Co je spravedlivá cena?
Cena čehokoliv je tržní cenou, kterou jsou lidé připraveni zaplatit. Cena nemá žádnou morální dimenzi, nic jako zlodějská cena neexistuje. určování ceny je automatickou funkcí nabídky a poptávky. Jediným způsobem jak stanovit cenu je trh. Pokud obchodníci budou žádat moc velkou cenu, přestanou lidé nakupovat a obchodníci jsou nuceni jít s cenami dolů.
Funkce peněz:
Peníze zůstávají základem všech transakcí. Bez peněz mohli lidé provozovat pouze výměnný obchod (barter). Výměnný obchod závisí na dvojí shodné potřebě. To znamená, že já mám to, co chce druhý a druhý má to, co chci já. Jak si můžeme představit, toho je velmi náročné a složité dosáhnout. Peníze jsou prostředníkem směny.
Pomocí peněz může prodávající prodat své zboží nebo služby komukoliv, kdo je chce.
Peníze si lze podržet, dokud není správný čas něco koupit.
Peníze nám pomáhají měřit hodnotu věcí.
Nezbytné veřejné statky:
Tyto statky jsou zajišťovány vládou. Je obtížné zabránit lidem v užívání výhod pouličního osvětlení. Užívání pouličního osvětlení jednou osobou nesnižuje možnost jeho užívání jinou osobou.
Mezní užitek:
Míra slasti získané z poslední jednotky spotřebované komodity.
Mezní užitek se používá v porovnání s celkovým užitkem. Podle mezního užitku se rozhodujeme. Naopak celkový užitek naše rozhodování v danou chvíli neovlivňuje.
Příklad. Máme před sebou sklenici vody a diamanty. Vezmeme si raději diamanty, jelikož v dané chvíli jsou pro nás diamanty cennější (méně dostupné) než sklenice vody. (Nebereme v potaz člověka umírajícího na nedostatek tekutin.) Avšak celkový užitek vody je pro člověka důležitější než celkový užitek diamantů. Bez vody bychom nepřežili, bez diamantů ano.
Dělba práce:
Dělba práce způsobuje v každém řemesle úměrné zvýšení produktivní síly práce. Dělníci se totiž soustředí na jeden úkol, opakování zvyšuje dovednost a rychlost. Neztrácí se čas přecházením z jednoho úkolu na jiný. Tím se zvyšuje produkce a snižují náklady.
Daně:
Daně mají být férové, efektivní, nejméně deformovat trh a musí maximalizovat blahobyt. Daň je povinná, nenávratná a zákonem určená platba do veřejného státního rozpočtu.
Kartelové dohody:
Kartel je forma obchodní dohody mezi soutěžiteli, která narušuje hospodářskou soutěž. Cílem kartelu je omezení, nebo vyloučení konkurence a maximalizace zisku celého odvětví. Například v roce 2011 se spojily firmy Unilever a Procter & Gamble, aby fixovaly cenu pracího prášku. Jedná se o neoficiální dohodu mezi firmami.
Hodnota výrobku:
Přírodní zdroje pocházejí volně z přírody. Přidání práce k přírodním zdrojům vytváří suroviny. Přidání práce k surovinám vytváří stroje a komodity. Přidání práce ke strojům vytváří zboží. Hodnota výrobku vychází z úsilí, jež je třeba vynaložit na jeho výrobu.
Štěstí v práci:
Když jednotlivec něco vyrobí, jeho výrobek prezentuje jeho osobnost. Když někdo jiný jeho výrobek koupí, je výrobce šťastný, protože uspokojil potřebu druhého. Fabriky dělníky odcizují tomu, co vyrábějí. Dělníci totiž nekontrolují svůj výstup. Jsou pouze najímána, aby výrobek vyrobili. Jejich kreativní vstup byl velmi malý. Toto oddělení dělá lidi nešťastnými.
Vyšší příjmy se jednoznačně nepřenášejí do vyššího pocitu štěstí, ztráta příjmu má na pocit štěstí a blaha velice vážný a škodlivý vliv.
Roste-li cena zboží, někteří lidé ho nakupují více.
Pokud vzroste cena nezbytného zboží, například chleba, lidé musí logicky vynaložit více svých příjmů na jeho koupi. To znamená, že jim zbývá méně peněz na nákup například jiných potravin. Proto budou nuceni kupovat více chleba.
Engelův zákon:
Pokud se nám zvýší plat, budeme kupovat méně podřadných výrobků a více normálních a luxusních výrobků.
Předmětem některých smluv je provedení práce.
To vyžaduje vložení času a úsilí. Pokud nás nikdo nesleduje, pokouší se o nás myšlenka vložit méně úsilí, než k jakému jsme se zavázali. Lidé budou zahálet, naskytne-li se příležitost.
Trh práce:
Trh práce je trh jako každý jiný, figuruje zde poptávka práce ze strany podniků, tedy zaměstnavatelů. Podniky vytváří pracovní místa a potřebují je obsadit zaměstnanci. Všichni ti, kteří nepodnikají, ale hledají své pracovní umístění na trhu práce v daných podnicích jsou na straně nabídky. Ceny (výše odměny za práci) určuje jako na každém trhu nabídka a poptávka. Lidé, kteří nabízejí svou pracovní sílu na trhu podnikatelům, vyměňují svůj čas za peníze.
Práci můžeme charakterizovat jak z pohledu kvantitativního, tak pohledu kvalitativního. Kvantitativní hledisko se zaměřuje na počet odpracovaných hodin počtem pracovníků. Kvalitativní hledisko se naopak zaměřuje na odbornost vzdělání, kvalifikaci a odbornost pro daný druh práce. Do kvalitativního hlediska můžeme také zařadit kulturní vyspělost obyvatelstva.
Nezaměstnanost
„Nezaměstnanost definujeme jako stav na trhu práce, kdy část populace není schopna nebo ochotna si najít placené zaměstnání.“
Nezaměstnanost je stavem na trhu práce a může existovat v každé ekonomice tržního hospodářství. K nezaměstnanosti dochází tehdy, pokud se v dané ekonomice na trhu práce nachází takové osoby, které nejsou v žádném pracovním poměru a ani samy nepodnikají, ovšem mají zájem pracovat a práci aktivně vyhledávají. Můžeme to vyjádřit i následovně. Poptávka ze strany lidí, kteří hledají práci je vyšší, než nabídka práce samotné ze strany zaměstnavatelů.
„Míra nezaměstnanosti na daném území a k určitému období je měřena jako podíl počtu nezaměstnaných osob k pracovní síle. Pracovní sílu tvoří zaměstnané i nezaměstnané osoby.“
Druhy nezaměstnanosti
Na základě příčiny vzniku nezaměstnanosti rozlišujeme nezaměstnanost na tyto druhy:
• frikční,
• strukturální,
• cyklická,
• sezonní.
Frikční nezaměstnanost je běžnou nezaměstnaností, která vyplývá z podstaty reálného fungování mezi osobním a profesním životem. Jedná se tedy o naprosto přirozený stav na trhu práce. Trh práce a celkový počet zaměstnaných a nezaměstnaných osob se v čase neustále mění. Některé osoby na trh práce teprve přichází, některé ho opouštějí a jiné se na něj opět vracejí. Jako příklady můžeme uvést: ženy odcházející na rodičovskou dovolenou, lidé odcházející do důchodu, studenti končící studium, úmrtí osob atp.
Strukturální nezaměstnanost je delším stavem než nezaměstnanost frikční. Tato nezaměstnanost reaguje na ekonomický vývoj daného regionu. Některé firmy rostou a expandují, jiné firmy naopak na trhu nenacházejí uplatnění a z trhu odcházejí. Jinak řečeno některé odvětví rostou, jiná zanikají. Například sektor informačních technologií je stále na vzestupu a roste, firmy stále nabízejí pracovní místa, kterých je dostatek a v čase stále přibývají, ovšem kvalifikovaných zaměstnanců je dlouhodobě nedostatek. Strukturální nezaměstnanost může existovat i tehdy, když je dostatek volných pracovních pozic. Jedná se o dobrovolný druh nezaměstnanosti.
Cyklická nezaměstnanost je nezaměstnaností nedobrovolnou. Tento druh nezaměstnanosti reaguje na hospodářský cyklus. V období, kdy ekonomika roste a produkuje se větší množství zboží a služeb, cyklická nezaměstnanost klesá. V opačném případě, kdy ekonomika začíná stagnovat a klesá, tak se snižuje produkce zboží a služeb. To má za důsledek zvýšení míry nezaměstnanosti. V obdobím růstu je potřeba najímat nové zaměstnance do výroby, logistiky atd. V období poklesu firmy naopak musí některé zaměstnance propouštět. Cyklickou nezaměstnanost můžeme vyjádřit jako rozdíl mezi skutečnou nezaměstnaností a přirozenou nezaměstnaností, přičemž přirozená nezaměstnanost je podmnožinou skutečné míry nezaměstnanosti.
Sezónní nezaměstnanost je do určité míry považována za součást frikční nezaměstnanosti. Tento druh nezaměstnanosti je závislý na proměnlivosti trhu práce v průběhu roku, do určité míry závislý na podnebných a dalších faktorech. Příklady odvětví, v kterých má sezónnost velký vliv: stavebnictví, turistický ruch (zimní sezóna pro lyžařská centra, letní sezóna pro přímořské oblasti), zemědělství (období sklizně např. hroznů), období vánočních svátků.
Dopady nezaměstnanosti
Důsledky nezaměstnanosti můžeme posuzovat z hlediska ekonomického a z hlediska sociálního. Ekonomické dopady jsou čtyři hlavní: ztráta produkce, ztráta kvalifikace pracovníků, vyšší výdaje státního rozpočtu na podpory v nezaměstnanosti a nižší daňové příjmy. Lidský kapitál je jedním ze zdrojů ekonomického růstu. V případě vyšší nezaměstnanosti než přirozené stát vyplácí lidem bez práce (splňujících podmínky) ze státního rozpočtu vyšší finanční podporu. Na druhé straně zaměstnavatelé odvádějí do státního rozpočtu méně peněz, jelikož daňové příjmy státu jsou závislé na výši odměny za práci vyplacenou zaměstnancům a zároveň na výši zisku právnických osob. Jednoduše řečeno, ekonomika nevytváří tolik, kolik je schopna.
Sociální dopady mají vliv jak na jednotlivce samotného, tak na společnost jako celek. Ztráta zaměstnání má vliv na stres, psychiku a celkovou pohodu každého jednotlivce. Při dlouhotrvající nezaměstnanosti, která dosahuje hodnot větších než 10 %, začíná být situace pro společnost velmi vážnou. Tato situace následně vede ke snížení celkové úrovně obyvatelstva, které začíná chudnout. Na politické scéně začínají nabírat na síle extremistické politické strany, což může dokonce vést až destabilizaci celkové politické situace. Ve společnosti mezi nejhůře postiženými obyvateli narůstá například kriminalita a drogová závislost.
Závěr:
Pochopení trhu, funkce peněz a státních regulací je důležitým faktorem pro celkový nadhled pro ekonomickou situaci.
Není toho moc, co bych si odnesl do praxe z této knihy popřípadě v praxi v podnikání mohl využít.
Zamyslím se nad tím, zda jsou moji zaměstnanci opravdu šťastní a co bych pro ně mohl udělat, aby se cítili ještě šťastnějšími.
Slovo trh je pro mnoho lidí takovým divným slovíčkem, jelikož trh v pravé podstaně slova již dnes skoro vymřel.
Ale je to trh, kdo určuje cenu všeho kolem nás a je důležité si to pamatovat a myslet na to.
Důležité je sledovat ekonomické dění ve světě a v daném státu, abychom mohli lépe reagovat na případné vlivy na naše podnikání.
