Na knihu jsme slyšela už spoustu skvělých ohlasů, tak jsem se rozhodla ji konečně po více než roce také přečíst.
“Přání se plní, a to přesně tak, jak se objednají.”
Narozdíl od autora, jsem já sama nikdy nepostřehla, že by se některé z mých dětských přání vyplnilo. Možná proto, pro mě byla technika “přání si” nepředstavitelná a téměř nerealistická. Už sama jsem během čtení pozorovala, jak se mé nastavení mysli shoduje s tím, který autor v knize popisoval – omezený mindset a nevědomí toho, že svoji realitu si utváříme každý sám.
Důležité je si uvědomit, že do našich myšlenek pokaždé zasahuje rozum, který za vším hledá logické vysvětlení. Ten se nás snaží přesvědčit o tom, že to o co se pokoušíme, je směšné a že to přeci nemůže fungovat. Rozum můžeme ovlivnit každou pozitivní zkušeností, a navíc mu po přečtení knihy a porozumění tomu, jak „přání si“ funguje, můžeme oponovat.
Abych se tedy sama přesvědčila o tom, že mohu skutečně mít to, co si přeji a získala tak první pozitivní zkušenosti, začnu nějakým malým ne příliš zásadním přáním. Například Pierre v knize popisuje rezervaci parkovacího místa. Po tom, co opustí svůj dům, vyšle do vesmíru signál, že dnes na něj čeká parkovací místo v té nejlepší lokaci. U takové banality, jako je parkovací místo, si tak člověk může vyzkoušet sílu své mysli a otevřít se formování svého vlastního života.
“Nevytvářejte stav, kdy něco chcete, ale stav, kdy to již existuje.”
Dále si z knihy odnáším, že při vymýšlení svého přání je zásadní nepoužívat zápory a slovo “chci”. Nemůžeme totiž “nebýt” či něco “nemít” a současně si nepřejeme zůstat jen ve stavu kdy něco “chceme”. Takže správné přání by mělo vypadat třeba takto:
“Vlastním byt přesně podle mých představ.”
“Jsem zdravá.”
“Mám parkovací místo.”
“Dárkový balíček dorazil, ale nedá se otevřít.”
Musíme si sami uvědomit, kdy jsme na to, co po vesmíru požadujeme, skutečně připraveni. Naše přání se vyplní, ale my nebudeme schopni ho přijmout a využít.
To mě donutilo zamyslet se, zda jsem si někdy v minulosti lehkomyslně něco přála, a poté jsme jen nebyla schopná přání přijmout…
“Není nic tak, jak to vidíme.”
Za skutečnost totiž většina z nás považuje jen to, co vidí očima, a to je jen 8% z existujícího světelného spektra. Proto se většině lidí zdá nepředstavitelné, že vše kolem nás je energie, která se dá řídit pomocí myšlenek.
To, na jaké frekvenci vibrují naše myšlenky, dostává do pohybu vše, co vibruje na frekvenci stejné a naopak. Naše myšlenky tak fungují jako magnety, které přitahují vše, co se jim podobá. Proto naše mentální nastavení dělá hrozně moc. Pokud vyzařujeme pozitivní energii, i k nám se pozitivní energie navrací – úspěch přitahuje větší úspěch a neštěstí ještě více neštěstí.
“Stanem se tím, co si o sobě myslíme”
Zaujalo mě, když se autor v knize zmínil o mentálních modelech. Ukazuje na nich, jak od dětství přijímá každý z nás názory a postoje od svých rodičů a lidí kolem. My si pak tyto názory osvojujeme a prakticky jimi žijeme. Ať už jsou to zdánlivé maličkosti typu: “nikdy nebudu mít dost peněz”, “nestojím za nic” nebo třeba “neumím tančit”. Tato stanoviska pak ovládají náš život a to, jak se vnímáme. Proto je důležité si je uvědomit, snažit se zjistit, odkud pocházejí a proč je nyní považujeme za postoje vlastní. Až poté se od nich můžeme osvobodit.
Kniha mě opravdu oslovila. Je čtivá a nutí čtenáře se okamžitě zamyslet nad tím, kterým přáním její kouzlo ověří.
