Důvod přečtení:
V týmu v jednu dobu vzrostl zájem o použití dialogu na schůzkách. Řekl jsem si tedy, že se bude jen vyplácet, číst tuhle knihu. Tu nám navíc delší dobu doporučoval kouč. Vzhledem k tomu, že je tato kniha obrovskou součásti Tiimiakatemia, tak jsem očekával opravdu hodně. Očekával jsem, že se dozvím jak přesně docílit efektivní komunikace a to především uvnitř organizace. Kdyby se to totiž uskutečnilo, tak bychom neztrácely tolik času na TS a měli bychom víc co si z nich odnést a přiblížit se konceptu učící se organizace.
Myšlenky knihy:
Klíčovým cílem dialogu je rozšíření uvědomění, oproti tomu cílem diskuse je rozhodnutí.
Nejsilnější participací na komunikaci je opravdu poslouchat. Vyjadřování může pouze doplnit to co jsme se doslechli. Čímž optimálně navazujeme na druhé a nezastavujeme flow dialogu.
Respekt přináší bezpečné prostředí, které je kritické pro kvalitní komunikaci. S tím je spojená rovnost, která napomáhá se soustředit pouze na probíranou věc.
Uvědomění by mělo být vytvořeno bez domněnek.
Pozastavení názorovosti podpoří upřímné a všezahrnující komunikaci
Pravý dialog by měl být pravdivý, dobrý (ve smyslu morálky) a krásný.
V organizaci se nachází role hybatelů, odpůrců, následovníků a přihlížejících.
Praxe:
Tahle kniha je velmi obsáhlá a dá se z ní podle mě vytáhnout po každém přečtení něco jiného. Například to co jsem tady shrnul jako myšlenky, tak by se dalo na základě knihy popsat z několika pohledů a přidat k tomu detaily. Shrnutí jsem si pro sebe ale udělal stručnější, protože je podle mě u téhle knihy stejně spíše výhodné se vracet ke knize, než hledat informace v eseji.
Jednotlivé myšlenky z knihy, jsem se snažil aplikovat v týmu u témat, která dávala smysl všem. Jednak aby to dávalo z pohledu knihy smysl vůbec snažit se použít, ale i zároveň proto aby to bylo na začátek co nejjednodušší. Musím uznat, že na pár TSkách jsme se u pár témat opravdu přiblížili konceptu dialogu. Například když jsme probírali leadership, tak nastalo příjemné flow a myšlenky se opravdu podávaly od jednoho k druhému a rozvíjely se. Bylo opravdu zajímavé pozorovat, co to ten dialog pravděpodobně je a uvědomit si jeho reálné možné využití. Bohužel jsme se u většiny dialogů vydali rovnou cestou diskuse, protože se někdo tomu nechtěl věnovat z různých důvodů. Také mám zkušenost s dialogem ze svého mimo Tiimi týmu, kde tato konverzace nastává častěji. Většinou k tomu tam stačí jen dobrá nálada a téma které se dá rozvíjet. Obecně bych asi řekl, že dost záleží na motivaci jednotlivců vést takovýto dialog, protože pokud byly motivace jednotnější jako v mimo Tiimi týmu, tak nebyl nikdy takový problém se začít přibližovat dialogu jako v týmu v Tiimi, kde jsou jednotlivé motivace hodně roztříštěné. Každopádně můžu říct, že držet se myšlenek a náladová pohoda můžu poměrně jednoduše vést ke komunikaci blížící se dialogu jak ho popsal Issacs.
No a k čemu mi to zatím bylo? V Tiimi týmu tak znovu uvedu příklad s leadershipem, protože tam jsme byli podle mě dialogu nejblíže. Tam jsme došli k opravdu širokému pochopení leadershipu, kde jsem byl schopen pochopit spoustu různých pohledů na toto téma. Což mi následně pomohlo upravit některé mé chování k tomu, abych mohl být lepší leader a dále se v tom vzdělávat. No a v týmu mimo Tiimi se mi to hodilo hlavně pro objevování nových nápadů na různá vylepšení a činnosti. Tam jsme byli i schopni po takovém dialogu přejít na diskusi a mít reálný finální nápad. Několik takových nápadů už praktikujeme a většinu s úspěchem.
