Je to tady vážení…největší strašák posledního roku konečně překonán!
Brrr, je mi špatně jen si vzpomenu na poslouchání audioknihy Dialog během dlouhých cest v MHD. Nicméně nevrátila bych zpět ani vteřinu. Naprosto rozumím tomu, proč je tahle kniha zásadní pro studium naší školy a troufám si tvrdit, že i mimo ní má pro lidi a jejich komunikaci neuvěřitelný přínos. Přestože se snažíme s týmem dialog aplikovat už přes rok, až v posledních týdnech/měsících pociťuji jeho skutečnou sílu a hodnotu. Vnímám lépe jeho fáze, energii a role jednotlivých členů týmu.
Není dialog jako dialog
Ještě před rokem jsem se domnívala, že dialog je jednoduše a prostě rozhovor mezi dvěma lidmi. Tiimi mě ale brzy vyvedla z omylu v okamžiku, kdy se dialog stal pravidelnou náplní našich TS. Začala jsem dialog vnímat jako nástroj za pomocí kterého můžeme podpořit kolektivní myšlení a dobrat se tak společně toho nejlepšího výsledku. Ráda si celý proces představuji tak, že jako každý jednotlivec máme jen omezené vědomosti a že náš mozek sahá jen po určité hranice. Společným myšlením a praktikováním dialogu tak doslovně dáváme hlavy dohromady a vytváříme něco většího, než čeho jsme každý schopen jako jednotlivec. Zní to to trochu nadnešeně, ale skutečně vnímám, že problém, který se jedné hlavě může zdát jako neřešitelný, se po hodině dialogu dvanácti hlavám zdá jako brnkačka.
Listening, suspending, voicing, respect – 4 základní pilíře dialogu
Definovat si uvedené pilíře jeden po druhém sounds like a good idea, nicméně vždy když jsem se o to pokoušela, došlo mi, že jeden bez druhého nemusí tak úplně dávat smysl. Vnímám silné provázání mezi jednotlivými slovy a pokusím se je tedy popsat takovou trochu smíchaninou.
Listening aka naslouchání
Schválně zdůrazňuji „NA“, jelikož vnímám velký rozdíl mezi nasloucháním a posloucháním. Poslouchat můžu dvou hodinovou přednášku u které xy krát ztratím pozornost a neodnesu si z ní téměř nic. Stejně jako můžu poslouchat i milostný život mé kamarádky, která má za týden už třetího chlapce a mě jen v hlavě běží, kdy už tohle skončí. Tak tohle, prosím vás, v dialogu NE!
Naslouchání je dovednost, kterou ne jen tak někdo ovládá. K jeho praktikování je třeba skutečná pozornost, a záměr soustředit se na to, co se mi druzí snaží sdělit. Z naší přirozenosti se nám ale většinou začnou tvořit nejrůznější myšlenky v hlavě – utváříme si vlastní názor na to, co druhý říká, nebo tzv. nabíjíme zbraň abychom dotyčného vzápětí střelili naším argumentem. Při aktivním naslouchání bychom měli odložit veškeré své mentální modely (předsudky, názory) stranou a vnímat tak jen a pouze to, co se druhý snaží říct. Vždy si ráda vzpomenu na to, jak nám základy dialogu vysvětloval Vašek. K podpoření naslouchání nám tenkrát radil představit si své předsudky, názory, emoce (zkrátka vše, co nás nějak ovlivňuje) jako kabát, který svlékneme před tím, než vkročíme do koučovačky – do dialogu. V kruhu tak sedí 12 hlav otevřených všem a všemu, připraveni budovat nové společné vědomosti.
Suspending
Dostáváme se k mému oblíbenému pozastavení se. Já, jakožto velký nervák, jsem světe div se také konečně pochopila důležitost této části v dialogu. Vzhledem k tomu, že správné naslouchání by neměly doprovázet téměř žádné naše myšlenky a vznikající názory, vnímám suspending jako nutnou část před jakýmkoliv projevením se. Pozastavení nám dává čas na to urovnat si myšlenky a buďto navázat na předchozího mluvčího, nebo třeba přijít se zcela odlišným pohledem na věc. Současně nám pozastavení se může pomoct analyzovat odkud naše myšlenky přicházejí a zda nejsou jen projevem starých mentálních modelů. Dnes se už i během suspendingu se zamýšlím nad tím, zda má cenu některé ze svých myšlenek vyslovit nahlas nebo zda je lepší si myšlenku zvědomit a volně od ní upustit a respektovat tak čas ostatních.
Voicing
Možnost a schopnost vyjádření se je dalším z pilířů dialogu. Zprvu mi zrovna voicing přišel trochu obvious – mluvím a tím tvořím dialog. Ale kdepa, takhle jednoduché to nebude! Nejde jen o mluvení, ale o předávání hodnoty a navazování na celkovou flow dialogu. Teprve nedávno jsem díky Zdendovi na TS zjistila, jak důležité navazování během dialogu je. A to zejména proto, aby se každý jednotlivec cítil vyslyšen a jeho názor respektován. Dále vnímám jako zásadní projevení respektu, když se vyjadřujeme pouze v případech, kdy předáváme nějakou hodnotu nebo se tak aspoň domníváme. Neplýtváme tak navzájem naším časem a ukazujeme respekt k sobě navzájem. V některých případech je ofc opakování se nevyhnutelné – např. pokud v dané situaci chceme slyšet názor každého.
Respect
Respekt už jsem v předchozím odstavci nakousla, nicméně respektu není nikdy dost! Respekt a vzájemná důvěra je klíčem k plodnému a funkčnímu dialogu. Respekt nevnímám ale jako něco, co vybudujeme přes noc. Předchází mu podle mě usilovná a kontinuální práce na vytváření safespace. Abychom se všichni mohli otevřeně a upřímně vyjádřit, potřebujeme si být jistí, že náš názor bude vyslyšen a respektován. I pouhá nevhodná neverbální komunikace nás může rychle odradit od jakéhokoliv dalšího zapojení v dialogu. Proto se snažíme navzájem neustále upozorňovat, že chybovat je lidské a že žádný názor není špatný.
Role v dialogu
Zajímavé mi přišlo objevení čtyř rolí v dialogu, které jsme nevědomky a zcela přirozeně na TS všichni naplňovali. kniha mi je pak následně dokázala krásně a srozumitelně popsat a současně ukázat jejich jednotlivé přínosy. Role jsou v průběhu dialogu fluidní a neustále si je tak jeho účastníci předávají. Nicméně se mi zdá, že po většinu TS všichni sklouzáváme k jedné pro nás té nejspíš „nejkomfortnější“ roli.
Mover
Je ten, kdo rozproudí dialog. Ten, kdo do kruhu vnese nějaké téma, novou myšlenku a iniciuje tak konverzaci a kolektivní myšlení.
Follower
Následuje myšlenku movera, snaží se jí rozšířit, doplnit. Přispívá svými pohledy, snaží se iniciátorovu myšlenku dále rozvíjet.
Opposer
Vnáší do dialogu kritické myšlení, poukazuje na potenciální hrozby. Projevuje nesouhlas či ukazuje jiný pohled na věc.
Bystander
Pozorovatel, který převážně naslouchá a pozoruje týmovou dynamiku. Analyzuje směr, kterým se dialog udává a obvykle zasáhne, pokud se tým začne cyklit či pokud se dialog ubírá špatným směrem.
Žraločí tlama aka konvergence a divergence
V neposlední řadě bych si zde odložila, jak se v průběhu dialogu střídá divergentní a konvergentní myšlení. Žraločí tlama bylo snad to první, co nám Vašek v prváku nakreslil na tabuli. Nebudu lhát, od té doby jsem na ní téměř zapomněla, nicméně Zdeněk nám podobný obrázek rád často připomíná na TS. Mě to naplňuje důvěrou a vlastně vždy do jisté míry uklidňuje. Jelikož to, že se naše myšlenky 80% času rozcházejí a zdá se, že se nikdy nedobereme zdárného konce, je vlastně úplně normální. Abychom došli ke společnému závěru, musíme si projít fází divergence, kdy je to tzv. každý pes jiná ves. Hlavní ale je, že se nevzdáváme a společnými silami obrušujeme jednotlivé myšlenky až z nich vzejde krásný nablýskaný konvergentní diamant :D
No myslím, že už toho bylo dost. Tak dialogu zdar a mějte se bombasticky.
Pac a pusu
Káťa