Hluboká práce: Pracovní činnost provozovaná ve stavu nerušeného soustředění, která vás nutí využívat váš kognitivní potenciál na maximum. Taková činnost vytváří nové hodnoty, zlepšuje vaše schopnosti a je obtížně replikovatelná.
Schopnost vykonávat hlubokou práci je stále ojedinělejší a zároveň je v naší ekonomice stále cennější. V důsledku toho se bude těm několika málo lidem, kteří si budou tuto schopnost pěstovat a poté z ní udělají základ svého pracovního života, výjimečně dařit.
2 hlavní schopnosti pro dosažení úspěchu:
1. schopnost rychle se učit komplikovaným věcem
2. schopnost produkovat špičkové výstupy co se týče kvality i rychlosti
Krátké období hluboké koncentrované práce může být produktivnější než dlouhé hodiny rozptýlené práce.
4 disciplíny realizace:
1. Zaměřte se na to skutečně nejdůležitější – Malý počet zásadních cílů, na které se chcete soustředit.
2. Nenechte se vést prospektivními ukazateli – měřte pokrok.
3. Výmluvná výsledková tabule – počítejte skóre (soutěžte).
4. Pravidelně se zodpovídejte – pravidelné schůzky a závazky.
Autor také doporučuje:
· Rituály/procesy - Můžou pomoct navodit stav koncentrace a minimalizovat množství silné vůle potřebné pro přechod do stavu nerušeného soustředění nebo setrvání v něm (určení času a místa pro práci, příprava pracovního prostoru apod.)
· Meditovat
· Paretovo pravidlo
· Minimalizovat rozptylování – notifikace apod.
· Zabývat se tzv. mělkou prací (opak té hluboké) z 30 – 50%, zbytek by měla být práce hluboká.
· Nezapomínat na odpočinek
· Nemusíme být neustále dostupní
· Snažit se emaily posílat jasné, klidně i delší, aby to mohl být můj poslední email a nepsat si v dalších 10 odpovědí detaily – všechno to shrnout najednou.
ATP
V našem týmu i v projektech jsme se zmíněné 4 disciplíny snažili zavést. Především bod 4 se nám daří dodržovat – minimálně ve smyslu stanovování (dodržování nám jde méně). Také se snažíme prioritizovat a zkoušeli jsme i mezi sebou „soutěžit“. Měřit pokrok a „soutěžení“ se nám dařilo nejméně, některá práce se těžko měří, navíc jsme využívali příliš mnoho negativní motivace, která i mě jako proaktivní osobu demotivovala.
V projektu SERENE se nám prioritizovat daří, máme k sobě respekt v oblasti osobního života a odpočinku (i si sami od sebe píšeme, že nemusíme odpovídat hned, když je například víkend) a většinu času máme pravidelné schůzky.
S čím bojuji na osobní rovině, je pocit být neustále dostupná. Mám proto neustále vyplé notifikace i na volání a ozvu se ostatním, až když dodělám určitou činnost. Když si ale všimnu, že tam mám nějaké úkoly, hned mám pocit, že to chci vyřešit ihned, ať to mám z krku, nicméně je to opravdu vyčerpávající, když ty úkoly jsou z úplně jiného soudku a pak mám roztříštěnou pozornost. Ráda bych se tedy na toto zaměřila a naučila se tyto úkoly vyřizovat víc řízěně. K tomu se váže i posílat efektivnější odpovědi (například zmíněné emaily). Kniha mi poskytla několik tipů a také uvědomění, že bych ráda dělala mnohem víc hluboké práce než momentálně dělám. Připomněla mi i rady, které už znám a chtěla bych v nich pokračovat.
