Změny jsou součást života všech. Jak se s nimi popasováváme je ale u každého jiné. Já osobně mám dostatečně “na párku” aby na mě změny neměli tak velký vliv jako na někoho jiného. Tenhle stav se ale samo sebou nenastaví za noc a jen tak sám od sebe. Začátek byl když jsem v devíti byla odeslána na tři a půl měsíce do spojených států, pokračoval když jsem byla v 15 tři měsíce v Hamburku a pak v 17 rok v Itálii. Věci se prostě dějí a nemůžeme je vždycky ovlivnit. I teď by množství věcí které se v mém životě neustále dějí zapříčinilo, že bych se zbláznila kdybych nebyla ochotná se neustále měnit a adaptovat na situaci. Kdybych neplánovala dopředu a neanalyzovala co je možné že se stane dál, jednoduše bych nemohla fungovat.
Myslím, že tohle přesně je hlavní poselství knihy. Změny se stávají. Předvídejme je. Vnímejme je. Když je vidíme reagujme na ně. Měňme se a buďme z toho rádi. Tohle je cyklus. Buďme připraveni na to jej opakovat a být z toho opět šťastni.
ATP
Dva největší body, které mi kniha dala bylo neustále se ptát: Co bych udělala kdybych se nebála? Je to otázka o které teď velmi přemýšlím. Odpověď se mění, někdy je hluboká a dlouhodobá - odstěhovala bych se na ostrov - jindy maličká a zdánlivě nic neměnící - řekla bych pánu na ulici, že se mi nelíbí jak mluví na svého psa.
Bod druhý je starat se o lidi, ale uvědomovat si jejich limity. Když vidím, že momentálně nezvládnou to co dělám, netlačit je do rozhodnutí na které nejsou připraveni. Koneckonců všichni jsme zodpovědní jen za naše vlastní štěstí - náš vlastní sýr.
