Proč jsem si knihu vybrala:
O této knize jsem věděla už pár let, konkrétně od doby, co jsem poslouchala podcast “Deep talks” přímo od autora knížky Petra Ludwiga. Podcasty jsem ale dlouho poslouchat nevydržela, protože mi autor nepřišel moc symaptický. Knížku jsem tedy následně zavrhla.
Nedávno jsem jí ale viděla u spolužačky a ta si jí pochvalovala, řekla jsem si tedy, že dám knížce šanci a od kamarádky si jí zapůjčila.
Obsah:
Knížka má za úkol pomoci v boji proti prokrastinaci, neboli neefektivním nákládáním s časem a tedy mrháním tím, co je na světě nejcennější. Hlavní myšlenkou je docílit naplněného života a jak napsal sám autor Ludwig “Umírat s tím, že jsem život prožil naplno!”
Autor klade důraz na seberozvoj, který je pro boj s porkrastinací klíčový. Postupně se v knize věnuje těmto systémům osobního rozvoje:
Motivace
V této kapitole autor vysvětluje:
Nástrojem pro udržení motivace je Osobní vize
Tvorba vize
Akceschopnost
Jak si poručit a poslechnout se?
Autor popisuje, co dělat s tím, když rozum chce, ale emoce ne. Klade důraz na seberegulaci = dovednost poručit si a poslechnout se.
Seberegulaci člověka Ludwig přirovnává k jezdci a slonovi.
Klíč k seberegulaci je kognitivní zdroj. Ten si můžeme představit jako sklenici vody, která je potřeba stále doplňovat, jinak jezdec není schopen činnosti a slon nás převálcuje.
Jak doplňovat kognitivní zdroj?
Vše je o návyku, autor zde tedy zmiňuje, jak se návyky tvoří a jak je hlavně udržet.
Pokud návyk přerušíme, není vhodné navazovat tam, kde jsme skončili - mohlo by vést k paralýze. Proto je dobré začít zlehka a k předešlému stavu zase dojdeme.
Nástrojem pro akcechopnost může být autorův vymyšlený Buzer-lístek, který má za úkol nás k návykům a akceschopnosti dotlačit. Buzer-lístek je tabulka, díky které máme naše cíle a výsledky na očích a tedy i postupné zlepšování.
Dalším nástrojem jsou To-Do listy, které se zaměřují na konkrétní den, časovou náročnost úkolů a jejcih spolnitelnost.
Posledním nástrojem této kapitoli je Hrdinství - zde Ludwig vysvětluje, jak se tréninkem mikro-návyků hrdinství učíme opouštět komfortní zónu a tedy zvyšujeme svou šanci prožití života naplno.
Výstupy
Jak spokojenost získat a udržet?
VIZE + Akce = výstupy
Kniha zmiňuje, že i když dosáhneme super výsledků a pak přijde nějaký malý zádrhel, dokáže nás natolik vykolejit, že nás zaplaví negativita a stratíme spokojenost.
Nespokojenost a negativita jsou sociálně nakažlivé, vedou ke skupinovému pesimismu a vytvaří tzv křečka (stav kdy se zacyklíme v negativní minulosti a přítomnosti).
V tomto stavu je na místě zvýšit svou orientaci na budoucnost a přepnout negativní minulost do pozitivní.
Metody, které nás z křečka dostanou:
Objektivita
Jak se naučit vidět naše nedostatky.
Náš mozek se rozhoduje na zálkadě mentálních modelů - představ o tom, jak funguje svět. (Každý pocházíme z jiného zázemí, přesvědčení atd..)
Naše představy os větě ale nemusí být pravdivé a je dobré si toho být vědomý.
Je důležité se chtít stále vzdělávat, posouvat a hledat si pro svá předsvědčení kvalitní zdroje a fakta.
Hledání pravdy je nikdy nekončící proces.
Závěrem autor doporučuje si dávat schůzky sám se sebou, kde se zaměříme na své úspěchy, co se daří/nedaří, co uděláme do příště lépe a kam se chceme posunout.
Můj pohled na knihu:
Jsem moc ráda, že jsem knížce dala šanci. Našla jsem spoustu tipů pro zlepšení pozornosti, motivace, návyků a jak se dostat z negativním myšlenek. Spoustu věcí, už jsem slyšela, ale bylo super je mít v jedné knize pohoromadě. Hlavně vidět souvislosti, které sama často potřebuji, abych pochopila důležitost jednotlivých činností.
Občas jsem musela ignorovat některé příklady, které vycházely z autorovích mentálních modelů, které mi nejsou moc blízké:D Ale když jsem se nad toto povznesla, kniha mi dala hodně, hlavně pochopení lidského myšlení a proč někdy jednáme, jak jednáme.
Oblíbené části a myšlenky:
Závěr a hodnocení:
Knížka se mi četla moc dobře a rychle, nejspíš díky obrázkům, ty mám ráda a pomáhají mi vizualizovat jednotlivé myšlenky.
Není ani nijak dlouhá a náročná, takže ideál.
Doporučuji všem, kteří mají problém s motivací a seberegulací. Takže všem.
9/10 (-1 za autora, haters gonna hate)
ATP:
V průběhu čtení knihy jsme se vždy zaměřila na aktuální kapitolu a nástroje a snažila jsem vyzkoušet, co mi zrovna přišlo relevantní.
Například jsme zrovna s týmem řešili vizi a motivaci. Zuzka pro nás uspořádala workshop na tvorbu visionboardu. Pro tvorbu visionboardu jsme ale potřebovali si nejprve odpovědět na různé otázky, abychom věděli, jaké obrázky si potom budeme do boardu vyhledávat. Jednak jsem využila její přípravu, ale zároveň jsem využila nástroje z knihy - udělala jsem si osobní SWOT analýzu, sepsala své úspěchy, zaměřovala jsem se na to, co mi jde a co mě baví a kdy jsem ve flow. Z toho mi vyšly aktivity, které mě baví a chtěla bych je dělat nadále.
Poté jsem si představila, svůj život za 5 let a snažila se popsat, co dělám, jak se cítím, moje hodnoty, čím jsem prospěšná pro společnost adt.. takzavná beta-verze osobní vize.
Z této vize jsem vytvořila svou visionboard, kterou mám na tapetě - díky sepsání vize a všem krokům které k vizuální podobě vize předcházely, to nejsou jen obrázky, které se mi líbí, ale obrázky s hlubším významem osobní vize, které vizi pouze vizualizují.
Co se týče seberegulace, všimla jsem si na sobě, že pokud dělám něco delší dobu, i přes to, že je to činnost, která mě baví, jsem po čase vycucaná a nemůžu dál. Proto mi pomohlo vysvětlení v knížce - co je to kognitivní zdroj a jak ho doplňovat. Pokud na něčem pracuji (i třeba právě teď na eseji), snažím se dbát na pauzy a doplňování zdroje kognitivní energie. Stačí pár minut a dostanu svůj mozek zase dopohody a nezklouznu tak k prokrastinaci a nicnedělání. Právě se zvedám, jdu se projít a udělat si čajík.
Po pauzičce jsem zpátky.
Dále jsem si v knížce potvrdila, že po pauze nějakého návyku, nemůžeme očakávat stejný stav. Pokud jo, zkusíme se vrátit tam, kde jsme skončili a nevýjde to - dojde k paralýze “demotivaci”, ztráty důvery sami k sobě. Toho bych se ráda vyvarovala a proto, když například vezmu svůj návyk cvičení, se snažím tímto pravidlem řídit. Byla jsem týden nemocná a když jsem se vrátila po 7 dnech do fitka, neočekávala jsem stejný výkon, jako před nemocí, kdy jsem chodila pravidelně 5 dní v týdnu. Začala jsem tedy z lehka a po pár navštěvách jsem se postupně zlepšovala a dostala na stejnou laťku jako před nemocí. Nevytvářela jsem na sebe žádný nátlak, zvládla jsem každý den cviky lépe a lépe a tím jsem si vybudovala důvěru sama v sebe a také v tento systém, kdy postupně jde vše lépe a jednoduše.
Hodně mě ještě v knížce zaujalo “zakřečkování”, kdy se člověk dostane do smyčky negativních myšlenek. To se mi občas, asi jako každému, také děje. Snažím se s tím ale bojovat a už nějakou dobu vím, že všechno je jen v hlavě a o úhlu pohledu. Nejdenou se mi stalo, že jeden den koukám na skutečnost tak a druhý onak. V knize to bylo pěkně popsáno a došla jsem k závěru, že mě samotní dost pomáhá se přeorientovat na budoucnost. Zároveň se učím brát chyby, jako skvělý nástroj k posunu a spíš než jako trest a za chyby musíme odměňovat, protože chybám předchází odvážné kroky do neznáma a to je přeci obdivuhodné.
Pokud se mi něco nepovede, snažím se z toho vytřískat, co nejvíce - reflektuji si, dívám se na skutečnost pozitivně a nadějí do budoucna.
Například když jsme s týmem dělali naší první Valentýsnkou party, co se nepovedlo, bylo nalákat tam lidi - což je asi to nejdůležitější:D takže by se dalo říct, že party byla neúspěšná, ale to jsem si já ani tým neřekl. Zhodnotili jsme vše co se povedlo i nepovedlo, co nám to hlavně dalo a jak to využijeme do příště. I přes zdánlivý neúspěch, jsme si potvrdili, že bez odvážnéhp kroku uspořádat party bychom se nenaučili spousta věcí a hlavně si neužili společně strávený čas, který jsme party věnovali. Z “negativní” minulosti jsme tedy vytvořili pozitivní a navíc jsme se přeorintovali na budnoucnost - shodli jsme se, že bychom party udělali rádi znovu, ale lépe!
