Důvod přečtení:
Knihu jsem si vybral už před delší dobou a to na základě LC, ve kterém jsem v tu dobu měl za cíl se více sociálně vzdělávat, aby to nebylo mou velkou slabinou. Zároveň jsem něco málo o téhle knize už slyšel, takže jsem si říkal, že to nemůže být krokem vedle.
Myšlenky knihy:
Uvědomění nad sebou samým - to je kritická schopnost, kterou potřebuje člověk téměř pro vše. Pokud si člověk totiž uvědomuje svoje potřeby a emoce, tak se s nimi může naučit pracovat o čemž v podstatě celá emoční inteligence je.
Zákon rezonance - tímto zákonem autor popisuje v podstatě jev toho, že se nám vrací to co děláme a jací jsme. Nejlepší konkrétní situací je podle mě to, že pokud je člověk pozitivní, tak má větší šanci, že v jeho sociální bublině se budou pohybovat spíše pozitivní lidé, kteří jsou většinou také otevření novým možnostem. Oproti tomu být negativní bude do bubliny přitahovat spíše lidi negativní, kteří jsou ale spíše uzavření, pasivní a nové možnosti nevyhledávají a tudíž je člověku ani nemohou nabídnout.
Rozšiřování zóny komfortu - pokud budeme neustále vytrvale dělat věci, které jsou lehce za hranicí komfortní zóny, tak to ve výsledku znamená mírné posunutí hranice a rozšíření celé zóny. To potom znamená, že člověk se nachází v komfortní zóně i tam kde ostatní už dávno nejsou, což nejenže je pro člověka samo o sobě konkurenční výhoda, ještě k tomu mu to umožňuje myslet v takových situacích s klidnou hlavou a je mnohem obtížnější se dostat do stavu negativního stresu, kde člověk přestává kvalitně přemýšlet.
Upřímnost pro sebe - je důležité si uvědomit, že upřímností pomáháme především sobě. Pokud například neřešíme nějaký problém s člověkem kterého se daný problém týká, ale s někým jiným, tak v sobě akorát budujeme frustraci, která do budoucna zabrání ten problém vyřešit. Je zkratka lepší jít rovnou k věci a držet se upřímnosti a to hlavně kvůli sobě.
Empatie - základem této schopnosti je naslouchání. Pokud člověk umí opravdu dobře naslouchat, tak nejenže z kontextu pochopí například v jakých emocí člověk je. Může ale také vypozorovat další prvky řeči, jako je tón hlasu, neverbální komunikaci a tak podobně. Tím je schopen se teprve dobře vcítit do emocí druhého člověka a vhodně s nimi pracovat.
Uznání je stejně důležité jako chvála - pokud totiž veškeré pochvaly odvrátíme, tak ztratí většinu významu. Emočně je pro nás chvála ale strašně důležitá, takže se jí musíme naučit uznávat. V tu chvíli se teprve začne chvála projevovat v našich emocích.
Praxe:
Téměř všechny myšlenky jsem si nějakým způsobem prakticky vyzkoušel. Nejvíce se mi osvědčilo uvědomění nad sebou samým. Tam jsem byl spíše intuitivní a analyzoval jsem si to spíše zpětně. Potom, co jsem si ale vyzkoušel uvědomovat si své emoce v tu danou chvíli, tak mi přijde, že jsem nad sebou dostal ještě více kontroly. Další myšlenkou, kterou jsem do té doby spíš neaplikoval, je uznání. Obecně se jsem se pochvalám na svou stranu spíše vyhýbal a cítil jsem se v tu chvíli hrozně nekomfortně a ve výsledku spíš špatně i když šlo o pochvalu. Do dnes mám s uznáním docela potíže, ale zlepšení pozoruju a to hlavně v tom, že se při pochvale necítím tak nekomfortně. Zbylé myšlenky jsem už do té doby docela aplikoval, takže k nim nemám z praxe moc co napsat.
