Proč jsem si knihu vybral:
Knihu jsem si vybral, prostě protože se mi líbil její název a přišlo mi, že věci moc overthinkuju. Četl jsem ji už dvakrát naposledy toto léto u bazénu v USA. Čekal jsem od ní, že mi pomůže přestat nad věcmi tolik přemýšlet a nebát se skákat po příležitostech po hlavě. Líbilo se mi, že autor na myšlenky v ní zmíněné přišel tak, že si prošel špatným obdobím a na základě toho změnil své mentální modely a prozřel.
Druhá esej ze čtyř bby.
Obsah:
V knize "Jak mít všechno u prdele" autor zdůrazňuje důležitost aktivní volby a odmítání povrchních hodnot. Štěstí chápe jako neustálý proces řešení problémů, přičemž trvalá radost spočívá v nalezení potěšení v problémech, které si vybíráme a rádi řešíme. Kniha nabádá k přijímání odpovědnosti za vlastní život, odmítání nepodstatných věcí a hledání hlubších hodnot.
Dále se věnuje tématům sebehodnocení, hodnoty utrpení a významu selhání. Kniha povzbuzuje k aktivnímu vybírání si problémů a odmítání povrchních radostí, které vedou ke zvýšené úzkosti a nestabilitě emocí.
Kapitola o volbě problémů zdůrazňuje sílu, kterou získáváme, když si uvědomujeme, že si své problémy aktivně vybíráme. Autor připomíná, že odpovědnost za vlastní život je stejná pro každého, i přesto, že někteří mají těžší situace.
V kapitole "Jsi ve všem špatný (ale taky já)" autor reflektuje, že růst je neustálý proces, kde nejde o přechod z "špatného" na "správné", ale spíše z "špatného" na "méně špatné". Otevřenost vůči omylům považuje za klíčový prvek pro skutečnou změnu a růst.
Kapitola o důležitosti říkat "ne" zdůrazňuje, že smysl života spočívá v odmítání nepodstatných věcí a v závazku k jednomu místu, vědomí nebo osobě. Odmítnutí nepodstatných věcí považuje autor za nezbytné k nalezení významu a naplnění v životě.
Kniha uzavírá témata smrti a významu života v kapitole "A pak zemřeš". Autor reflektuje smrt jako světlo, které měří stín významu všeho v životě. Připomíná, že skutečná krása, úspěch a láska jsou již obsaženy v samotném faktu, že si volíme, na co klade pozornost, i přes nejistotu a jistotu smrti.
ATP:
Ať už chci nebo ne, tak v životě řeším problémy každý den. Jde jen o to, jaké problémy to jsou. Jestli řeším, kolik esejí musím ještě dopsat nebo jakou káru dneska protáhnu (takový problém bych měl velmi rád). Dneska jsem měl pocit, že je tich problému prostě už moc, a to je také důvod proč píšu eseje v 11hodin večer. Prostě to mám u prdele! Je mi jedno, kdo to bude číst, je mi jedno, co si o tom bude myslet, já v ty 3 hodiny ráno půjdu spát s pocitem vítěze, a to je pro mě hlavní. Je pravda, že věci furt overthinkuju, co se stane když, není to přeci jen takhle..? Často nad tím přemýšlím tak dlouho, že kdybych šel a zkusil to tak už dávno vím odpověď. Nicméně k tomu byl super můj nedávný výlet do Maďarska, věděl jsem, že ty lidi česky neumí a že je vidím nejspíš naposled, a tak jsem zkoušel co všechno si můžu dovolit a jinak by mi v tom bránila má nejistota. Šli jsme na nějakej hrad uprostřed Budapeště a na něm bylo cimbuří. Lidi chodili jednosměrně z leva do prava a nikoho na naší straně nenapadlo to vzít obráceně. Já jsem ale potřeboval právě na druhou stranu a cesta okolo by trval moc dlouho (měl jsem hlad). Tak jsem se prostě sebral, a i přes protesty mých kamarádů jsem se vydal v protisměru. Nakonec se ukázalo, že žádný směr chůze hradby neměly a prostě jen nikdo nechtěl jít proti proudu. Potom co jsem se prorval davem zmatených asiatek s selfie tyčemi jsem si to už hrdě kráčel po hradbách. No a světe div se za mnou si to začali vykračovat, kromě mých kamarádů, i další turisté. Cítil jsem se jako průkopník, ale co je hlavní, došel jsem k poznání, že můžu v rámci morálních a mých hodnot dělat co chci, dokud mě nezastaví někdo jiný. Jedinou bariérou pro sebe jsem já sám.
