Drive / Pohon – Překvapivá pravda o tom, co nás motivuje je kniha, která se zaměřuje na motivaci a jak ji využít pro úspěch projektů. Zatímco náš současný byznys je postaven na vnějších motivátorech, tato kniha nabízí upgrade na motivaci typu DRIVE, která má tři nezbytné prvky: autonomii, mistrovství a smysl práce. Tento nový přístup se zaměřuje na vnitřní motivaci a heuristické úkoly, které vyžadují kreativitu a nové řešení, a které jsou v 21. století stále důležitější.
Autonomie, jak autor Daniel Pink uvádí, je nezbytná v několika klíčových oblastech:
· Úkol (co chceme dosáhnout)
· Čas (kdy a v jakém tempu)
· Techniky (jakým způsobem dosáhneme cíle)
· Tým (s kým budeme spolupracovat)
I když jsou lidé často přidělováni do týmů, nabízí se řešení, kdy mohou lidé alespoň částečně vybrat s kým budou spolupracovat na svých projektech. Tento přístup pomáhá předcházet frustraci, pokud se členové týmu nedohodnou nebo nemají společné zájmy.
Mistrovství, jak autor popisuje, je neustálou snahou o sebezdokonalování. V práci bychom měli mít úkoly, které jsou dostatečně významné, ale ne příliš složité. Je důležité, aby byly cíle jasně definovány, protože nedostatek jasnosti vede k frustraci a úzkostem. Důležitou roli v této oblasti hraje zpětná vazba a přidávání výzev do úkolů, které lidi motivují k dosažení cíle a růstu. Pokud je výzva správně nastavena, lidé se dostávají do speciálního stavu, tzv. "Flow".
Pro dosažení mistrovství je důležité:
· Růstové nastavení mysli
· Přijímání bolesti (změna není příjemná, ale bez bolesti není růst)
· Neustálá snaha, trénink a zlepšování
Záměr můžeme chápat jako cíl, který je nezbytný pro to, aby se lidé necítili ztraceni a depresivní. Pokud jsou cíle jasně stanoveny, lidé pracují tvrději, efektivněji, a dokonce je to i baví (vstup do stavu Flow).
Autor knihy se zaměřuje na vnitřní motivaci, kterou mnozí nazývají "Drive". Tato motivace je odlišná od vnější motivace, která se zakládá na penězích, bonusech a maximálním zisku. Kniha rozlišuje také tři biologické motory, z nichž DRIVE je považován za "vnitřní motivaci", zatímco vnější motivace je mnohdy kontraproduktivní a neúčinná.
Kniha kombinuje teorii s praktickými příklady a ukazuje, jak využít motivaci pro úspěšné projekty. Například motivace typu 1.0 funguje skrze základní pudy jako jsou jsou biologické potřeby pro přežití a zahrnují například potřebu jídla, spánku, bezpečí, reprodukce a další. Tento typ motivace lze tedy chápat jako nutnost uspokojení základních biologických potřeb člověka, aby mohl vůbec fungovat. Naopak motivace 2.0, která se zakládá na odměnách a trestech, už nestačí a v 21. století je potřeba motivace 3.0 založené na vnitřní motivaci a heuristických úkolech. Kniha je také zaměřena na to, jak motivovat sebe i členy týmu a nabízí nové pohledy na to, co nás skutečně motivuje.
Uvědomění
Díky této knize jsem si uvědomil, proč mě žádná brigáda pořádně nebavila, a proč je tak často střídám. Je to o přístupu, který mi nikdy nedovoloval mít pořádnou volnost. Navíc když jsem pracoval v korporátech, tak často ani nadřízení nevěděli, proč děláme to, co děláme. Často všude byla zbytečná byrokracie, a z práce se pak vytrácela i zábava.
Zároveň si uvědomuji, že zde v Tiimiakatemia máme jakožto studenti sami poměrně velkou volnost ovlivňovat celé dění ohledně studia, a to nejen v projektech a týmech, ale i v celé komunitě. Což je za mě pokrok oproti mé střední škole, kde byla jen politika biče, a to v podstatě bez cukru.
Zároveň mi připadá, že v projektu pro Kooperativu, na kterém s dalšími dvěma studenty pracujeme, v sobě skrývá některá ponaučení této knihy. Například často, když se studenty dostaneme, nějaké zadání, tak máme do jisté míry volnost. Zároveň jsme placeni podle toho, kolik času na práci strávíme, proto se i snažíme nad projektem trávit co nejvíce volného času. Dokonce je až škoda, že se projekt často neposouvá díky tomu, že se jedná o velký korporát.
