Ve své knize Pozornost autor odkazuje na svoji další knihu Emoční inteligence. Ihned jsem se na ní zaměřil a zanedlouho koupil. Proč? Nemám emoční inteligenci. Jsem zbytečně nervózní, úzkostlivý, depresivní, neumím se uklidnit, nedokážu delší dobu držet pozornost. Jsem úzkostlivý v kolektivu, nemám sociální inteligenci.
Nechci hledat viníka, to mi nepomůže. Chci najít řešení a vzdělat se. Chci narovnat moji největší slabinu.
Bojím se neznáma a objevování cizích míst, ikdyž vím, že bych to chtěl.
Bojím se seznamovat s novými lidmi, ikdyž vím, že mi to chybí. Strach je u mě silnější.
Spíše než IQ jsou to dovednosti EI, co vytváří rozlišující kvalifikaci, která nejlépe určí, kdo ze skupiny velmi chytrých lidí má největší talent k vedení ostatních. Ukazatele IQ se tím více dostávají na spodní příčky seznamu, čím vyšší je postavení pracovníka.
Emoční inteligence byla předávána v průběhu života rodiči a příbuznými.
Pohnutka je prostředkem emoce a semínkem všech pohnutek je naléhavá potřeba vyjádřit cit ve svém jednání.
Naše vášně, pokud je prožíváme správně, obsahují moudrost, střeží naše myšlenky, naše hodnoty, naše přežití. Avšak velmi snadno se mohou pokřivit - a k tomu dochází bohužel až příliš často.
Sám kořen slova emoce pochází z latinského slovesa motere, jež znamená pohybovat se, s předponou e-, jež označuje pohyb směrem ven, pryč.
Druhy emocí: str.16
Tyto vrozené sklony k jednání se dále formují našimi životními zkušenostmi a kulturou. Jak moc projevujeme nebo skrýváme to je do velké míry určeno kulturními vlivy.
V dávné minulosti byl hněv při reakci na sebemenší podněty zabezpečovat ostražitost nezbytnou pro přežití. Dnes tento hněv může třináctileté dítě vyjádřit se samopalem v ruce.
První emoční centra ze začala vyvíjet z čichového laloku. V průběhu evoluce se nakonec zvětšila natolik, že obklopila horní konec mozkového kmene. Prapůvodní kořeny našeho života úzce souvisejí s čichovými vjemy - s čichovým lalokem, který přijímá a analyzuje pachy. Každý živý organismus, ať už je to sexuální partner, predátor, kořist, potrava nebo jed má charakteristický molekulární projev, který může být přenášem větrem. V pravěku byl rozhodující právě čich. Tento primitivní mozek třídil informace typu: poživatelný/jedovatý, sexuální partner, nepřítel/potrava. A podle toho druhá vrstva buněk vyslala impulsy do zbytku nervového systému, které přikazovaly tělu jak reagovat: kousat, plivat, přiblížit se, utéct nebo pronásledovat.
U živočišných druhů bez šedé kůry mozkové, kam patři například plazi, se mateřské city nevyskytují. Po vylíhnutí se jejich potomci musí okamžitě skrýt, aby nebyli pozřeni vlastním rodičem.
Hippocampus a amygdala byly původně dvěma klíčovými centry primitivního „čichového mozku", z něhož se v průběhu evoluce vydělila mozková kůra a později i neokortex. Do dnešního dne tato centra limbického systému odpovídají za většinu nebo aspoň za podstatnou část učení a procesu zapamatování; amygdala je centrem především citů. Pokud jsou přeťaty dráhy spojující amygdalu s ostatními mozkovými centry, dochází ke zvláštní neschopnosti posuzovat citový význam událostí. Tento stav je někdy označován jako „afektivní slepota".
Aktivita amygdaly a její harmonická spolupráce s neokortexem jsou základem emoční inteligence.
Amygdala pečlivě a nepřetržitě sleduje všechny informace přicházející ze smyslových orgánů a hledá krizové situace. Tato úloha dává amygdale velkou moc nad naším duševním životem - pracuje jakási psychologická stráž, která posuzuje každý vjem, každou situaci z toho jediného, nejprostšího hlediska: Je to něco, co nenávidím? Něco, co mi ubližuje? Něco, čeho se bojím? Pokud platí v jediném okamžiku odpověď ano, amygdala reaguje rychlostí blesku - jako poplašné zařízení vysílá do všech částí mozku burcující signály o krizové situaci.
Zrakové vjemy putují ze sítnice nejprve do thalamu, kde jsou převedeny do jazyka mozku. Většina informací je dále vedena do zrakových oblastí šedé mozkové kůry, kde proběhne analýza, posouzení jejich významu a rozhodnutí o případné vhodné reakci. Pokud je vhodná také reakce emoční, je do amygdaly vyslán pokyn k aktivaci emočních center. Avšak menší část původního signálu ze smyslových orgánu je rychlejším přenosem vedena z thalamu do amygdaly, což nám umožňuje pohotovější (avšak méně přesnou) reakci. Díky tomuto uspořádání je amygdala schopna zahájit citovou reakci dříve, než korová centra plně pochopí, co se děje.
V našem citovém životě může mít taková zbrklost katastrofální důsledky pro mezilidské vztahy, neboť znamená, že můžeme zaútočit na nesprávnou věc nebo osobu.
,,Hipocampus potřebuješ k tomu, abys rozeznal, že tvář, kterou máš před sebou, patří tvoji sestřenici. Ale je to amygdala, co ti připomene, že ji nemáš rád." - LeDoux
Čím větší je podráždění amygdaly, tím silnější je i paměťový otisk.
Jednou z hlavních nevýhod takových poplašných zařízení, že signály, které amygdala vydává je většinou staré a nevyhovující. (viz. černý text). Amygdala je sídlem emoční paměti, pozorně zkoumá vjemy přicházejicí ze smyslových orgánů a srovnává s to, co se teď děje, se zkušenostmi z minulosti. Amygdala nám zuřivě poroučí, abychom reagovali na vzniklou situaci způsoby, které nám byly vtištěny již velmi dávno.
Nepřesnost emočních center se v takových okamžicích ještě umocňuje tím, že mnoho silných citových vzpomínek pochází z prvních let života, ze vztahu dítěte k jeho rodině. To platí zvláště v případě traumatických událostí, jako je bití nebo neskrývaný nezájem dospělých. V tomto časném období života není doposud ukončen vývoj některých mozkových center, zejména hippocampu, jenž je nezbytný pro tvorbu ,,epických" vzpomínek, a neokortexu, sídla racionálního myšlení. Amygdala i hippocampus sice pracují ruku v ruce, ale skladují svoje osobní vzpomínky nezávisle jeden na druhém: zatímco hippocampus uschovává události, amygdala určuje jejich citové zabarvení. Ale amygdala dozrává v dětském mozku velmi rychle a už při narození je mnohem dokonaleji vyvinutá. Tato dominantní role amygdaly v časném dětství potvrzuje správnost základního principu psychoanalýzy, a sice že události prvních let života, kontakt a konflikty mezi dítětem a těmi, kteří o ně pečují, vytvářejí citové základy člověka. Tyto zážitky jsou podle LeDouxe tak nesmírně intenzivní a z pohledu dospělého tak těžko pochopitelné právě proto, že jsou uschovány v amygdale v podobě hrubých bezeslovných principů citového života. Tyto nejrannější citové vzpomínky se vytvářejí v době, kdy děti ještě neznají slova, kterými by mohli svoje zážitky označit.
Knihu doporučuji úplně všem z toho důvodu, že žijeme ve společnosti, která je emočně pokřivená a řada dětí nevyrůstá v emočně kvalitním prostředí. Úkolem každého z nás je poznat svoje emoce, analyzovat situaci a stát se emočně inteligentní. Narovnat svoje emoční nedostatky nebo se o to aspoň celý život snažit.
,,Němeli bychom tyto nejzákladnější dovednosti potřebné pro život naučit každé dítě? Vždyť je potřebuje dnes více než kdykoli předtím! A když ne nyní, tak kdy?”
Uf.. emoční inteligence je pro mě obrovské téma na celý zbytek života. Měnit svoje emoční návyky a “léčit” se z traumat je obecně velmi težké a pro mě osobně dvakrát tolik. Všímám si v mém bližším i širším okolí jak moc emoční inteligence chybí. Jakobychom se báli komunikovat svoje emoce, přitom by to vyřešilo tolik problémů a bolesti. Myslím, že by měla být zařazena od mala a měli by ji předávat rodiče svým dětem. V knize jsem našel spoustu informací, které se shodují s mojí oblíbenou filosofií přežití a filosofií hierarchíí, stádovosti atd. Také jsem moc rád za odborné termíny a propojením s neurovědou. Bohužel jsem nenašel žádné praktické protokoly nebo rady pro použití v praxi. Emoční inteligence je pro mě projevem té největší síly.
pleistocén = Starší oddělení čtvrtohor. Počátek pleistocénu je kladen 2,588 milionu let do minulosti.
fylogenetika = obor systematické biologie, který se snaží najít vývojové vztahy mezi organizmy.
malformace = vrozené vývojové vady
inhibice = Inhibice je v biochemii proces, kdy vazba určité látky způsobí snížení aktivity enzymu. Tím dochází k zamezení či omezení správného průběhu enzymatické reakce.
gyrus cinguli = část mozku umístěná v mediální (blíže středu) části mozkové kůry (neokortexu).
PTSD = Posttraumatická stresová porucha (z angl. Posttraumatic Stress Disorder)
