Poznámky z knihy, které mě zaujali:
Vybíráme si zlatou střední cestu.
Chceme rychle rozhodnutí a nevíme, co chceme.
Věci vnímáme na základě okolí (porovnáváme).
Všechno srovnáváme a pořád chceme víc a víc.
Když chcete, aby lidé po něčem toužili, stačí, když to uděláte těžko dostupným.
Kotva - první zkušenost a potom vše srovnáváme jen s první zkušeností.
„Zdarma” je pro nás atraktivní, i když může napáchat více škody než užitku (bude se nám to válet doma a nepoužijeme to, vyčkáme si na to hodinovou frontu, i když to stalo 10 Kč apod.)
Zdarma je velmi ale velmi účinný nastroj a autor ho doporučuje při prodeji používat.
Dva světy - v jednom je trh, v druhém jsou společenské normy. Když se tyto normy překříží, nastává problém.
Lidé jsou schopni pracovat buď zadarmo (společenské normy) nebo za rozumnou cenu (trh).
Malý laciný dárek stačí k přenesení se do světa sociálních norem (ne tržních) - nezmiňujte, kolik vás však dárek stál. To jsem si sama ověřila v praxi, při chození do restaurací, nakupování a podobně. Když dostanu dezert „zdarma“, nějakou samolepku nebo slevový kód na další nákup, vždy si k firmě vytvořím pozitivní vztah a chci u nich nakoupit znovu.
Pokud myslíme tržně - více spoléháme na sebe, nechceme od ostatních pomoci a ani nepomáháme tolik jim, vyhýbáme se týmové práci, jsme sobečtější (náš společenský člověk ustupuje do pozadí).
Znepokojení
Dává manipulativní tip na to, jak efektivně dosáhnout sexu s ženou, aby se neurazila a myslela si, že to chce sama, ale neříká, že je to špatně?
Peníze - drahý způsob, jak motivovat lidi (soc. normy jsou levnější a účinnější). Pro mě tu ale hraje roli morálka a rozhodně nechci s mými přáteli a blízkými manipulovat ani je využívat.
Při nějakém vzrušení - myslíme iracionálně - měli bychom počkat s rozhodováním až to z nás vyprchá
Některé údaje byli alarmující!
Autor ze začátku říká, že je na výsledky nejlepší diktátorský hlas zvenčí. Na strach funguje opravdu každý, ale chceme tak fungovat? Ti, kteří v jeho pečlivém průzkumu znali sami sebe, měli výsledky stejné jako ti, kterým bylo něco diktováno. Ale ti, kteří sebe neznali, pohořeli úplně. Podle mě je tedy důležité naopak klást důraz na psychické zdraví, na kontrolu a poznání sama sebe a nepokračovat v dalších toxických vzorcích, které nás ovládají strachem.
Příklad SPD - ovládají lidi strachem, jejich strana díky tomu dosáhla určité moci a vydělávají na tom hodně peněz… mohlo by se to brát taky jako úspěšná firma podle tohoto příkladu. Ale SPD (populisté a nacisté) by přeci neměli být ideálem úspěšné firmy (strany).
Nakonec sám autor napsal, že je nejlepší nechávat ostatní stanovovat si podmínky sami. Když v tom totiž získáme praxi a naučíme lidi, jak si stanovovat cíle, výsledek bude opravdu nejlepší.
Toxic diet culture - rozděluje jídlo na dobré a špatné. Už po několikáte jde cítit, že je autor velice konzervativní a některá jeho slova ve mě budila hněv a necítila jsem se u čtení dobře.
Soustředíme se na to, co můžeme ztratit, ne na to, co můžeme získat.
Síla vlastnictví - bereme věci co vlastníme na velkou hodnotu. I majetky, i názory apod.
Zadní vrátka - raději si kupujeme výkonnější produkty, plánujeme co kdyby. Proč si necháváme vždy otevřené možnosti a nedokážeme se zaměřit na jednu cestu?
Když se příliš dlouho rozhodujeme, tak přicházíme o okamžiky, které jsme bývali mohli mít.
Placebo efekt
Stereotypní zloději často ukradnou ročně mnohem méně, než například zaměstnanci.
Máme rádi etiku, společenské normy a poctivost, ale rádi trochu švindlujeme. Chceme zapadat (už v pravěku – jinak bychom byli vyloučeni ze skupiny a mohli jsme umřít).
Podvádíme - ale jen trochu.
Pokud máme švindlovat s něčím, co je hodnotné ale nejsou to peníze, tak to uděláme pravděpodobněji, než abychom někoho přímo okradli o peníze (ukradneme firemní propisku ale ne 10 Kč z firemní kasy).
Když jde o hotovost, máme tendenci krást a podvádět menší, než při transakcích nebo hodnotných věcech.
Kniha se mi líbila a myslím si, že ji využiji jak při cenotvorbě a různých taktikách prodeje v projektech, tak v osobním životě při rozhodování se, když sama nakupuji. Určitě bych tuto knihu nenazvala „svatou“, ale člověk si v ní najde i něco pozitivního a něco poučného.
