Kniha na mě vyšla sama, o emoční inteligenci a mentálních modelech mluvím na TS již od prváku a prošel jsem x článků a podcastů, takže zájem v této oblasti je zřejmý. Shrnu pár myšlenek, které jsem si knihou zopakoval.
IQ – je inteligenční kvocient, IQ se standardně používá při psychologickém měření či vytyčení inteligence jedince. K výpočtu IQ se používají tzv. IQ testy (vzoreček – mentální věk/chronologický věk * 100 – vzoreček v knize není). Nejhorší je, že IQ nevypovídá o mém fungování v běžném životě.
EI - je podle spousty výzkumů klíčovým faktorem pro úspěch v celém životě. Od mého narození byla pro mě míra bodů v IQ testech nejčastějším měřítkem, které určuje mou inteligenci. Podle této knihy je EI mnohem a mnohem důležitější, jelikož vypovídá spíše o charakteru a umění přizpůsobivosti komunikace a vlastně i jednání s lidmi.
Nejlepší je balanc, který neustále vyvažuji. Nechci být pouze racionální a neřídit se emocemi, zároveň vím, že se občas nechávám unést vlastním přesvědčením a emocemi.
V knize jsem se dozvěděl ještě spoustu věcí. Hodně se v knize zmiňuje dětství a vývoj mozku, mentálních modelů a zajetých tipů chování u dětí, které jim dávají rodiče. Dlouhodobý stres nebo špatné prostředí není pro dětský mozek vůbec dobré.
