Proč jsem si tuto knihu vybral?
Tuto knihu mám u sebe už od prvního ročníku a bral jsem ji jako základ komunikace. Byla po nás vyžadována, abychom pochopili jak to tady v TAPu funguje. Pořád jde o knihu, která v sobě ukryté filozofie, které jsou stále platné a i díky složité AJ je třeba ji znova a znova prozkoumávat.
Jaké je základní téma knihy?
Kniha se zabývá komunikací, sdílením a náhledem na svět a to od začátku až po drobné nuance a vývoj jednotlivců.
Dialog je většinou znám jako jako rozhovor mezi dvěma a více lidmi. To stále platí a v současné filosofii se někdy užívá v přeneseném smyslu pro hledání smyslu nebo pravdy skrze řeč a rozhovor (řeč. dia, skrze a logos, slovo).
Jaké jsem si odnesl myšlenky?
Tuto knihu jsem četl a probral jak s týmem aconditor, tak i v learning cell na dialog zaměřenou. Výstupem těchto aktivit jsou poznání, ale i zjištění, že stále mám své mezery v komunikaci i “dominantní role”, které v komunikaci zastávám
Dialog se věnuje hlavně filozofii komunikace. Hlavní zásadou, která je třeba zmínit je, že při dialogu jsme si všichni rovni, každý jedná s dobrým úmyslem a každý názor je relevantní, jen někdy nám jeho relevance uniká. To proč nám některé vhledy a záměry unikají je díky nedostatečnému rozvoji ve 4 návycích komunikace - Voicing (plné vyjádření), Listening (naslouchání), Respecting (respektování), Suspending (pozastavení).
Výstupem dialogu je společný význam, který nutně neznamená, že se shodneme, ale, že sdílíme a skutečně chápeme perspektivy všech.
Typické pro dialog:
Návyky konverzace:
Architecture of the invisible - i to co není vidět nás ovlivňuje
Centre of conversation - společné zájmy a obavy
Broken off an argument -> With draw (ustoupí)/ protect himself
feelings based on Noise level, the smells the sense of space
Pole konverzace - tvořeno pomocí atmosféry, energie a vzpomínek zúčastněných.
Ve vzpomínkách je energie, pocity ale také předsudky a “slepota”.
Emocionální síla má tendenci pracovat rychle, bez problémů a automaticky.
V dialogu pracuje se perspektivami - dobra, pravdy a krásy - Co je dobré? Co je krásné? Co je pravda? - to jsou otázky, které jsou relativní a každého odpověď bude odlišná, úkolem dialogu, je tyto odpovědi prozkoumat a vytvořit společný význam.
Hráči konverzace:
Rozdíl mezi dialogem a diskusí:
Diskuse: bránění svého názoru; uzavřen novým; svižná discuss = věříme svému názoru, ale…; vyřešení a ukončení;
Dialog: nemusí být ukončen (volná vrátka) → hledat víc problémů a z toho vyvstane řešení. Dialog pomáhá odkrýt nové možnosti a alternativy a vidět vše z vyššího pohledu. Oboje je důležité, když víme jak s nimi zacházet.
Ticho = buduje napětí; prostor k sebereflexi; by mělo být posvátné
poslech z ticha znamená poslouchat a přijímat významy z našeho nitra.
Voicing = zazní hlas všech…?
Zhodnocení knihy: Kniha je skvělá, filozifická a tomu odpovídá i její AJ ukrývá se v ní mnohem více a jde do hloubky.
Co a jak využiji v praxi?
Myšlenky o návycích z dialogu se snažím uplatňovat při každé konverzaci, kteoru vedu. Nejvíce metodu uplatňuji na TSkách.
Za dobu co jsem v TAPu, tak jsem se celkem rozvinul v náhledu, že každý mne může obohatit bez ohledu na soulad s mým názorem. Rozvinul jsem se v naslouchání a suspendaci, což mi pomohlo v celkové sumarizaci a přehlednosti. S čím ještě stále zápasím je dovednost plně se vyjádřit.
Musím přiznat, že nejvíce mi pomohlo si vést deník, který mi pomáhá v uchovávání mých myšlenek, ke kterým se mohu vrátit a následně je popojit s myšlenkami z konverzace.
Z mého pohledu je práce na rozvoji konverzace nekončící proces a každý se můžeme zlepšovat. Dialog je skvělý pro pochopení - díky tomu je efektivní z dlouhodobého hlediska. V čem efektivní není je čas, protože ponoření se do hloubky problematiky čas prostě vyžaduje.
