Knihu “Kam se poděl můj sýr” jsem se rozhodla přečíst převážně kvůli poutavému názvu a abych byla upřímná, i kvůli nízkému počtu stránek.
I přes to, že kniha má jen něco kolem 80 stránek, nabízí spoustu zajimavých myšlenek.
Příběh vypráví o dvou myškách a dvou lidičkách jménem Beňo a Leňo, kteří jsou uvězněni v labyrintu. Jejich každodenním cílem je najít sýr, který v knize znázorňuje to, co v životě chceme - zaměstnání, partnerský vztah, peníze, dům nebo třeba svobodu. Myšky i lidičkové v labyrintu objeví obrovskou zásobu sýra. Rychle si vytvoří rutinu a k sýru každý den dochází. Myšky, které využívají jednoduchého myšlení a jsou zvyklé se rychle přizpůsobovat si začnou všímat, že sýr pomalu ubývá. Zatímco lidičkové neustálý přísun sýru berou za samozřejmost a jeho úbytek ani nezaregistrují.
Jednoho dne sýr dojde. Myšky ihned reagují a vydávají se zpět do labyrintu, najít sýr nový. Mezitím lidičkové složitě analyzují situaci, litují se a věří, že sýr někdo na původní naleziště určitě vrátí. Po několika dnech jsou již unavení a vyhladovělí.
Jeden z lidičků - Beňo , se konečně rozhodne také vyrazit do labyrintu najít nový sýr. V prvních dnech ho přemáhá strach, bojí se labyrintem pokračovat a přemýšlí, že se vrátí za svým přitelem Leňem. Nakonec strach překonává, před sebou má vidinu nového, lepšího sýra a i přes únavu se žene kupředu. Po cestě reflektuje na minulost a uvědomuje si, že zbytečně ztrácel čas strachem, litováním se a zdlouhavou analýzou. Na zdech nechává zajímavé motivační poznámky pro případ, že ho Leňo bude následovat.
Konečně nachází novou zásobárnu sýrů. Ta je dokonce větší a plná nových a chutnějších sýrů. Setkává se s myškami a přemýšlí, že se vydá zpět pro Leňa. Nakonec se rozhodne zůstat a doufá, že ho Leňo bude následovat.
ATP:
Kniha mi ukázala, jak se na věci dívat i z jiného úhlu pohledu. Upozorňuje na to, že změna v nás nemusí ihned vyvolat pocit zloby a ukřivdění. Zdůrazňuje, že změny dokážou být naopak přínosné a donutí nás se posunout zase o kus dál. Budování takového mindsetu je ale rozhodně běh na dlouhou trať. Sama se ještě s některými změnami neumím úplně vypořádat a adaptace mi nějakou dobu zabere.
V knize se také několikrát opakuje, že strach nás zbytečně brzdí a drží zpět. Se strachem se ale setkávám v běžném životě neustále. I přesto, jak jednoduché se odproštění od něj zdá být, ve skutečnosti je to mnohem obtížnější. Nicméně doufám, že se mi v budoucnu podaří do jisté míry strachu zbavit a dokážu se tak chopit i velkých výzev.
A na závěr jedna zajímavá otázka, která zazněla v knize a donutila mě k hlubšímu zamyšlení: “Co bych udělala kdybych se nebála?”
