Knihu jsem si vybral kvůli tomu, že jsem byl už moc frustrovaný z toho, že se tady 8 hodin týdně pokoušíme provozovat dialog. A to ani nevím co to vůbec je, jak funguje a jak ho docítit. Doufal jsem tedy že odpověd ta tyhle tři otázky v knize naleznu. Nakonec jsem našel víc než v co jsem doufal.
Krátká poznámka: Kniha pro mě byla hlavně ze začátku velmi matoucí. To pravděpodobně proto jakým způsobem je dialog vysvětlovám. A jak samotná kniha působí fluidně stejně jako dialog.
Na první pohled je dialog rozhovor mezi více lidmi v kruhu. Tak jednoduché to ale není. Dialog není nic hmatatelného a měřitelného, proto je těžké ho definovat. Aby docházelo k dialogu musí všichni členové kruhu být ve stavu, který dialog umožňuje. Aby se do stavu v kterém je možný dialog dostali je potřeba disponovat 4 dovednostmi. Jaké jsou jsou tyhle dovednosti?
Pokud každý člen kruhu ovládá tyto čtyři dovednosti je dialog možný. Pak se už jen jedná o praci a postupný průchod všemi 4 poly dialogu. V dialogu bychom měli být schopni tvořit nové myšlenky společně a být schopni si navzájem porozumět.
Naslouchání je jeden z pilířů dialogu. Bez naslouchání nebude poslouchat co nám ostatní říkají. A tudíž nebude možné společně vést dialog. Naslouchání je dovednost která udělá z rozhovoru, kde každý čeká až ostatní domluví, aby mohl říct to co chce. Udělá dialog, kde nejdříve vyslechnu co chtějí ostatní říci. A pak až vyjadřuji co chci říct. Je to klíčová dovednost. Díky které dochází k pozastavení. Za následek to má, že pak poslouchám ostatní místo své vlastní hlavy. Taky jsem lépe schopný porozumět ostatním.
Respekt je dovednost díky, které se naučíme respektovat ostatní. Ve chvíli kdy se tohle naučíme jsme schoni vidět lidi takoví jací doopravdy jsou a ne takové jaké si myslíme, že jsou. Pokud někoho nerespektuji neposlouchám co říká. Stejně tak nejsem schopen připustit, že by něco z toho co říká mohlo být užitečné a poučné. Bez respektu si mezi sebou a druhými postavím zeď přes kterou nepropouštím myšlenky. Abychom se naučili respektu je nutné být pokorný a uvědomovat si, že nikdy nevím jaké vědomosti může někdo jiný mít a proto je důležité si ho vyslechnout. Když jsem schopen ostatní respektovat. Jsem schopen přijímat jejich myšlenky. Když jsem schopen přímat jejich myšlenky můžu se od nich učit a můžu změnit svoje přemýšlení.
My jakožto lidé nepřemýšlíme objektivně. Ačkoliv si to rádi myslíme je to jen iluze. Často se řídíme jen emocemi a pak si “logicky” odůvodňujeme naše rozhodnutí. Odstup je dovednost co nám dovolí s touhle naší vlastností pracovat. Musíme vytvořit odstup mezi myšlenkami a lidmi kteří je vyslovují. Je klíčové si uvědomit moje myšlenky nejsou já. Díky tomuhle uvědomění jsme schopni vybnout se defenzivnímu obhajování našich myšlenek, jako by útok na ně byl útok na nás. Místo toho fungujeme v dialohu, kde plynou různé myšlenky a já se z nich učím. Přirozeně chceme sami sobě až přilíš věřit, protože zoufale hledáme jistotu v tomhot chaotickém světě.
Druhou stranou odstupu je odstup od svého myšlení. Tato dovednost vypadá tak, že jsem schopen pozorovat jak přemýšlím a uvědomovat si proč to tak je. Jakmile dokážeme ve svém myšlení najít proč k němu dochází jsme konečně osvobozeni o svých emocí.
Příklad: Někdo řekne že Star wars je hloupý film. V mé hlavě se oběví myšlenka že ten kdo to řekl musí být úplný blbec co neví co říká. Ve chvíli kdy jsem schopen svoje myšlenky sledovat a uvědomit si že tohle mě napadlo jen proto že já mám Star wars rád a né proto že je daný člověk doopravdy blbej. Tak jsem schopný se této myšlenky zbavit a nezačít například na ostatní pokřikovat že neví o čem mluví.
Vyjadřování je nutností pro tŕening dialogu. Pokud se nevyjadřuji nemůžu trénovat ostatní dovednosti jelikož se sám nezapojuji.
Měl bych se vyjadřovat tak abychom se sami necenzurovali a mluvili tak jak to myslíme. Filip Záhrobský to ve své eseji vyjádřil za mě perfektně: “Pokud v dialogu promlouváme k ostatním naše slova by neměla vycházet z nějaké předurčené nebo předpřipravené fráze. Slova by z nás měla plynout tak jak to cítíme. Měli by jsme při našem projevu být imunní vůči reakcím a kontextu.”
Každý člen dialogu na sebe během něj bere nějakou roli. Tyto role jsou fluidní a průběžně se během dialogu mění. Většinou na základě probíraného tématu. Každá role má většinou nějaké dobré úmysli, ale kvůli tomu přináší i určité problémy. Je důležité zmínit že všechny role jsou v dialogu důležité.
Zde jsou 4 role dialogu. O co se snaží a jak můžou narušovat dialog.
V otevřeném modelu je třeba vyvyžovat rovnováha mezi dobrem jednotlivce a celé skupiny. Jako nevýhodu tohoto modelu můžeme vidět v tyranii procesu. Můžeme dopadnout tak, že něco bude až moc volně nastaveno.
Pozitiva
Negativa
V uzavřeném modelu jsou často omezování zase lidé. Je sice velice stabilní, ale zase není příliš schopný změny. Protože zaběhlé praktiky jsou vždy správně. Nalezneme zde hierarchii, formálnost a silnou strukturu. Tento model se řídí jednoduše. Vše se musí nastavit tak, aby to vyhovovalo všem. Limitem je pak tyranie tradice a nedostatečná odvaha ke změně.
Pozitiva
Negativa
Pro funkční dialog je nutný jistý conteiner. Tím je myšleno systém a praktiky, které nějak ohraničují dialog. Zavádějí různé procesy a praktiky. Aby byl container udržen musí se jím řídit celá skupina. Container musí vytvořit prostředí kde je bezpečí, energie se zapojovat a možnost(potenciál vzniku něcoho nového). Bez kontejneru se dialog nikdy neuskuteční. Abychom se dostali do generativního dialogu je zapotřebí se dostat do 4. pole. Ale abychom se tam dostali musíme projít prvními třemi poli.
V prvním poli je pár lidí co vedou a pár co následuje. Nikdo nestojí mimo nebo nesouhlasí. To je protože se bojí konfliktu. V tomto poli každý říká svoje, ale příliš nenavazuje a nerozvíjí myšlenky ostatních. Ticho je zde divné a nepříjemné.
V tomto poli se lidé příliš bojí postavit se do opozice. Do role opposer, ale pak nejsou naše myšlenky vyzývany a podrobeny kritickému zkoumání.
Také se zde nenachází bystanders. Nedochází tu nad pozastavením a pořádném zkoumáním toho co je řečeno.
Jinými slovy nejdeme do hloubky. Jsme na povrchu.
Aby jsme se v tomto pole přešli měli bychom si stanovit náš záměr. Co se týká dovedností jednotlivce. Je potřeba se naučit naslouchat, vyjadřovat se a stavět se do opozice a vyzívat myšlenky, které jsou prezentovány.
V druhém poli dojde k zhroucení. V tomto poli lidé říkají, co si opravdu myslí. Běžná je nestabilita. Lidé bojují o to, čí pravda zvítězí. Abychom překonali tuhle část je potřeba se odpoutat. Moje názory nejsem já. Často se v této části hádáme jak našemy myšlneky a názory do sebe navzájem narážení a vytvářejí napětí. Zde je důležité se napětí neleknout a nezatáhnout se do sebe. To poté vedu k tomu, že se vrátím do prvního pole, protože neustojíme napětí a zvolíme jednodušší variantu. ÚTĚK.
Většina lidí co byli v prvním poli movers nebo followers se mění v opposers a bystanders. Problém pak je že se pár lidí mezi sebou hádá a zbytek čeká kdo z nich vyhraje. Je potřeba aby se tady zapojili ostatní a tuhle debatu mezi pár členy rozbořili. Taky nám zde kvůli hádkám dochází čas a nic nestíháme.
Abychom se dostali dále musíme začít sebereflektovat. Musíme si uvědomit, co je opravdu důležité teď řešit a co ne. Musíme se všichni zapojovat. Abychom překonali tohle pole a posunuli se dál musíme jít za cílem dostat se do dalšího pole, kde naplníme naše cíle pro tento dialog.
V tomto poli začnou být lidi zvědaví. Chtějí věci pochopit a dozvědět se více. Navzájem si pokládají otázky. Jsou zde schopni se odpoutat od svých myšlenek. Popisovat věci ze svého pohledu né jako fakt. Uvědomíme si že není potřeba získat souhlas na všechno co řekneme. Jsme také schopni začít chápat ostatní. Přesto ale máme dovednosti z předchozích polí. Nebojíme se nesouhlasit. Zde jsme poprvé schopni myslet společně a ne jako jedinec. Neměli bychom někoho vynechávat nebo táhnout za sebou. V neposlední řadě bychom si měli dávat pozor a předvídat to co by nás nějak mohlo omezovat. Například s pocitem nadřazenosti. Ticho zde už není považováno za negativní důsledek.
Dostat se do tohoto pole je cílem dialogu. Vytváříme nové myšlenky. Lidé se navzájem doplňují a navazují. Umožňuje existenci dvou opačných názorů najednou, aniž by byla potřeba zjsitit kdo má pravdu. Čas je zde vnímán přirozeně tak jak ho cítíme. Mluvíme volně a společně přemýšlíme. Společně hledáme možnosti. Čeho jsme společně vůbec schopni? Kam se můžeme vydat? Ticho je zde posvátné a celistvé. Všichni jsou v jednu chvili potichu a vědí proč.
Cronos - lineární čas. Vnímáme čas podle hodin jak plyne. Pořád stejně. Dominantní v 1 a 2 poli.
Karos - Správný čas. Vrozený čas jak hl vnímáme. Čas neplyne vždy stejně. Dominantní v 3 a 4 poli.
Citace Filipa:
“Nějakou část z nás chceme přenést do celkového kruhu dialogu abychom se cítili dobře. V kruhu je ale taky nějaká. Tyto dvě se navzájem ovlivňují. Pokud bude jedna z nich potlačena posílí se ta druhá. Se všemi zúčastněnými se pak snažíme najít nějakou naši společnou. Vedením dilogu o našich pocitech a vnitřních prosbách se můžeme naučit i novému smýšlení. Existují 3 sféry, kterými něco zažíváme. Dobro (my), pravda (to) a krása (já). Mezi sebou se jim nedaří moc dobře komunikovat ale přesto jsou spojené. V tuto dobu pravda přemáhá dobro i krásu.”
Esej Filipa: https://tiimiakatemia.cz/cs/esej/Dialogue%253A%2520the%2520art%2520of%2520thinking%2520together_8Gx.php
Ze čtení jsem konečně začal chápat dialog. Zároveň jsem dostal odpověď na všechny svoje otázky. Jediné co mě omezovalo byla moje neschopnost dávat tomuhle celému strukturu na základě knížky. Proto bych chtěl poděkovat Filipovi za jeho esej z které jsem dost čepal. Jelikož bez ní bych na strukturování svých myšlenek ztrávil několikrát déle.
