Flow, o štěstí a smyslu života
Důvod čtení:
Kniha mě hodně zaujala svým názvem v BOB. Smysl života je něco, nad čím asi někdy přemýšlel každý z nás. Proč tu jsem? Jaký má můj život smysl? Je pro mě to, co dělám naplňující? Věnuji svůj čas pro mě správným činnostem? Kdy jsem nejvíc šťastná a proč? Jak bych mohla propojit to, co mě baví s tím, co mi bude jednou vydělávat peníze? Existuje vůbec něco, při čem jsem tak šťastná?
Tohle jsou otázky, které mi někdy plynou hlavou a tato knížka už jen svou anotací vypadala jako dobrá cesta, jak na tyto otázky získat odpověď.
FLOW
Stav, kdy nevnímáme nic, kromě dané činnosti. Jsme do ní plně ponořeni, naše myšlenky plynou, náš mozek pracuje na nejvyšší obrátky a dosahujeme těch nejlepších výkonů. Tento stav vzniká ve chvíli, kdy se naše výzva prolne s našimi silnými stránkami. Abychom se do nějaké aktivity ponořili co nejvíce, musíme z dané aktivity cítit nějakou výzvu, kde se můžeme překonat. Člověk se rád překonává. Když se nám to povede, vyplaví se nám pozitivní hormony, jsme šťastni a těšíme se, až se situace bude znovu opakovat. Aby se tento stav ale opakoval, je třeba vybrat si činnost, ve které jsme dobří a máme alespoň trochu předpoklady proto, abychom činnost zvládli. Proto je důležité, být si vědom našich silných a slabých stránek a naše silné stránky dostatečně využívat. Kdybychom na sebe kladly příliš vysoké nároky v oblastech, kde nejsme dobří a nedaří se nám, docházelo by k častější frustraci a my bychom nebyli šťastni, ale naopak nešťastni a demotivováni.
Proč je tedy flow cestou k šťastnému životu?
Když si uvědomíme, kde jsou naše přednosti, můžeme se v nich zdokonalovat a mít neustálý přísun zmíněných pozitivních hormonů, které velmi ovlivňují to, jak se cítíme a také míru naší spokojenosti. Pro spokojený život potřebujeme zažívat pocity štěstí. Potřebujeme vědět, že to co děláme má smysl, nějaké výsledky a stále se někam posouváme a rozvíjíme. Když se v něčem chceme dlouhodobě zlepšovat, musíme se snažit a vzdělávat. Tím, že na sobě pracujeme konstantně, víme že pro sebe děláme to nejlepší a jsme spokojeni. Máme se rádi a chceme si dopřát ten nejlepší život. Když tedy víme, co nás baví a motivuje a jdeme si vždy za tím a máme to jako svou prioritu, myslím si, že žijeme šťastný život. Neženeme se totiž ve svém životě hlavně za uznáním ostatních lidí, ale dáváme největší úsilí do nás samotných pro nás. Naše výsledky jsou ukazatelem toho, jak se nám vedlo a odměnou je nám naše dobrá práce a dobrý pocit z toho co jsme vykonali. Když si stanovíme naši hlavní vizi, abychom byli šťastní a naše práce dělala smysl, nerozhodí nás tolik ostatní lidi kolem nás a jejich názory a my si dáváme na první místo sami sebe.
https://www.mentem.cz/blog/fenomen-flow-1/
V knížce mě zaujal Autotelický přístup. Je pro nás běžné dělat nějakou činnost s cílem. Cílem se myslí konečný stav po dokončení činnosti. Autotelický přístup spočívá v tom, že samotná činnost má pro nás hlavní hodnotu, aniž by byla zaměřena na budoucí prospěch. Díky tomu, se na naše aktivity můžeme dívat jinak. Mně se takhle změnil přístup k běhání. Dříve jsem běhala pro dobrý pocit, který jsem měla až po doběhnutí. Samotná aktivita mě moc nebavila a byla čistě účelná-hýbat se. Poslední dobou se mi můj přístup změnil a začala jsem si užívat i běh. Při běhu jsem nemyslela na to, až už doběhnu a bude konec, ale začala jsem být více v přítomném okamžiku a radovala se z běhu a krajiny kolem sebe. Po běhu jsem se cítila potom mnohem lépe a plně jsem prožila celý čas. K tomu, aby se mi přístup takto změnil mi pomohli kamarádi, kteří mi povídali o tom, jak běhají a baví je to a přečetla jsem si knížku, která je o zážitcích z běhání. Uvědomila jsem si díky tomu, že dost často mě nějaká aktivita tolik nebaví, protože o ní moc nevím, nezlepšuji se v ní a není to můj zvyk. Proto si myslím, že se dá změnit pohled na skoro všechny aktivity a i když s danou činností začnu z konkrétního důvodu a potřebuji mít nějaký výsledek, i tak si z dané aktivity mohu něco odnést a když na ni změním názor, může mě i bavit.
Dále se mi líbil fakt, který nám autor přiblížil. Normálním stavem naší mysli je chaos. Z toho mi vyplívá, že když nemám nějaký plán a řád, moje hlava se pravděpodobně bude zaobírat myšlenkami, které jsou nepříjemné a nějak mě tíží. Je dobré si to uvědomit a aktivně s tím pracovat.
Díky knize jsem si uvědomila, kolik aktivit jsem mohla prožít „lépe“ a víc naplno, jen kdybych na ně změnila přístup. Žila jsem si s nějakou svojí představou a zvyklostmi a když se mi do nich něco vetřelo-nějaký úkol či nečekaná akce, tak jsem to často brala jako negativní rozptýlení a nepříjemnost, kterou musím zkousnout a nějak udělat. Kdybych činnost místo toho vzala jako příležitost a výzvu pro můj osobní rozvoj a nějaké zlepšení, hned bych se činnosti věnovala jinak a i po činnosti bych se cítila mnohem lépe. Místo věty „Tak už to mám konečně za sebou a mám zase volno“ bych si řekla „Jsem dobrá, že jsem to zvládla, přiučila jsem se něčemu novému a udělala jsem něco dobrého pro sebe a budou z toho pozitivní výstupy.“
Knížku všem moc doporučuju. Vážně mi nějakými myšlenkami změnila pohled na věc.
