Autor vysvětluje, že management a leadership jsou sice na první pohled podobné pojmy, ale ve skutečnosti se nejedná o totéž. Management (řízení) zahrnuje každodenní provozní aspekty řízení organizace, jako je plánování, organizování, řízení a kontrola zdrojů organizace za účelem dosažení konkrétních cílů. Oproti tomu vedení zahrnuje stanovení vize organizace a inspirování a motivování lidí k dosažení této vize, poskytování vedení a podpory lidem. Role managera i leadera jsou pro úspěch organizace nezbytné.
V družstvu měli strukturu v poslední části rozdělenou na team leadera a management group. Myslím, že se nám ale dost často nedařilo role a k tomu přiřazené povinnosti, respektovat. Dlouhou dobu měl team leader na zádech daleko více práce než měl mít.
Další část knihy se zabývá procesem formulace a implementace strategie a probírá témata, jako je konkurenční výhoda, strategické plánování a alokace zdrojů. Magretta říká, že strategie je jádrem managementu a že proto aby organizace svých cílů dosáhla je potřeba, aby manažeři uměli vytvářet a realizovat efektivní strategii.
V této kapitole mě zaujalo, jak magretta identifikuje tři základní způsoby, jak si organizace mohou vytvořit konkurenční výhodu:
Udržet si konkurenční výhodu vyžaduje neustálé úsilí o zlepšování a inovace a také hluboké porozumění silným a slabým stránkám organizace a konkurenčnímu prostředí, ve kterém působí. K tomu je důležité mít vypracovanou strategii, která může organizace vytvořit a udržet si konkurenční výhodu na trhu. Může nám k tomu dopomoci např. SWOT analýza.
Třetí kapitola vysvětluje, jak mohou manažeři efektivně alokovat zdroje na podporu strategie organizace. Netýká se to pouze finančních zdrojů, ale třeba i těch lidských, fyzických a nehmotných zdrojů. Ale také zmiňuje zdroje jako je pověst značky a duševní vlastnictví.
Alokování zdrojů jde ruku v ruce se stanovenou strategií. Je tedy podstatné, aby manažeři měli dostatečně určené strategické priority organizace a strategii a prioritám celé organizace rozuměli. Po jejich stanovení musí manažeři odhadnout zdroje, které budou k podpoře těchto priorit zapotřebí. To zahrnuje finanční zdroje, lidské zdroje a veškeré další zdroje, které budou nezbytné k dosažení cílů organizace.
Přidělení zdrojů: Na základě odhadovaných požadavků na zdroje musí manažeři alokovat zdroje tak, aby podporovaly strategické priority organizace. To může zahrnovat přerozdělení zdrojů z iniciativ s nižší prioritou nebo nalezení nových zdrojů financování na podporu iniciativ s vyšší prioritou.
Pak je samozřejmě důležité, aby manažeři sledovali přidělování zdrojů v průběhu času a podle potřeby prováděli úpravy, aby zajistili, že zdroje jsou využívány efektivně a účelně.
Myslím, že tahle celá část u nás v družstvu absolutně neprobíhala. S celou management group jsme začali až ke konci studia a každý už měl myšlenky jinde a byl problém se rolí zodpovědně zhostit.
