Jak získávat přátele a působit na lidi – Cale Carnegie
Tato kniha je základem každého úspěšného obchodníka, manažera a týmového hráče. Připomíná základy mezilidské komunikace, které můžeme využívat, pokud chceme, aby nás ostatní měli rádi, věřili nám a aby se o nás zajímali.
· Kritika vyvolává odpor a nedosáhneme pomocí ní trvalých změn. Stejně jako toužíme po uznání, tak se stejně bojíme o odsouzení. Než začneme kohokoli kritizovat, měli bychom začít od sebe a uvědomit si vlastní chyby. Každou kritiku je vždy důležité zvážit, neboť si ji můžeme nést celý život. Kritikou nedonutíme lidi změnit své chování.
· Čestná uznání – Touha po chvále nás žene k úspěchům. Děkovat a omlouvat by mělo být součástí každodenní konverzace. Jsou to jednoduchá slova, která mají silný význam. Zajímejte se o lidi. Dávejte jim to, co chcete, aby dávali oni vám. Člověk se totiž ve finále zajímá jen sám o sebe.
· Pamatovat si, co nám kdo říkal, ukázat, že víme, že nám to není jedno. Projevit upřímný zájem.
· Usmívat se. Úsměv značí, že daného člověka rádi vidíme a že nás dělá šťastným.
· Pamatovat si jména znamená dávat najevo důležitost jedince. Jméno je zvučné v každém jazyce a je tou nejdůležitější části identity každého z nás.
· Nechat mluvit lidi sami o sobě. Každý nejraději mluví o sobě a svém životě. Tím, že člověku dáme prostor mluvit o sobě, nabude dojmu, že je důležitý a že nás zajímá. Když se máme s někým cizím setkat, je dobré si o něm dopředu zjistit nějaké zajímavosti, na kterých můžeme začátek konverzace postavit. Během konverzace se nedoporučuje druhého opravovat nebo říkat, že nemá pravdu. Když někomu řekneme, že nemá pravdu, spustí to v něm okamžitý protiútok, kdy se začne obhajovat a ztratí hlavní myšlenku původní konverzace.
· Upřímně chválit a dávat ocenění. Dávat pochvaly i za malé úspěchy a změny. Časté úspěchy lidi motivují k lepším výsledkům.
· Každý člověk má pocit, že nadřazený tomu druhému během konverzace. Můžeme dát najevo, že si uvědomujeme důležitost druhého a nijak ji nezpochybňujeme.
· Nevstupovat do konfliktů. Snažit se konfliktům vyhnout, popřípadě k nim přistupovat jako k popsání situace, která nastala a nechat obě strany říct svůj úhel pohledu. Vždy přiznat, pokud jsme se mýlili.
· Snažit se na svět dívat z více úhlů. Brát v potaz zkušenosti, které mají druzí, zážitky, které s nesou z jiných situací a zkusit se na danou problematiku podívat jejich očima.
· Nechat lidi vždy mluvit, potřebují se cítit důležití. U svých problémů a názorů hledají sympatii od ostatních, kteří jim potvrdí domněnky nebo je jen podpoří.
· Při konverzaci začít otázkami, na které se dá odpovědět „ano“. – Lidé pak jsou otevřenější.
· Lidé mají raději vždy vlastní nápady, proto je dobré se snažit jim nápady nebrat.
· Motivaci lze posílit i soutěživostí. Soutěživost dráždí ego lidí a jejich chtíč být nejlepší a dostat uznání.
Co si z knihy odnáším? Co jsem využila v praxi?
Zaujala mě soutěživost, jako jedna z metod posílení motivace. V Tiimiakatemii mě u bodů z esejí motivují tabulky, kde ji vidět, jak se kdo posouvá. Problém vidím z dlouhodobého hlediska, kdy si myslím, že motivace pomocí soutěživosti může mít negativní důsledky, protože se lidé začnou zaměřovat jen na výsledky a ne na proces.
Pravidelně aplikuji do praxe některé z výše uvedených doporučení, například upřímný zájem o lidi a zjišťování si předem informace o nich. Díky tomu, že nechávám druhé hodně mluvit, se cítí důležitě a často se mi svěřují. Zlepšit bych mohla pamatování si jmen, protože to je věc, kterou zapomenu jako první, když se mi někdo představí. Také si myslím, že kdybych se více usmívala, byla bych pro ostatní více "dostupná" a nebáli by se za mnou přijít s čímkoliv.
Naučila jsem se na svět dívat očima druhých, vždy se snažím vžít do jejich kůže a hned mi dává větší smysl, proč k dané věc přistupují tak či onak.
U sebe bych od ostatních uvítala dostávat větší uznání a pochvaly i za maličkosti, protože jsem člověk, co jednodušeji přijme kritiku na svou hlavu než pochvalu.
