Důvod čtení:
Knihu jsem měla v plánu číst už déle, ale nikdy jsem se k tomu nemohla odhodlat. Nakonec jsem si knihu přečetla z důvodu, že jsme si ji s týmem dali jako týmový závazek.
Má očekávání:
Zúčastnila jsem se asi dvou učících session vedené o dialogu. Znala jsem pohledy lidí, co už knihu četli a zprvu mi to všechno přišlo až příliš abstraktní a neuchopitelné. Nechápala jsem, jak je možné dialog využívat v praxi, když ho vlastě hodně lidí chápalo odlišně a byli pro ně nejdůležitější odlišné části. Od knihy jsem čekala, že mi pomůže zodpovědět mé otazníky, které ohledně dialogu mám, že si budu jistější při jeho používání u nás v týmu a odhalím důvody, proč se nám ho často nedrží vést.
Realita:
Proč si myslím, že se nám v týmu dialog nedaří vést:
Neumíme se oprostit od svých emocí a předsudků. Nejdeme do konverzace jako čistý nepopsaný papír. Neseme si své názory a zkušenosti se kterými ostatní nejsou seznámeni a neumíme se dobře vyjadřovat, tudíž nejsme schopni dojít k vzájemnému pochopení. Když není pochopení, není v tu chvíli možné dané myšlenky rozvíjet a nedostáváme se do společného flow. Proč? Nejsme na stejné vlně. Všichni jsme podle mě dostatečně nepochopili, že dialog by měl být na jednu stranu přirozený, ale na druhou stranu jsou v něm daná pravidla, která musíme dodržovat. Nejedná se o pravidla v úplném slova smyslu. Spíš to jsou nástroje, které bychom si měli osvojit a před tím, než otevřeme pusu, měli bychom se zamyslet. Vzhledem k tomu, že se jedná o metodu mluvy, na kterou jsme nebyli zvyklí, je pro nás náročné na všechna pravidla myslet a řídit se podle nich. Je naší přirozenou vlastností, že chceme ostatní seznámit s našimi názory a cílíme na to, aby se prosadil právě ten náš názor a nejdeme do dialogu s tím, že nás na prvním místě zajímají perspektivy ostatních a chceme společně vytvořit myšlenku, která bude vycházet z nás všech.
Hlavní myšlenky z knihy:
Dialog se nerovná diskuze. Cílem diskuze je dojít k nějakému jasnému řešení. Je účelná. Víme, co jdeme řešit a jsme ochotni vytvářet kompromisy, abychom k závěru došli. Cílem dialogu je nalezení společné cesty. Pochopení se navzájem a vytvoření cesty nové, na kterou bychom se nedostali, kdybychom nesdíleli naše myšlenky a házeli do prostoru možné názory. V dialogu jsou velmi důležité role, které by měli být vždy obsaženy.
ROLE:
-hybatel
-následovník
-odpůrce
-přihlížející
Role se samovolně během dialogu mění. Vzhledem k tomu, že se snažíme o nějaký společný výtvor, když cítíme, že není žádný odpůrce, není špatně se do té role stylizovat.
4 HLAVNÍ PILÍŘE DIALOGU:
-voicing: jedná se o naše vyjádření. Je důležité nebát se projevit svůj názor. Nestydět se za něj a nebát se nepřijetí.
-listening: naslouchání. Velmi důležité. Cílem není procpat svůj názor, ale slyšet názory ostatních a z nich si vytvořit vlastní obrázek o který se v průběhu podělíme s ostatními.
-respecting: vyslechneme si názory ostatních, dokážeme je přijmout a neodsuzujeme je. V dialogu je dost zásadní atmosféra, která při dialogu je. A když bude ve vzduchu nerespekt a nepochopení, nemůže dobře fungovat. Každý jsme z jiného prostředí a myslíme odlišně. A to je dobře. Právě díky tomu je každý člen dialogu důležitý.
-suspending: Pozastavení se. Nestačí jen názory vyslechnout a respektovat. Měli bychom se nad nimi zamyslet, snažit se dané názory pochopit a přehodnotit svůj dosavadní názor na věc. V dialogu není podstatné kdo jaký názor vyřkl, podstatné je, co jednotlivé myšlenky dohromady tvoří.
Jak si představuji dialog:
Pomáhá mi, když si situaci vizualizuji. Při dialogu bychom neměli myslet jen za sebe jako jednotlivci ale myslet společně. Proto si vstup do dialogu představuji tak, že dialog je za zavřenými dveřmi. Než do dveří vstoupím, jsem Markéta se svými zkušenostmi, názory a nějakou minulostí. Stojím před těmi dveřmi s lidmi, se kterými mám nějaký vztah. Někdo je můj kamarád, další spolupracovník, další člověk s jehož názory moc nesouhlasím, ale respektuji ho atd. Když ale vejdu do dveří, kde je dialog, už nevcházím jako Markéta, ale jen jako člověk, který má určitý typ smýšlení a je natěšen až uslyší názory ostatních osob. Je mi úplně jedno, čí myšlenky uslyším, dokonce i to, které z nich jsou moje nebo cizí. V tu chvíli jde o tok myšlenek, které se vzájemně propojí. V tu chvíli podle mě dochází k flow. Jsme oproštěni od předsudků, ego jde stranou a máme jeden společný záměr.
Dokud tento fakt nepřijmeme a nepůjdeme do dialogu s takovým myšlením, myslím že se nám ho nepodaří dobře vést a nepoznáme, jak pro nás může být přínosný.
