Úvod
Poté, co si přečtu nějakou náročnější knihu, potřebuji občas zase zvolit něco méně náročnějšího. Něco jako mnicha, který je pro mne spíše knihou k zamyšlení se než vypisování miliony pojmů.
Obsah
Julian byl přepracovaným právníkem, byl to workoholik. Jeho nejsilnější touhou byly peníze a sláva. Tento styl života ho dovedl na pokraj sebezničení. Nebyl šťastný se svým životem jak po fyzické (byl obézní) tak psychické stránce, a tak se rozhodl rozvést. Projevil se u něj syndrom vyhoření. Poslední špetkou bylo, když dostal v mladém věku infarkt v soudní síni, vše následně prodal a skončil s právničinou. Chtěl zjistit smysl jeho života, a proto se vydal na cestu do Indie.
„Opravdový vstřícný krok budoucnosti uděláme, když dáme všechno přítomnosti.“
Tímhle motem se snažím ve svém životě řídit. Nejsem si stále vědoma, kam mě budoucnost zanese, ale snažím se ze sebe vydávat maximum.
„Nikdy nelituj toho, co se stalo. Važ si všeho, protože naše minulost je ten největší učitel.“
Vše se děje z nějakého důvodu. I když je nám smutno nebo prožíváme jakkoliv těžkou životní situaci, posune nás to zase dál. A tak je důležité nelitovat ničeho v našem životě, ba naopak, poučit se z toho.
„Poté, co se seznámíš s naší moudrostí, předáš ji každému, kdo má o ni zájem. Přenést naději a nástroje, aby mohli uskutečnit svoje sny.“
Tohle jsem si uvědomila teprve nedávno. Mým cílem není pouze vystudovat Tiimi a využít to ve svém vlastním životě, ale předávat tento koncept dál lidem, kteří o to mají zájem. Mají chuť se učit a rozvíjet své dovednosti, tak aby mohli uskutečnit své sny.
„Jak se máš umět postarat o jiné, když se neumíš postarat sám o sebe? Jak můžeš činit dobro, když se sám dobře necítíš?“
Vše začíná u mě. Dokud já to nebudu mít v hlavě srovnané nebudu schopna předávat dobro dál. Proto se každý snažíme v týmu nejdříve začít u sebe. Číst literaturu o seberozvoji a převádět ji do praxe. Aby byl úspěšný tým, musí každý člen týmu převzít odpovědnost sám za sebe a pracovat na sobě.
Pokud se o mysl dobře staráme, vykvete nám po rukama. Pokud ji však nechám zarůst plevelem, nikdy nedosáhnu harmonie. A já ji plevelem zarůst nechala. Nepečovala jsem o ni dostatečně. Je to dlouhý proces. Pracovat i na svém duševním zdraví. Přeci jen, uvedeme-li to na příkladu fitness, člověk alespoň sebemenší změny vidí za pár týdnů až měsíců. Kdežto u duševního zdraví, tomu tak není. Těžko se nám tyto procesy pozorují. Jednoho dne si zkrátka uvědomíme, že před několika lety bychom se v dané situaci přeci chovali jinak. Teprve potom uvidíme ten progres. To jak myslíme, je však výsledkem návyků. 95 % myšlenek je stejných jako den předchozí. Užíráme-li se teda minulostí, plevel se dál rozrůstá v naší zahradě.
Je důležité emoce negativní nevnímat jako negativní, ale uvědomit si, že i v neúspěchu se skrývá zárodek příležitosti. I bolest může být skvělým učitelem. Jak bychom totiž mohli vědět, co je to radost z dosažení vrcholu, pokud jsme nenavštívili nejnižší bod údolí? Když se jedny dveře zavřou, je to proto, aby se jiné otevřely.
Závěr
Kniha mi dala uvědomění si toho, co dělám a proč to dělám. Chci se nadále pokračovat rozvíjet. Chci tyto praktiky předat dalším studentům a všem lidem, kteří mají o tohle téma zájem. Nechci se užírat pouze negativními emocemi, ale nadále v nich hledat příležitosti. A ty příležitosti využít naplno, nebát se jich.
