Knihu jsem si vybrala hlavně díky pozitivním ohlasům, které jsem na ní ze všech stran slýchala. Zároveň jsem si taky vědoma toho, že v důsledku prokrastinace se často dostávám do stresových situací a opravdu nepatřím k těm lidem, kteří dokážou pod tlakem efektivně pracovat (ne, krizový management vážně není součástí mých silných stránek). Doufala jsem tedy v to, že díky knize si budu umět lépe zorganizovat svůj čas a počet stresových situací snížím na minimum.
Motivace
Motivace je prvním z nástrojů, které nám mohou pomoci nad prokrastinací vyzrát. Je ale hodně důležité specifikovat, o jaký typ motivace se jedná. Prvním typem je motivace vnější, s kterou jsem se já osobně setkala hlavně ve školním prostředí. Často jsem se učila věci, ve kterých jsem neviděla vůbec žádný smysl, a to samozřejmě vedlo k prokrastinaci. Zároveň když člověk dělá věci, které skutečně dělat nechce, v mozku se mu nevyplavuje tolik dopaminu. Nedostatek dopaminu pak ovlivňuje naší celkovou spokojenost nebo třeba kreativitu. Lepším typem motivace je ta vnitřní, která funguje na principu stanovení nějakého cíle, kterého se snažíme dosáhnout. Tahle motivace má ale jeden velký háček jménem hédonická adaptace. Hédonická adaptace představuje skutečnost, že si člověk na dosažení konkrétního cíle hodně rychle zvykne. Vybavuju si moment, kdy jsem se rozhodla, že si našetřím na nová sluchátka. Tenhle můj vytyčený cíl v podobě nových sluchátek sice fungoval jako dobrý motivátor, když jsem si je ale po dlouhém spoření konečně koupila, radost jsem z nich měla třeba jen týden a moje motivace cokoli dělat byla po týdnu ta tam. Teď se tedy snažím soustředit na motivaci cestou. Jinými slovy se snažím být spokojená v přítomnosti a radovat se z pomyslné cesty, která mě ke splnění nějakého cíle vede. Aby ale motivace cestou fungovala, je důležité stanovit si svojí osobní vizi.
Téma osobní vize pro mě bylo dost velkým strašákem. Chtěla jsem od vize, aby mě každý den motivovala vstát z postele a odpovídala mi na otázku proč dělám to, co dělám. Žádnou bližší představu jsem o ní ale neměla. Rozhodla jsem se tedy využít nástrojů zmíněných v knize. První byla osobní swot analýza, při které jsem si sepsala svoje silné a slabé stránky, příležitosti a hrozby. Musím uznat, že vymýšlení slabých a silných stránek bylo celkem lehké ovšem hrozby a příležitosti mi od ruky úplně nešly. Abych byla upřímná, tahle dvě políčka v mojí analýze zatím chybí (možná jejich dopsání prokrastinuju :)). Poté jsem si sestavila seznam svých osobních úspěchů a analýzu motivujících činností. Nejsem si úplně jistá, nakolik mi tyhle nástroje ve finále pomohly, přiznávám, že jsem od nich čekala asi trochu víc. S mojí vizí mi nakonec pomohl až Jonáš na našem prvním 1:1.
Akceschopnost
Akceschopnost mě opravdu hodně zaujala, jelikož právě v ní myslím tkví můj problém prokrastinace. Součástí akceschopnosti je seberegulace (s tou mám myslím největší problém), zvládnutí rozhodovací paralýzy a hrdinství neboli schopnost opustit svojí komfortní zónu. Seberegulace je dovednost poručit si, ale zároveň tenhle svůj rozkaz i poslechnout. Autor tuhle problematiku trefně přirovnává ke slonovi a jezdci. Slon zde symbolizuje naše emoce, jezdec naopak racionálno. Schopnost jezdce slona řídit vyjadřuje právě seberegulace. Při boji s prokrastinací je klíčové naučit se svého slona, stejně jako jezdec, řídit. To může být ale vcelku obtížné, protože při každé seberegulaci jezdec vyčerpává svojí energii, svůj kognitivní zdroj, a při jeho úplném vyčerpání ztratí nad slonem kompletně kontrolu. Slon je jako utržený ze řetězu. Dobrou zprávou ale je, že kognitivní zdroj se dá v průběhu dne znovu načerpat a časem lze jeho kapacitu zvětšit.
Nástroj, který má s akceschopností pomoct a který už teď aktivně využívám se jmenuje buzer lístek. Díky tomuhle lístku se snažím vybudovat lepší návyky a zároveň se odnaučit ty špatné. Zatím se mi jeho vyplňování opravdu daří a je pro mě i velkým motivátorem. Jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydrží a jaké pozitivní změny třeba za pár měsíců uvidím.
Dalším z nástrojů, které již využívám a který by měl pomoci s rozhodovací paralýzou je Todo-today. Tenhle nástroj je pro mě z celé knihy určitě nepřínosnější. Vyhovuje mi hlavně grafické znázornění – nejedná se o dlouhý seznam, ale spíš o takovou mindmap, která využívá barevné rozlišení podle důležitosti úkolů. Zároveň mi pomáhá s tím, že svůj todo list zbytečně ,,nepřepálím“ a opravdu zapisuju jen ty z těch nejdůležitějších povinností.
Mám křečka?
Mít křečka v kontextu prokrastinace znamená, že prokrastinujeme a nic neděláme, což vede k tomu, že začneme mít výčitky. Výčitky ale opět vedou k pocitu bezmoci a prokrastinaci. Je to tedy začarovaný křeččí kruh, z kterého se velmi těžko dostává. S tím abychom křečka překonali, nám může pomoci nástroj zvaný inner game. Inner game je dovednost vědomě překlápět negativní podměty na neutrální nebo dokonce pozitivní. Tenhle nástroj se snažím už nějakou dobu využívat, věřím totiž, že si do života dokážeme přivolat hodně pozitivních věcí jen na základě pozitivních myšlenek (law of attraction). K lepší inner game můžeme využít flow lístek, který slouží k zapisování tří pozitivních věcí, které se nám za den staly. Já tuhle metodu využívám ve formě gratitude journal, kam si denně zaznamenávám věci, za které jsem vděčná.
Kniha mi pomohla hlavně v poznání toho, kde vězí můj problém s prokrastinací, díky čemuž na něm mohu začít pracovat. Zároveň jsem z knížky načerpala metody plánování úkolů a budování nových pozitivních návyků, které mi zatím (klepu na zuby) vychází. Doporučila bych tedy přečíst všem lidem, kteří mají s prokrastinací problém nebo například chtějí zapracovat na své osobní vizi.
