Knihu jsem si vybrala z toho důvodu, abych více do hloubky pochopila náš koncept studia. O knize jsem několikrát slyšela a konečně jsem se k ní sama dostala. Poslouchala jsem ji a navíc je v angličtině a musím uznat, že pro mě bylo těžké všechno pobrat, některé myšlenky mi unikaly, kniha byla obecně složitější na pochopení. Myslím si, že kdybych ji měla v tištěné formě a přečetla si ji ještě jednou, odnesla bych si toho ještě víc.
Cílem dialogu je „thinking together“.
4 role účastníků dialogu (všechny jsou důležité, role se mění v průběhu konverzace)
Mover – Bez nich není určen směr konverzace, konverzaci vedou/směřují.
Follower – Rozvíjí myšlenky, bez nich nejsou tyto myšlenky dotaženy do konce.
Opposer – Mají jiný úhel pohledu, oponují, bez nich se nemůžou myšlenky transformovat a můžeme dělat větší chyby.
Bystander – Mají jiný druh myšlení, bez nich není perspektiva širší.
Důležité principy při dialogu:
Naslouchejte
V západním světě jsme se naučili být ještě víc netrpělivý díky neustálému přísunu informaci z televize, telefonu apod. Musíme být trpělivý a opravdu naslouchat. Když je chvilku ticho – neznamená to, že lidé nepřemýšlí, ticho je potřeba také trénovat.
Naslouchat znamená nehodnotit. Naslouchat k pochopení, ne abychom diskutovali a snažili se vyhrát.
Respektuj
Každý nás může něco naučit (představovat si druhého jako „učitele“). Všichni jsme součástí celku. Respekt k hranicím ostatním.
Pozastavte se
Nad našimi myšlenkami, udělat krok zpět, vidět novýma očima, možná i změnit směr. Zamyslet se nad tím, jestli to vím s jistotou a zda je to pravda. Když mě něco triggruje – snažit se uvědomit si, že jsem se nechala vytriggrovat.
Vyjadřujte se
Vyjadřovat se může být těžké, je to „odhalující“, chce to kuráž. Je důležité si věřit, můžeme tím obohatit ostatní, což je klíčem k dialogu. Uměním je najít správná slova. Vyjádřit by se měli všichni, ale ne „na sílu“ – ne vše musí být vyjádřeno. Jaká perspektiva je ještě potřeba/co dalšího je potřeba říct?
Diskuze je přestřelka, dialog nemá vítěze a je často o nalezení nového.
Jazyky – feelings (beautiful), meaning (true) a power/action (good).
ATP: Díky knize jsem si připomněla důležitost komunikace, a to nejen v osobním a pracovním životě, ale také po stránce světové, válečných konfliktů apod. Přemýšlela jsem nad tím, kolik problémů by se vyřešilo, kdyby se lidé snažili více vzájemně pochopit (i když samozřejmě vím, že je to opravdu těžké a zní to trochu naivně).
Komunikace a naše slova jsou silným nástrojem a v našem životě je i pro přežití klíčové se naučit komunikovat. Tato kniha poskytla přínosný pohled na to, jak interakce s lidmi zlepšovat – jak na tom můžeme zapracovat jako jednotlivci, ale také si nastavit tato pravidla i v různých skupinách (nejen v našem týmu).
Uvědomila jsem si, že v několika skupinách, ve kterých se pohybuji mimo školu (různé skupiny přátel, rodina, práce apod.) se snažím tyto principy automaticky aplikovat (a to i před přečtením knihy) a všímám si, že mi je nepříjemné, když se například v nějaké skupině vedou 2 různé konverzace napříč, někdo někomu skočí do řeči, někdo něco vypráví a ostatní ho neposlouchají apod. To jsem před nástupem do Tiimi v takové míře nevnímala, i když přeci jen trochu ano. Jelikož většinou nemám problém s vyjadřováním se, snažím se tak když vidím, že se někdo snažil něco říct a někdo jiný ho utnul, se ho poté co daný člověk domluví zeptat na to, co chtěl říct. Také si více automaticky osvojuji tyto principy ve všech interakcích s lidmi, a přestože v nich pořád nejsem dokonalá, vidím u sebe posun oproti prvnímu ročníku. Nejtěžším bodem pro mě bývá naslouchat, a to hlavně z toho důvodu, že mi běží myšlenky velice rychle a naciťuji se na ostatní často ze svých vlastních zkušeností, skrz které ráda nad věcmi přemýšlím, radím a z kterých i vycházím. Myslím si, že většinou lidi opravdu vnímám, a kromě poslouchání se snažím i naslouchat, ale někdy zkrátka i trochu zapomínám anebo se v mých myšlenkách ztratím.
Z pohledu týmu vidím v rámci dialogu na TS lehký posun oproti prvnímu ročníku, a přestože se nám nedaří ho dodržovat na 100 %, alespoň se o to pokoušíme. Nejvíce jsme se společně posunuli v naslouchání – dávání prostoru ostatním a vyjadřování se v rámci učení se na TS. Nejslabší jsme v respektování ostatních a pozastavováním se nad svým chováním a názory. Je u nás navíc narušena důvěra a dobré prostředí na dialog, o kterém i sám autor píše, že je důležitý, což může být také problémem. U každého je to samozřejmě jiné na úrovni jednotlivce. Důležité je přesto snažit se tyto principy dialogu v našem konceptu vzdělávání dodržovat a upozorňovat se vzájemně, pokud je porušujeme. Tím se můžeme naučit vést dialog efektivně a tím pádem se i od sebe více naučíme.
