Důvod přečtení:
Podle svého plánu LC jsem potřeboval knihu do seznamu RP, která by mě měla zlepšit v komunikaci, kterou nemám na mnou požadovaném levelu. To pozoruju hlavně v náhodných rozhovorech s neznámými lidmi, kde nedosahuju výsledků, kterých bych chtěl dosahovat. Jako například vytvoření silnějšího kontaktu do budoucna, nebo jiné profesní propojení.
Myšlenky knihy:
Co jsou klíčové rozhovory? Jsou to ty rozhovory, na které člověk nemá čas se připravit, ale zároveň mu mohou zásadně ovlivnit život. To jsou přesně ty chvíle, kdy se člověk dostane do stresu, který mu zamezí jednat efektivně. A paradoxně se v těchto situacích člověk chová/jedná přesně opačně než by měl/chtěl. To je podle autora způsobeno například tím, že ve stresu se krev přesouvá na místa jako jsou svaly spíše než do mozku. Což sice evolučně smysl dlouhou dobu dávalo, aby člověk stihl reagovat a ubránit se/utéct hrozbě. Nyní ale v době, kdy fyzické hrozby už téměř vymizely, je takováto reakce spíše kontraproduktivní.
Za prvé je důležité znát co chceme docílit. Nezaměřovat se například na neshodu v nějakém názoru, když hlavním cílem je získat silný kontakt. Také je kritické, aby protistrana měla s vámi cíl konverzace jednotný. To zabrání jiným očekáváním a nedorozuměním.
Za druhé je zásadní vytvořit bezpečné prostředí pro člověka se kterým konverzujeme. To se poté můžu obrátit i k nám, přičemž se vybuduje bezpečné prostředí pro všechny konverzující. To samo o sobě se dá zjistit pozorováním toho, jak se protistrana tváří, jestli má například zkřížené nohy/ruce, nebo povšimnutím se toho když protistrana zvyšuje hlas. Pokud něco takového v konverzaci člověk zpozoruje, tak se dá očekávat, že protistrana začne být v konverzaci agresivnější. To je ale důležité neopětovat, ale přijímat to s klidem.
Dále je podstatné znát sama sebe v podobných situacích a být si vědom svých chyb a předností.
Následně je zásadní respekt. Ten je nutné vyjadřovat druhé osobě a umět ho od ní přijímat v různých formách nazpět. To vytváří důvěru v daném rozhovoru.
No a jako jeden z hlavních bodů dobré konverzace je schopnost kontrolovat své emoce. Naučit se vnímat to, že ostatní nás nedělají naštvanými, to si děláme sami sobě. Analyzovat si svoje chování, pocity, co si namlouváme a to všechno porovnat s fakty. Poté co pochopíme sami sebe se můžeme pokoušet pochopit ostatní.
A jako poslední důležitý bod je vytvoření jasného následujícího postupu. Co se bude dít po konverzaci? Kdo to bude dělat? Jak a do kdy to udělá? atd. Na tom všem se samozřejmě musí shodnout obě strany.
Praxe:
Jednotlivé aspekty v komunikaci jsem vyzkoušel a to jak v týmu, tak mimo něj. Všechny tyto body zároveň jsem ale nikdy nebyl schopen uskutečnit, protože jsem si je buď nepamatoval, nebo nebyla příležitost je všechny využít. Už ale po využití jednoho, či pár bodů jsem zaznamenával minimálně to, že si z konverzací více odnáším. Byl jsem většinou více v klidu a byl jsem schopen více stanovovat tempo a směr rozhovoru. Už to považuju za úspěch. Plánuju i nadále na tomto pracovat, abych se mohl někdy alespoň přiblížit k využití všech těchto bodů zároveň v jednom rozhovoru.
