Dlouho jsem si chtěl udělat čas na vytvoření mého odhadu vývoje naší společnosti. Kniha Homo Deus: Stručné dějiny zítřka mi k tomu dala bezva příležitost. Tvořím si teď do esej banky takovou trilogii od Harariho. I přes to, že jeho první dvě knihy nejsou moc praktické a k podnikání toho z nich taky moc nevyčtu, jsou nesmírně zajímavé a poutavé. Díky nim si tvořím vize budoucnosti, které jsou děsivé i utopické. Doufám, že mě knihy inspirují k dobrým rozhodnutím v budoucnu, které povedou třeba k úspěšnému podnikání.
Pro tvorbu této eseje využívám i poznatky z knihy Faktomluva, která je daleko více optimističtější v předpovědi budoucnosti, možná proto, že počítá spíše s věcmi, které jsou a ne s těmi, které mohou být… Dále využívám knihu o Elonu Muskovi od autora Ashlee Vance, ta mi totiž ukazuje, že to, co Harari popisuje, není jen pouhá věštba, ale dost blízká realita, kterou se Musk nebojí zhmotnit.
Harari napsal první knihu o vývoji lidstva až do současnosti, ve druhé knize ale tvoří proroctví o vývoji lidstva do budoucna, které končí vznikem nové rasy: Homo Deus, což je jakýsi nadčlověk, kyborg, který už svět vnímá jinak než Sapiens. Je potřeba dodat, že je Harari kritizovanej a kniha je kontroverzní, protože to není moc dobře podložený ničim, je to opravdu jen odhad vývoje.
Každopádně uběhlo pár let a Elon Musk založil firmu Neuralink, která usiluje o spojení digitální technologie s mozkem. Dalším příkladem může být Starlink, satelity, které přinášejí pro celou Zemi vysokorychlostní internet a mimo to jsou dobrým pomocníkem pro špionáž a další válečné účely. Do teď jsem si neuvědomil, jaký to má potenciál, ale takový satelit dokáže např. identifikovat jestli je kukuřice zralá na sběr a nebo kolik aut parkuje před Lidlem.
Tohle jsou dva příklady Muskova vlivu a Harariho předpokladů. Neuralink defacto vytváří Homo Deus a Starlink nás staví před těžké otázky jako je třeba tato: Kdo bude mít k satelitům přístup? Rusku se daří ho využívat na Ukajině, takže další otázka, co když nebude systém bezpečný, bude zneužitelný?
Zajímá mě, jestli se člověk někdy dostane ze svého zvířecího já, třeba, že nebude chtít ubližovat, nenechá nikoho trpět, nebude se řídit sobeckými krátkozrakými cíli atd. Tudíž by útok na Ukrajinu nebo třeba v budoucnu útok na Tchaiwan nedával smysl, nikdo by o něj prostě nestál. I teď o tyto konflikty většina lidí nestojí, ale stejně se dějí. Postupem času přestaly válečné konflikty dávat smysl, už nám nic pozitivního nepřináší, to lze snadno sledovat právě na válce na Ukrajině – ruské ekonomické problémy se prohlubují, tím se horší i nálada v zemi. Nakonec i ten kdo válku chtěl pochopí, že to byla blbost.
V nynějším světě jsou nám vykreslení nepřátelé. Pro mě je to Čína nebo Severní korea a tradičně to bylo Rusko. Nemám důvěru v jejich vládce, bojím se, že budou mít tyto státy velkou moc a špatně s ní budou nakládat. Jaké jsou vlastně cíle těchto států? Ovládnout svět, mít co největší moc, a proč? Kvůli navrácení ztracené slávy, kvůli bezpečí, kvůli pomstě.
Co jsou cíle západních států? Je to růst, inovace, zlepšování života občanů. Nyní cítím hodně i hodnotu bezpečí právě před nepřáteli.
Bezpochyby je tenhle pohled zkreslený, Číňan ve Wu-chanu bude mít jistě jiný pohled a možná úplně opačný, bude cítit strach ze západních zemí. Ovšem na strachu by mohl být pozitivní ekonomický růst – za války se hledají nové technologie, inovuje se a některé sektory z ní profitují. Dokud bude ale trvat tohle nastavení společnosti, budu se technologií bát – např. v některých oblastech Číny funguje sociální kreditní systém, který se s dalším rozvojem posune na úroveň Orwellovy knihy 1984. Stejně tak nebezpečné mohou být dopady nových technologií na západní svět, který se zdá být svobodný, ale víme, jak nás dokáží ovládnout sítě jako je Tiktok nebo Facebook. S příchodem chytrých algoritmů nebude člověk schopen jim odolat, protože oni budou prostě chytřejší a navíc budou vědět lépe než my, co sami chceme, pro tenhle odhad budou mít nespočet dat. Odpovědnost bude na vlastnících, kterým to bude vynášet velké zisky a ne vždy se asi budou rozhodovat podle toho, co by chtěl koncový uživatel.
Strach jsem začal rozebírat kvůli tomu, že svět není jednotný. Lidstvo nemá cíl. Přirozeným cílem spolčenosti asi vždycky bylo se rozmnožit a nevyhynout. Harari popisuje, že jsme tohle už zvládli, vymanili jsme se z „krysího závodu“ a nemusíme dělat takřka nic pro přežití. Ovládli jsme planetu. Harari popisuje tři trvající cíle společnosti: honbu za štěstím, nesmrtelností a božstvím. Každý člověk za těmito cíli tíhne, a tak se časem zhmotní. Nevím, jestli je možné být nesmrtelný, ale život prodloužit bezesporu jde. Téma štěstí je pro západní svět velkou výzvou, ale orientujeme se výhradně podle něj. Božství je získání nadlidských schopností. Toho, co bylo dříve nemyslitelné, dříve nekontrolovatelné přírodní síly se nyní stávají zvládnutelnými výzvami.
Zajímavé je, že ve firmě stále hledáme motivaci pro to čemu se věnujeme. Hledáme důvod její existence, vizi. To lidstvo nepotřebuje, každý prostě dělá co chce a stejně směřujeme jedním směrem, alespoň mám takový pocit – ten pracuje na léku proti rakovině a tenhle zas na rozvoji umělé inteligence, nakonec se oboje bude hodit a někomu to pomůže, vytvoří to pozitivní dopad (i přes to, že to může vytvořit i někde negativní), ten a tenhle pak zase budou hledat nové problémy, které by mohli vyřešit, protože je to „pálí“. Proces, který jsem popsal vede k Harariho cílům spolčenosti, k překonání chudoby i k novým technologiím. Společnost může ale ovlivnit, které milníky naplníme dříve a které později.
Elon Musk má svojí vizi pro lidstvo – vytvořit z něj multiplanetární druh. Myslím, že to je přirozený proces našeho společenství, prostě rosteme a šíříme se. Musk mě fascinuje, drží se téhle vize jako klíště a i přes nedůvěru všech se k ní blíží (teď už mu zase většina věří, dokázal to…) Každopádně vrátím se zpět do reality.
Na světě stále žije miliarda lidí ve velké chudobě a vize jim pomoci je daleko smysluplnější než cesty do vesmíru, ty mohou počkat, utrpení by se mělo zastavit hned. Navíc jak píše Hans Rosing už dávno víme, jak se zbavit chudoby, nejsou k tomu potřeba žádné nové inovace, jak by řekl Luky Catch: „stačí to prostě do prdele udělat.“ Možná mi tohle nakonec bude dávat větší smysl i přes to, že mě cestování vesmírem neskutečně fascinuje.
Příležitosti jsou tam velké. Časem budou Afričani jezdit do Evropy na dovolenou stejně jako teď cestují Evropani. Máme možnost ovlivnit proces překonání chudoby států, protože na to prostě máme čas. Můžeme díky tomu ovlivnit nejen rychlost tohohle procesu, ale taky jeho formu – poučíme se a budeme jednat udržitelně, bez válek a násilí.
Časem bude většina světové populace žít mimo západní svět a zájem se přesune na asijské a africké trhy. Největší trh bude v indickém oceánu. Tihle lidi budou chtít stejné služby jako máme v Evropě a budou za ně ochotně platit, cítím tady ale zase tu sobeckost lidí. Investovat do afrických zemí nedává z krátkodobého horizontu smysl, a tak to necháme na dobrovolnicích a ono se to pomalu otočí a až se to otočí, tak se na to rychle vrhnem, postavíme Mekáče a Shellky a pořádně to pososáme. Tohle mě sere… chtělo by to změnit.
Teď si to zase trochu shrnu, abych se v tom orientoval. Uvědomil jsem si, že před cestováním vesmírem by možná dávalo smysl zůstat na Zemi a pomoct lidem, kteří jsou v nouzi. Trochu jsem se uzemnil. Zároveň ale hrozby, které jsem popsal i tak přetrvávají, ať se vydáme jakoukoli cestou a i kdybych se já orientoval na chudé regiony, tak ty bohaté budou stále inovovat.
A k budoucnosti, kterou Harari popisuje se stejně dostaneme. Můžu ale ovlivnit, v jakém rozpoložení se tam dostaneme. K přelomu se může dostat rozpadlá společnost uprostřed válek stejně jako sjednocená v míru. Všem je jasné, že druhá možnost je přívětivější. Přijde mi, že z toho najednou mám filosofii, která mi ukazuje, jak bych se měl chovat a jak bych měl podnikat. Takhle tuhle esej uzavřu a budu pokračovat třetí esejí a poslední z mé trilogie od Harariho – 21 lekcí pro 21. století.
Po přečtení knihy o Muskovi k němu cítím větší sympatie. Dokázal věci, kterým nikdo nevěřil a lidem ukazuje, že nic není nemožné. Díky němu začínáme reálně přemýšlet o životě na jiných planetách i o udržitelné budoucnosti lidstva. A to není celé, myslím, že on sám moc dobře ví, čeho je lidstvo schopné a že nemá žádné hranice. Mně to mění pohled na svět.
Za tyhle životopisy bych dával dva body.
