Proč jsem si knihu vybral?
Knihu jsem si vybral na základě doporučení od členů v mém týmu. O knize jsem předtím nikdy v životě neslyšel, poprvé byla zmíněna na našem TS, kde jsem si ji zapsal do learning diary. Knihu jsem si nevybral ale jen na základě doporučení, ale hlavně kvůli tématu. Vždycky, a dokonce i teď v životě bojuji s time-managementem a prokrastinací. Jeden z hlavních bodů v mém learning contractu je právě zlepšení celkově mého time-managementu, abych zefektivnil svůj čas a žil naplno každým dnem. Jeden z nejlepších bestsellerů, nástroje, které fungují už našemu team leaderovi Džakobovi přes rok a vidíte, jak z něj srší energie a svůj čas využívá produktivně, nebylo potřeba na nic čekat, půjčit si knihu a začít bojovat s mým strašákem.
Co jsem se dozvěděl? A jak jsem použil, to, co jsem se dozvěděl v praxi?
„Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.“
Tímto citátem od Václava Havla začíná celá kniha napsaná Petrem Ludwigem. Ještě předtím, než se dostanu k tomu, co mi kniha dala, tak bych zmínil něco o spisovateli. Petr Ludwig je pro mě inspirujícím člověkem, kterého rozhodně musím v budoucnu potkat, ať už na jeho přednášce anebo na domluvené schůzce. Petra Ludwiga jsem do této doby vůbec neznal (je českým zakladatelem vzdělávacího institutu GrowJOB, který převádí aktuální vědecké poznatky z oblastí motivace, rozhodování, čí efektivity do každodenní praxe lidí a firem), ale jeho kniha a styl přemýšlení mě velmi zaujal a chtěl bych se o téma zajímat do budoucna více. Téma prokrastinace spojené s vědeckými poznatky o psychologii člověka, je jak téma dělané přímo na míru pro mě :D, protože guys tuhle knížku jsem absolutně při čtení žral. Nebudu to ale už okecávat nic neříkajícími slovy a vrhneme se na to, co mi to dalo.
Hned z prvních slov, což byl již zmíněný citát, jsem si odnesl, že pokud vás něco baví a děláte to, protože VÁM to dává smysl, tak může být úplně jedno, co si o tom myslí ostatní, protože vy v tom vidíte smysl, který vás každé ráno donutí vstát a vylézt z postele. A jako druhou věc jsem si z toho odnesl to, že když například studujete nějakou vysokou školu, tak to neděláte pro to, abyste dostal titul a doufal, že se v budoucnu uplatníte, ale že ten daný obor studujete, protože vás to baví, dává vám to smysl a zkrátka to studujete, protože to zapadá do vašeho přesvědčení. Smysl, vlastní přesvědčení, tomu se říká vize, kterou má každý odlišnou a musí si ji vytvořit sám. Osobní vize je ale součástí této knihy, a tak se k ní dostanu za chvíli.
Hned v úvodu knihy spisovatel vypraví svůj osobní příběh o tom, jak před 10 lety byl přesvědčený, že umírá. Příběh dopadl dobře a Petr Ludwig napsal knihu a dnes přednáší. Jak příběh souvisí s prokrastinací, se ptáte? Bohužel mnoho lidí na našem světě žije stereotypní život, prokrastinuje a bojí se udělat něco bláznivého anebo vystoupit ze své komfortní zóny. Právě až tváří v tvář smrti si lidé uvědomí, že máme jen jeden život a omezený čas tady na planetě, někteří si to bohužel nikdy neuvědomí a až na konci života litují toho, co nestihli anebo jaké sny si nestihly splnit, tik tak tik tak, bohužel je ale konec, druhou možnost nemáte a po nápisu game over nerestartujete hru jako na playstationu. Proč si lidé neváží svého času a toho, co už mají, proč jsme stále negativní a zaměřujeme se jen na problémy, proč si sakra neužíváme života na plno (tzv. „Umírat s tím, že jsem život prožil naplno.“) a proč docházíme k uvědomění smyslu života, až když se setkáváme s jeho koncem? Na tyto otázky se nám snaží právě kniha odpovědět, dozvídáme se, že lidé často spadnou do tzv. propadliště/bubliny prokrastinace, kdy je pohání krátkodobý dopamin, který ale nestačí na to, aby člověk byl celoživotně spokojený. Člověk pak upadá do depresí z toho, jak nic nedělá a postupně ztrácí smysl života.
Dalším problémem je dnešní doba a rozhodovací paralýza. Rozhodovací paralýza je zjednodušeně situace, kdy máme tolik možností na výběr, že nevíme, jakou vybrat, a nakonec nevybereme žádnou. S tím souvisí i seznam úkolů, který nás čeká a my nevíme, s kterým začít, tak radši děláme úplně něco jiného. Anebo ať už je to dnešní doba, ve které máme tolik možností a svobody, co dělat, v čem začít podnikat apod. S tím souvisí i dnešní doba internetu a přehlcenost informací, které jsou často nepravdivé a šíří se tak tím dezinformace.
A právě 4 hlavní kapitoly, kterým se Konec prokrastinace zabírá nám pomůže bojovat se vším zmíněným a vede k osobnímu rozvoji každého člověka.
První kapitola vysvětluje, jak funguje naše motivace a obsahuje soubor metod, které pomáhají vytvořit tzv. osobní vizi. Ta je nástrojem pro začátek dlouhodobého udržení naší vnitřní motivace.
Druhá kapitola se věnuje akceschopnosti neboli dovednosti účinně vizi naplňovat pomocí klíčových činností a každodenních návyků, obsahuje konkrétní metody pro boj s prokrastinací, nástroje pro řízení úkolů a času, učení se pozitivních návyků a odnaučování se těch negativních. Vyšší akceschopnost je základem dlouhodobé disciplíny.
Třetí kapitola je zaměřena na výstupy našich činností a popisuje metody k udržení stability spokojenosti. Díky určitým nástrojům získáváme vyšší emoční stabilitu a naučíme se být odolní proti negativním podnětům z okolí.
A čtvrtá kapitola podle autora vůbec ta nejdůležitější je objektivita, schopnost odstraňovat naše mylné představy o světě a o nás samotných. Pouze člověk, který dokáže najít a uvědomit si své nedostatky, na nich může začít pracovat.
1. Motivace
Z kapitoly motivace jsem si odnesl, že existují různé druhy motivace a že nemusí být vždy ani určitý druh vnitřní motivace ten správný.
Vnější motivace (Cukr a bič)
Tento druh motivace není tou správnou cestou za dlouhodobým štěstím. Vnější motivací jsou v naší společností např. peníze, všichni je potřebujeme a spoustu lidí dělá kvůli tomu práci, která je nebaví a chodí do ní právě jen kvůli nim. Dalším příkladem můžou být rodiče, které nutí své děti chodit na určitý kroužek, v tu chvíli je to pro děti vnější motivace, chodí tam jen s donucení, i když je to nebaví. Dále to může být český školský systém, kdy jsou studenti nuceni se učit a podávat nějaké výkony kvůli známkám, zápočtům, zkouškám apod. Po ukončení studia už nad člověkem nevisí pomyslný bič, a tak má problém se sebevzdělávat, některým lidem vnější motivace ovládne celý život a bezmyšlenkovitě ho, jak nějaký roboti prožívají skoro každý den stejně a přenáší poté svoji negativní náladu na ostatní, tzv. došli k životní rezignaci.
Vnitřní motivace cíli (Radost, která nevydrží)
Lidé si myslí, že to je ten správný tip motivace, který je udělá šťastnými, bohužel tomu tak úplně není a pocit štěstí je jen chvilkový.
Hédonická adaptace představuje krutou realitu, že si člověk po dosažení nějakého cíle (např. že si koupil Porsche, získal to, co záviděl ostatním, vyhrál v loterii, vyhrál Nobelovu cenu…) na něj až moc rychle zvykne a nemá po pár týdnech, dnech, někdy i hodinách už z něj radost vůbec radost. S tím souvisí i graf vlivu peněz na spokojenost:
Člověk si kvůli Hédonické adaptaci stanoví nový cíl a po dosažení tohoto cíle další, další a další. Stává se z něho tzv. cílový feťák.
Vnitřní motivace cestou (Spokojenost v přítomnosti)
Činnosti ega – 1.0. jsou věci, které děláme pro sebe. Činnosti ega – 2.0. jsou nesobecké aktivity, věci, které děláme pro ostatní. A právě nesobeckými aktivity vyvoláváme emoci meaning, která je s emocí joy a flow další druh naší spokejenosti.
Nástroj: OSOBNÍ VIZE
Jak na sestavení osobní vize:
ATP: Nástroj osobní vize jsem využil v praxi a zabýval jsem se jednotlivými body (viz obrázek). Nejdříve jsem si vytvořil osobní SWOT analýzu (S – strengths, W – weaknesses,
O – opportunities, T – threats) dále se mi povedlo sepsat seznam dohromady 28 osobních úspěchů, analýzu motivujících činností (činnosti přinášející rozvoj, vytvářející odkaz, pomáhající budovat vztahy a činnosti ega – 2.0.). Poté jsem si sestavil svoji beta – verzi se kterou budu moct pracovat k vytvoření mé finální. Upřímně musím ale říct, že jsem finální podobu vize zatím nevytvořil, protože mi stačí beta, která mě momentálně motivuje. Do budoucna si ale určitě odpovím na otázky a stanovím si finální verzi, která se samozřejmě časem ale může měnit.
Beta-verze vize:
Rady/pravidla, co by nemělo chybět a jak by měla vypadat finální verze vize:
Nápady na zavedení vize do praxe:
2. Akceschopnost
Z této kapitoly si odnáším pojmy:
Seberegulace = dovednost poručit si a poslechnout se
Kognitivní zdroj = vyjadřuje energii jezdce (viz obrázek slona a jezdce). Při každé seberegulaci se jeho hladina snižuje.
O kognitivním zdroji jsem se naučil, že má určitou kapacitu a pokud se vyčerpá, slon (emoce), si začnou dělat co chtějí.
Zdroj lze ale obnovit neboli dobít, a to například cukry (džus, ovoce…) anebo lehkou fyzickou aktivitou (pauza formou procházky). Kapacitu kognitivního zdroje můžeme dokonce i zvětšovat, a to vybudováním návyků. Stejně jako budování svalů to chce ale čas a dostatečnou vůli.
Opatrně ale na emoční averzi, která může vést k odrazení racionální myšlenky, kterou jsme si dali, averze může vzniknout například kvůli tomu, že jsme si toho na začátku hodili na sebe hodně (začněte na začátku cvičit například jen 1x týdně a pokud to vydržíte 20x za sebou můžete navyšovat frekvenci tréninků)
Jak se tedy správně učit návyky:
Nástroj: Buzzer-lístek
Nástroj: Todo-Today
ATP: Nástroj Todo-Today jsem se snažil ještě před přečtením aplikovat v praxi podle rad našeho team leadera Džakoba, nástroj mi ale zpočátku vůbec nefungoval a často jsem nestihl splnit ani červená kolečka. Po přečtení knihy jsem si ale ujasnil nějaké nesrovnalosti a už mi dokonce i jeden den na todo-listu zbyly jen zelená kolečka
3. Výstupy
Z kapitoly výstupy si odnáším nástroje/metody, jak být více emočně vyrovnaný a stabilní:
„Nezáleží na tom, kolikrát jsme se snažili, nezáleží na tom, kolikrát jsme spadli do rozbouřené vody života. Jedine na čem záleží, je kolikrát jsme se vrátili zpět nad hladinu, záleží na tom, že jsme to nevzdali. Každý člověk se jednou dotkne dna, každý pokus vyplavat zpět nás učí, kterým proudem se příště vydat. Až jednou najdeme někoho, kdo nás nad hladinou udrží.“
„I pád na držku je krokem vpřed.“
Nástroj: Inner-game
Nástroj: Flow-lístek
Nástroj: Křečko-restart (+ spojený s ním Křečko lístek)
4. Objektivita
Z kapitoly objektivita si odnáším zajímavý pojem, který jsem nikdy neslyšel:
Anosognosia=jedná se o onemocnění mozku, projevující se u pacientů, kteří ztratí některou z končetin. Člověk si myslí, že končetinu má, a nelze mu vysvětlit opak.
Dále mě zaujalo:
Mentální modely
Dunning-Krugerův efekt:
V kapitole závěr mě zaujal nástroj: Schůzka sám se sebou
Spousta nástrojů a metod mám zapsané a uložené v hlavě, většinu jsem ale zatím bohužel v praxi nepoužil. Ať už to budou triky, jak být více emočně stabilní anebo zvládaní svého time-managementu, už teď vím, že se knize budu opakovaně vracet a reflektovat, jak se mi v životě daří.
Komu bych knihu doporučil?
Knihu bych doporučil každému, komu vadí, že prokrastinuje a chce s tím začít něco dělat. Věřím, že kniha může pomoct každému, aby si začal plnit svoje sny a žít naplno, a především dojdete ke spoustě uvědoměním, které kniha kvůli vědeckým poznatkům a výzkumům čtenáři předává.
Citáty a rady, které mě oslovily a nebyly v eseji zmíněné:
„Vize bez akce je sněním, akce bez vize je noční můrou.“
„Váš čas je vymezen, takže jim neplýtvejte a nežijte život někoho jiného. Nenechte se polapit představou, že je nutné žít podle toho, co si myslí jiní.“
Výstup z komfortní zóny (hrdinství): pravidlo 3 sekund (5 úderů srdce)
