„Bohatý táta, chudý táta je vzdělávací nástroj pro kohokoli, kdo se zajímá o zlepšení svého vzdělání a finančního postavení.“
Tuhle knížku jsem četla poprvé v 18 letech a nedalo mi to, abych si jí nepřečetla i teď. Opakování je totiž matka moudrosti. S druhým čtením jsem si potvrdila, že vždy se dá v knížce najít něco nového. Nabrala jsem trochu jiné zkušenosti a jiný pohled na práci i na finance, takže vnímám i jiný rozměr toho, co Robert Kiyosaki píše ve své knize.
V knize můžete najít především porovnání dvou pohledů – toho, co své děti učí bohatí lidé a to, co své děti učí střední třída a chudí. Nicméně díky Robertovi Kyosakimu a mé vlastní praxi jsem pochopila, že být bohatý není o tom, kolik člověk vydělává peněz. Být bohatý znamená umět s vydělanými penězi zacházet a tvořit majetek. Mít více aktiv, než pasiv (což je něco jiného, než když se o těchto pojmech budete bavit s účetní).
Rozdíl mezi bohatým a chudým tátou jsem nejvíc pochopila v následující pasáži knihy:
„Chlapci, budete chudí jen tehdy, když se vzdáte. Nejdůležitější je, že jste něco udělali. Většina lidí o zbohatnutí jenom mluví a sní. Vy jste pro to něco udělali. Jsem na vás pyšný. Říkám vám ještě jednou, jen pokračujte. Nevzdávejte to.“
Tiše jsme tam s Mikem stáli. Byla to pěkná slova, přesto jsme však nevěděli, co máme dělat. „Tak jak to, že nejsi bohatý, tati?“ zeptal jsem se.
„Protože jsem učitel. Učitelé nepřemýšlejí o tom, jak zbohatnout. Nám se líbí učit. Rád bych vám pomohl, ale opravdu nevím, jak vydělávat peníze.“
Slova Robertova otce mi dávají velkou naději. Teď nejsem nejbohatší člověk na planetě, ale něco pro to dělám. Snažím se posouvat a hledat, co mě baví. Ne každý člověk má ve svém nitru nutkání zbohatnout – někomu se prostě líbí dělat to, co dělá. Důležité potom je si uvědomit, kolik si vnitřně dovolím vydělávat a jakou cestu opravdu chci.
Způsob myšlení, který mají bohatí a chudí lidé je jednoduchý. Chudí přemýšlí nad tím, že za jejich život a podmínky často může někdo jiný – práce, šéf, rodina a tak dále. Žijí v roli oběti. Bohatí lidé hledají způsoby, jak zlepšit svůj život, svou práci a své finance. Nebojí se jít za někým jiným a zeptat se o radu, učit se. Hledat způsoby se učím taky v Tiimi. Dostávám každý den, nebo když si mám čas sednout a přemýšlet, cennou lekci o tom, jak moc jsem se v mindsetu posunula.
„Život si s námi všemi pohrává. Někteří to vzdají, jiní bojují. Pár lidí se poučí a pokračuje. Vítají, když si život s nimi hraje. Pro tyto lidi to znamená, že se potřebují a chtějí něčemu naučit. Naučí se a pokračují dál. Většina to vzdá a několik málo, jako ty, bojují. Jestliže se této lekci naučíš, dospěješ v moudrého, bohatého a šťastného mladého muže. Jestli ne, celý život budeš za svoje problémy vinit práci, nízký plat nebo šéfa. Budeš žít a čekat na velký zlom, který vyřeší všechny tvoje finanční problémy.“
Další moje velké uvědomění je to, že díky práci ve financích s Partners, protože to je významná kapitola mého života, jsem opravdu pochopila slova a poučky bohatého táty o aktivech, pasivech a výdajích. Není umění vydělávat 100 000 Kč měsíčně, jestliže moje výdaje jsou 90 % a většinu mého majetku tvoří pasiva. Bohatý člověk nemá nejnovější telefon, notebook a drahé oblečení. Bohatí lidé nad penězi přemýšlí a plánují. Budují něco, co jim bude generovat další peníze a nechávají peníze pracovat pro ně. Formou investic nebo budováním firmy. Být bohatý znamená mít pasivní příjem, který mi zaplatí všechny moje výdaje – a to může být třeba jen 30 000 Kč měsíčně. Být bohatý pro mě znamená mít svobodu.
Zbohatnout se nedá přes noc, pokud třeba nevyhrajete ve sportce, kam jste si ze srandy vsadili na své narozeniny. Jakmile je zbohatnutí rychlé, je to lehce podezřelé. Vybudovat firmu a zhodnotit peníze jednoduše trvá nějaký čas. Být bohatým je být dobrým plánovačem.
Být bohatým člověkem v ohledem k Tiimi je vlastně naučit se pracovat s nástroji, které tu máme. Nemusí to podle mě být nutně o tom, abychom se drželi nalajnované linky a byli nejlepší, ale bychom si uměli najít to, co chceme dělat a v tom být dobří. Přizpůsobit si „to otravné“, abychom z toho uměli vytvořit něco užitečného pro nás.
