv. schůzka sám se sebou, kdy vyhodnotím své předchozí nástroje a jak jsem si s nimi za dané období vedl. Já osobně jsem si je zvolil na týdenní a měsíční bázi, neboť i autor uvádí, že největším rizikem je samotné neproběhnutí schůze.
Otázky zní:
Kam jsem se od poslední chvíle posunul?
Co se podařilo?
Kam se chci posunout a na co se zaměřit?
Jak se mi daří tyto metody využívat?
Co udělám příště?
Tolik k mému začátku v rámci skončení s prokrastinací, kdy jsem zvědav na první výsledky, jelikož implementace začíná měsícem únor. A ano únorem tohoto roku :D
