Cítím se ohromně nesvobodný. Svoboda je moje největší hodnota, kterou si ani neuvědomuji, že jsem právě díky digitálnímu světu ztratil. Zapínání počítače a klikání na srdíčka se stalo automatickým návykem, který u mě živí ohromné FOMO. Už to snad není návyk, ale nervový tik. Potřebuji to optimalizovat a posunout svoji efektivitu na další úroveň.
Nerovný souboj
Nejbohatší technologické firmy - Facebook, Google dělají svoji práci chytře a ze svého pohledu na věc velice dobře. Otázkou je, jestli i morálně. Snaží se nás co nejdéle přinutit, abychom používali jejich aplikace. Ať už to je organické generování obsahu v IG stories, z nichž si žádné nesmíme nechat ujít, nebo červená barva ikonky jako upozornění (červená barva tam není náhodou, stimuluje náš mozek). Kdyby se minimalizovalo rozptylování a respektovala se pozornost uživatelů, snížily by se gignatům ze Silicon Valley příjmy. Ekonomie pozornosti žene firmy jako Google do konkurenčního boje za cenu toho nejlacinějšího využívání mozkového kmene. V Silicon Valey neprogramují aplikace, programují lidi. Programují mě i tebe. Naše mladší sourozence, kteří jsou nejnáchylnější a ve velkém ohrožení vzhledem k jejich vývoji mozku, nebo naše rodiče, kteří už (z vlastní zkušenosti) místo knihy radši sáhnou po telefonu. Nosíme v kapsách výherní automaty, které v nás spirálovitě vytváří zoufalství. Tiché zoufalství jak řekl Henry David Thoreau v knize Walden:
„Valná část lidí žije v tichém zoufalství. A přece si po pravdě myslí, že jim jiná volba prostě nezbývá. Avšak ty bystřejší, vnímavější povahy se jistě rozpomenou, že ještě ráno bylo nebe jasné. Nikdy není pozdě vzdát se předsudků."
Nerovný souboj II.
Čím konkrétně nové technologie podporují behaviorální závislost? Nejzásadněji přerušovaným pozitivním posilováním a touhou po společenském uznání.
Přerušované pozitivní posilování je chování, které známe všichni, když opakovaně otevíráme Instagram a chceme vidět nový, nečekaný obsah. Odměny získávané nepředvídatelně vyplaví mnohem více dopaminu. Je to i veškerá zpětná vazba na sociálních sítích, kdy například přidáme fotku a necháme se podat kolik srdíček dostaneme. Pokud je jich hodně zažíváme sekundy pseudoštěstí a posune se v nás nebezpečná hranice, kdy menší počet lajků na další fotce v nás způsobí úzkosti a deprese. Tato zpětná vazba se neděje pouze na sociálních sítích. Kolikrát se vám stalo, že jste si šly vyhledat informaci k další práci a náhle se z toho stala půl hodina porovnávání zahradních traktorů (vlastní zkušenost). Všechno to má společnou jednu věc - nepředvídatelnost odměny.
Tvůrci sociálních sítí zde tahají za nitky evolučního vývoje. Jsme společenské bytosti a toužíme po společenském uznání. V době kamenné bylo důležité si hlídat svoje společenské postavení mezi ostatními příslušníky kmene, protože na tom záviselo, jestli člověk přežije. Dnes se této hluboko uložené potřeby chopily nové technologie. Množství srdíček, lajků, retweetů nám mimo vyplavování dopaminu ukazuje status našeho společenského uznání. Jedinci z mého kmene (který také nemusí být kmen, do kterého chci patřit = sledování lidí, věcí které nemám rád) mě tak virtuálně posílá pochvalu po které automaticky prahnu. Týká se to i okamžitého odpovídání na zprávy. Dlouhá každodenní komunikace ubezpečuje o silném vzájemném poutu. Náš paleolitický mozek si ignorování nové zprávy vyhodnocuje stejně, jako kdybychom svou nevšímavostí urazili příslušníka kmene usilující o naši pozornost u shromáždění kolem ohně. Je to nekonečná smyčka společenského uznání. Negativní účinek je stejný jako u nepředvídatelné odměny. Kromě toho, že to vytváří díky nepřímému kontaktu naprosto prázdné emoce, nedostatek společenského uznání opět vede k úzkostem a depresím.
Velmi důležité je zdůraznit, že toto chování není vada charakteru, ale důmyslný obchodní model! Do života jaký dnes žijeme, jsme se dobrovolně nepřihlásili. Vždy můžeme něco se svými návyky dělat. Zásadní pro změnu je hlouběji proniknout do tohoto světa a pochopit s jakým záměrem nástroje digitálního světa používáme. A také jak a k čemu oni využívají nás. Věřím, že po tomto zamyšlení se ve vás vzbudí bouřlivé emoce, které se postarají o motivaci něco změnit.
Digitální minimalismus
= Způsob využívání technologií, při nemž se soustředíte pouze na malý počet pečlivě vybraných a optimalizovaných aktivit ve prospěch věcí, jichž si ceníte, a s klidným srdcem si necháváte ujít všechno ostatní
Digitální minimalista si vždy pokládá otázku: Je tohle ten nejlepší způsob, jak pomocí technologie danou hodnotu podporovat? Tato otázka optimalizuje, urovná a vyčistí počet využívaných služeb v digitálním světě.
Principy digitálního minimalismu:
Princip č.1 - Zaneřádění něco stojí
Digitální minimalisté vědí, že pokud svůj čas a pozornost zaneřádí příliš mnoha zařízeními, aplikacemi a službami, nepříznivé následky dalece převýší drobné výhody, jež jim každá z těchto věcí může poskytnout
Myšlenky k pravidlu č. 1
Thoreauovy myšlenky v meritu věci říkají, abychom se naučily oddělovat a porovnávat cenu a hodnotu. ,,Cena jakékoliv věci obnáší to, co bych nazval životem, co je nutné směnit, ať okamžitě nebo během času". Porovnává malé farmáře a velké farmáře, kteří se nadřou a ve výsledku by jim stačil zlomek práce pro jejich pokrytí nákladů na spokojený život. Mají tak oproti malému farmáři hezčí žaluzie a kvalitnější hrnce, ale nikdo jim už nevrátí čas, který strávili tvrdou prací. Vzpomněl jsem si na citát Willa Smitha, který to vystihuje - „Příliš mnoho lidí utrácí peníze, které nevydělali za věci, které nepotřebují, aby udělali dojem na lidi, které nemají rádi.“ Lidé, kteří tvrdě pracují podtrhují svojí neefektivitu tím, že si za tyto peníze směněné za jejich čas, kupují věci bez hodnoty. Je to nekonečná spirála. Pokud se v životě naučíme hluboce přemýšlet o ceně a hodnotě ve vztahu k našim nákladům - času a penězům. Život se očistí od zbytečných věcí. Abych to zařadil do kontextu digitálního minimalismu. Snadno se necháváme svést malými přínosy, které nám nabízí aplikace, ale zapomínáme, že za to platíme tím nejcennějším, co máme, minutami našeho života.
Princip č.2 - Optimalizovat je důležité
Digitální minimalisté jsou přesvědčeni, že rozhodnout se pro nějakou technologii, protože podporuje něco cenného, představuje jen první krok. Potom si musí dobře rozmyslet, jak s danou technologií zacházet, aby mohli plně využít její výhody.
Myšlenky k pravidlu č. 2
Zákon klesajících výnosů je obecný vzorec, který platí i v digitálním světě. Přidáváním výrobních faktorů do procesu nelze zlepšovat výsledky donekonečna. V praxi to například znamená, že čím více máme aplikací v mobilu, nebo obecně více technologií v životě, tím menší užitek nám přináší. Optimalizace používaných technologií je stejně důležitá jako výběr těchto technologií samotný. V praxi se mi například osvědčilo používání webového prohlížeče v mobilu místo stahování aplikace, které použijete párkrát. Většina služeb má pečlivě vyladěnou verzi svého mobilního webu která vás obslouží stejně jako aplikace. Stažením aplikace zahlcujete svoji paměť i paměť telefonu a vydáváte svoji energii i energii telefonu.
Princip č.3 - Záměrná jednání přináší uspokojení
Digitální minimalisté těží už jen ze samotného odhodlání používat nové technologie s jasným záměrem. Přináší jim to uspokojení, ať už má jejich konkrétní rozhodnutí jakoukoli podobu - a to je jeden z hlavních důvodů, proč je minimalismus nesmírně užitečný.
Jak udělat digitální úklid?
Můj tip k digitálnímu úklidu
Chtěl bych vám předat ještě jeden tip pro digitální úklid. Ukliďte si ve svém digitálním prostoru. Pročistěte si liky na stránkách, které už nechcete sledovat. Přestaňte sledovat povrchní obsah na Instagramu, nekompromisně odstraňte sledování všech profilů, které vás nijak neobohacují a pouze vytvářejí úzkosti. Odhlašte všechny nepotřebné newslettery z emailu. Odinstalujte nepoužívané aplikace a programy. Smažte záložky v prohlížeči, na které jste už zapomněli. Odeberte odběr youtuberům, kteří tvoří fádní obsah. Odebírejte pouze tvůrce obsahu, nad kterým se budete muset zamyslet. Ukliďte si ikony na své pracovní ploše. Roztřiďte si vaše data přehledně do složek.
Proveďte digitální úklid napříč vším, co je ve vašem počítači a s čím interagujete.
Nový život v digitálním světě
Dopřejte si čas o samotě
Při digitálním úklidu budete mít o mnoho více času. Přijdou chvíle, kdy budeme sami jen se svými myšlenkami. Možná to nebudou úplně šťastné chvíle, ale nechte je k sobě přijít. Lidské bytosti k tomu, aby se jim dařilo, samotu potřebují. Vyhýbáme-li se samotě, především se tím připravujeme o její výhody: schopnost vyřešit složité problémy, uklidnit se, dodat si odvahy i posilovat vztahy. Deprivace samoty snižuje kvalitu života. Všichni kdo mají deprivaci samoty přicházejí o schopnost zpracovávat své emoce, přemýšlet sami nad sebou a nad věcmi, co mají smysl, a budovat silné vztahy. Choďte to přírody jako Nietzsche a nebojte se samoty.
deprivace samoty ****= Stav, kdy člověk netráví téměř žádný čas o samotě jen s vlastními myšlenkami, nerušen informacemi zveční
Pusťte si jakýkoliv podcast s profesorkou Annou Hogenovou a uslyšíte podobná a pochopitelně hlubší slova. Paní Hogenová opakovaně říká, že nám samota dnes chybí. Když náhodou přijde, dnešní člověk jí k sobě nepustí a rychle vyhledá nějaké dočasné rozptýlení. Když jsme totiž sami pouze se sebou budou přicházet nepříjemné myšlenky. Musíme je nechat sebou prostoupit a přijmout. Prosím pusťte si nějaký podcast s paní profesorkou, ohromně vás to obohatí.
Vytvořil jsem seznam všech rozhovorů s paní Hogenovou na Spotify, poslechnout si je můžete zde: Anna Hogenová
Já osobně jako introvert potřebuji velice významně samotu pro svůj život. Pouze o samotě žiju naplno uvnitř sebe a jsem to já. Digitální život mi toto prožívání narušuje.
Neklikejte na "To se mi líbí"
Lidský mozek věnuje spoustu energie dvěma velkým nervovým sítím, které mají společně na starost mentalizaci. Pomáhají nám tedy porozumět myšlenkovým pochodům jiných lidí, vcítit se do nich a rozpoznat jejich záměry. I při běžném rozhovoru s prodavačkou v obchodě jedou neurony v mozku na plný výkon a zpracovávají ohromné množství informací naznačujících, co se asi prodavačce odehrává v hlavě. Takové „čtení myšlenek" považujeme za naprosto přirozené, a přitom jde o ohromně náročný proces, jehož je náš mozek schopen jen díky milionům let zdokonalování.
Konverzace tváří v tvář je ta nejlidštější a zároveň nejvíc polidšťující věc, jakou umíme. Jsme plně přítomni jeden pro druhého, učíme se naslouchat. Učíme se empatii. Zakoušíme radost, že jsme slyšet, že nám někdo rozumí. (Sherry Turkleová, str. 121)
Nástroje jako "to se mi líbí" nebo přidání komentáře nejsou schopny naši potřebu intenzivních mezilidských interakcí uspokojit. A právě proto tyto nástroje na vyjádření zkratkovitých emocí mají daleko menší hodnotu než rozhovor nebo společná aktivita v reálném světě. Redukce takových množství informací na jediný bit přímo uráží náš složitý systém pro společenské styky. Při čtení těchto nových myšlenek se mi spojila teorie z knihy Pozornost. Možná dalším důvodem proč máme problémy udržet pozornost jsou právě tyto krátké emoční vyjádření na sociálních sítích. Ve skutečnosti při stisknutí lajku nám hlavou proběhne emoce, která by se dala okomentovat několika větami. My si ale tuto emoci dusíme v sobě a neuzavíráme ji. Emoce nám pak proudí v hlavě při snaze se soustředit.
Ponaučení pro volný čas
Tipy pro kvalitnější život
Nicnedělání se přeceňuje
Po náročné psychické aktivitě se člověku nechce nic dělat. I takový odpočinek má své místo, ale moc toho z pravidla nepřinese, protože mívá tendenci se rozplynout v povrchních činnostech jako je projíždění TikToku nebo Instagramu. Mnohem více se vyplatí investovat energii do něčeho obtížnějšího, ale prospěšnějšího.
Myšlenky k sociálním sítím
Sociální sítě jsou past. V dnešním světě bude spokojený člověk se silnou vizí, hodnotami, vůlí a návyky. Facebook, Instagram, TikTok a další neulehčují naše životy, těm, kteří na nich tráví hodiny. Ulehčují životy, těm, kteří na něm tráví pár minut efektivně a kvalitně. Dnes je všechno lež. Actimel vám nedá imunitu, džus Hello vám nedá vitamín C, sociální sítě vám neulehčí život. Přesně naopak.
Tipy a myšlenky k digitálnímu minimalismu
V knize jsem si bohužel nepřečetl žádné myšlenky o hardwarovém digitálním minimalismu. Chtěl bych znát nějaké data vzhledem k recyklaci nebo výrobě digitálních zařízení. Já osobně hardwarový minimalismus aplikuji už dlouho, je mi velmi sympatický. Vše co pro mě už nemá hodnotu pošlu dál. Právě teď budu prodávat svůj stolní počítač za který si koupím Macbook Air. Macbook pro mě bude sloužit jako přenosná pracovní stanice na kterou napojím externím monitor a bude pro mě pracovat ještě lépe než můj herní počítač (také díky novému M1 procesoru). Je to efektivnější v mnoha směrech - finančně, prostorově, energeticky, výkonově.
Doporučuji to všem, udělejte si inventuru svého digitálního bohatství, analyzujte hodnotu. Prodejte svůj starý hardware a kupte takové zařízení, které využijete na více místech. Ještě šetrnější metoda, kterou jsem již několikrát dělal je, když svému starému hardwaru dáte možnost chytit druhý dech v podobě upgradu. Výkony starších procesorů (i grafických) v počítačích jsou většinou mnohonásobně větší než který bychom potřebovali pro klasickou kancelářskou práci nebo shlédnutí filmu. Stačí pouze vyměnit pár součástek. Pro osvěžení počítačů se nejčastěji používá upgrade na rychlý SSD disk nebo zvýšení operační paměti. Oba komponenty v dobré kvalitě pořídíte už od zhruba 600 Kč. Ušetříte vaší peněžence, přírodě a budete s toho mít dobrý pocit. Pokud byste potřebovali s vaším rozhodnutím upgradu nových komponent pomoci, napište mi.
Myslím, že se mohu považovat za digitálního minimalistu čím dál víc. Hlavně co se týká hardwaru. Postupně si uklízím v mém digitálním světě. Odinstaloval jsem nepotřebné aplikace, protřídil followery, newslettery, záložky a tak dále (viz. Můj tip k digitálnímu úklidu). Používám tedy striktně to esenciální pro můj život. A je to opravdu osvěžující. Těžší úkol bude omezit zlozvyk kontrolování sociálních sítí.
Každý kdo si chce vzít zpět svůj čas a prožít kvalitní život.
Ještě nikdy se mi po přečtení knihy nestalo, že bych si na konci řekl: Už je konec? Já chci číst dál. U této knihy se mi to stalo. Cal Newport se stal mým oblíbeným autorem. Kniha je napsaná skvěle. Jak už bývá zvykem, setkáte se i s balastem, který složitě lepíte na celkový kontext knihy. To lze rychle proskimmovat. Po přečtení si uvědomíte, že máme k dispozici ty nejlepší technologie v historii lidstva. Pojďme je využívat chytře pomocí našeho neokortexu, místo toho aby zneužívaly naše opičí mozky.
FOMO = fear of missing out
Mentalizace = schopnost správně přiřazovat duševní stavy (myšlenky, pocity, přesvědčení, touhy, přání, cíle a podobně) sobě a ostatním. Každý z nás tuto schopnost denně vědomě i nevědomě využívá, aby pochopil chování lidí okolo sebe a zároveň aby rozuměl svým vlastním prožitkům. S touto schopností se nerodíme, ale je naším vývojovým úkolem ji v dětství získat. Její špatné osvojení může být příčinou mnoha psychických problémů. (zdroj)
autonomie = sebeřízení
Knihy, které mě v knize zaujaly:
Walden aneb Život v lesích, Henry David Thoreau
Lead Yourself First: Inspiring Leadership Through Solitude, Raymond M. Kethledge, Michael S. Erwin
Morálka lidské mysli - Proč lidi rozděluje politika a náboženství, Jonathan Haidt
Handmade: Creative Focus in the Age of Distraction, Gary Rogowski
str. 140 - finančně nezávislý
https://open.spotify.com/playlist/58u2BzVhj5kP4QgCan8MzQ?si=5910822afdd2444f