Nutně potřebuju motivaci. Nemám motivaci něco dělat. Teď mě vůbec nic nebaví. Nechce se mi to dělat. Proč?
Daniel Pink v knize Drive popisuje nový pohled na motivaci. Motivace není jen o tom chtít něco udělat, ale také vidět v tom smysl. Respektive motivace vychází z toho, že mám o něco zájem. Když mám o něco zájem a chci něco udělat nebo se něco naučit, přijde i motivace.
Motivace 1.0
Biologicky podmíněná motivace – jít se najíst, napít a další biologicky podstatné činnosti k přežití.
Motivace 2.0
Tento druh motivace se zaměřuje na motivaci zvenku. Jedním z těchto principů motivace je známý „cukr a bič“ – buď si uklidíš a můžeš si hrát nebo dostaneš na zadek. Ve školním prostředí se může jednat o známky a v pracovním prostředí jde o finance.
Člověk si tímto stylem zvyká na to, že když něco udělá, tak očekává odměnu. Co ale dělat, když odměna nepřijde? Vytrácí se radost z činností, zvykáme si externí vlivy.
Motivace 3.0
Vnitřní motivace je právě ten pohon, díky kterému nepotřebujeme odměnu. Respektive máme radost z toho, že můžeme danou činnost dělat a neočekáváme nic navíc. Naší „odměnou“ je pocit, že si plníme vizi a děláme něco smysluplného pro sebe. Cítíme vnitřní naplnění.
Pink popsal tři klíčové prvky motivace:
Pokud chceme cítit nadšení a motivaci z toho, že něco děláme, měli bychom tyto tři prvky naplňovat.
Faktory motivace je možné využívat nejen u sebe, ale taky ve vztahu ke svým zaměstnancům, spolupracovníkům nebo lidem v týmu. Důležitost vidím v tom nechat lidi najít si to dobré pro ně. Dát každému možnost interpretovat si vizi firmy nebo smysl jejich práce a pomoci najít jim jejich vlastní vnitřní motivaci.
Ve chvíli, kdy má člověk pocit, že se zastavil, může se obrátit na 3 faktory motivace a zeptat se sám sebe, jestli ve svém životě (práci, ve škole,…) cítí všechny aspekty, aby měl vnitřní motivaci. Ideální může být sezení s koučem nebo někým druhým, kdo by mohl pomoci.
