First of - knížku hodnotím pozitivně a myslím si, že je přínosná, ALE, v žádném případě ji nechci aplikovat v osobním životě a upřímně si přeju, aby ji nikdo nikdy neaplikoval na mě. Možná to vidím jinak než ostatní, kniha je napsaná skvěle a na to, jak je stará, je pořád geniálně aplikovatelná na lidi, každopádně je to ale jedna veliká manipulace a přetvářka. Dočíst se můžeme vyloženě to, že máme uznat chybu i v momentech, kdy chyba není ani na naší straně, že se máme omluvit i za věci, které jsme neudělali, že máme mlčet a jen poslouchat a že se máme s lidmi vlastně bavit jen o tom, co zajímá je. Kdybychom aplikovali úplně všechno, co je v knize napsáno, kompletně nás to zbaví vlastní identity, jedinečnosti a pravděpodobně i radosti z lidského kontaktu, protože bychom se museli neustále kontrolovat, shazovat a upřeňostňovat ostatní. To všechno jen proto, abychom "získali přátele". Jak praví tito přátelé ale jsou, když s nimi nemůžeme být sami sebou, a musíme se neustále jen přetvařovat?
Každopádně, i přes to všechno mi přijde kniha hodně dobře propracovaná a musím říct, že v kombinaci s tím, jak dobře to já osobně s lidmi umím, bych byla schopná při používání těchto taktik prakticky dosáhnout čehokoli, co se nějaké lidské komunikace a kontaktu týče.
Hlavní myšlenky, které jsou podle mě jedny z nejpřínosnějších:
Nikdo vás neposlouchá, všichni chtějí jen mluvit o sobě. Tak, a deal with it. Docela bitter pill to swallow. V dnešním světě je fakt těžké najít někoho, kdo by vás upřímně poslouchal, a nechtěl pak hned zase mluvit o sobě. Někoho, kdo by nehledal v momentech, kdy vy mluvíte, nějaké skulinky, jak jen zase zmínit sebe. Za svých odžitých 20 let jsem potkala takového člověka jen jednoho. Uvědomění si téhle skutečnosti nám ale podle mě ohromně usnadní práci s lidmi a celková očekávání, která od vztahů máme. Nebude to pak tak bolet.
Z této myšlenky automaticky vystupuje druhá - když budete mlčet a aspoň se tvářit, že posloucháte, lidi vás budou mít rádi. Prostě to tak je, platí to a funguje to. Odzkoušeno.
Ptejte se a zajímejte se. I když vás ten člověk zas tolik nezajímá, prostě se ptejte na osobní životy, práci, pocity, jestli jim je zima, jak se vyspali, jaký měli víkend. Lidi mají rádi pozornost a tohle je jedna z nejlepších taktik, jak někoho přimět, že jste fajn člověk, co je má rád. Opět, je to ale poměrně nebezpečné, protože po přečtení téhle části opět trochu míň věřím lidem.
Nehádejte se. Nepamatuju si přesně, jak to bylo v knize formulované, ale basically, neveďte hádky, nechte lidi se vyvztekat, omluvte se, i když to tak třeba nemyslíte, a ve většině příkladů bude prostě klid. Sama jsem se tohle naučila díky práci na internetu, hateři prostě chtěji reakci. Nedejte jim ji.
V knize bylo podobných myšlenek a návodů několik. Četla se mi dobře a i když je to hodně toxická manipulativní věc, myslím si, že v určité míře to může trochu vylepšit mezilidské vztahy. Aplikovatelnost a úspěšnost je ale stoprocentní, zvlášť, pokud si tu knížku přečtete, a vidíte pak, jak se ostatní snaží ovlivnit vás. Přátele bychom měli získávat tím, kdo jsme, ne tím, co se naučíme v knížce.
