Proč jsem si knihu vybral?
Kniha mě zaujala z trochu netradičního hlediska – pojednává o šíření nápadů jako o epidemii. Není to sice vtipné, ale dnes by ta kniha měla úplně jiný rozměr než v roce 2015, a proto mě napadlo si ji přečíst. Bod zvratu je autorova debutová kniha, která měla velký úspěch – podniky se díky ní dokáží lépe orientovat ve svých plánech a dokáží nápady přetočit do skutečnosti.
Úvod
Zjednodušeně jsou v knize 3 základní principy, které nám pomůžou s našimi nápady:
1. Jakmile myšlenka dosáhne bodu zlomu, šíří se jako oheň.
2. Většinou jsou to pouze 3 lidé, kteří myšlenku dostali na vrchol.
3. Když nápad či myšlenka nebude „lepit“, vrcholu nikdy nedosáhne.
V další kapitole bych se s vámi rád podělil o vysvětlení, co jednotlivé body znamenají.
Propojení s praxí
1. Oheň je chytlavý
Jednoduchá fráze, velmi jasná, ale přitom důležitá. Oheň je chytlavý, a stejně tak jsou nové nápady. Ale aby se myšlenka mohla rozrůst (stejně jako oheň), musí dosáhnout něčeho, co autor nazývá „bodem zlomu“. Je to bod, kde se váš nápad stane ze zajímavého důležitým pro všechny ostatní. Kupříkladu si můžeme vzít známou sociální síť Instagram. Instagram měl od svého počátku stabilní růst. Nicméně od února 2012 se zničehonic velmi rozrostl, a každý najednou potřeboval mít vlastní účet. V tu dobu se uživatelské používání rapidně zvýšilo, a Instagram se stal jednou z nejrychleji rostoucích sociálních sítí na světě.
A není to pouze na internetu. I dříve, kdy internet ještě nebyl, jsme tento fenomén mohli vidět například u faxů. V roce 1984, kdy byl vynalezen první, cenově dostupný fax, byly prodeje stálé – okolo 80000 jednotek ročně. Nicméně o 6 let později se nákup faxů tak rozrostl, že se prodávalo více jak 5 milionů kusu ročně. Čím to tedy je? Jak dosáhnout bodu zlomu? Jednoduše, lidé chtěli mít to, co mají ostatní.
2. 3 lidé
Proč tedy některé byznysy fungují takto, a jiné krachují? Zde přichází už v naší bance esejí známé Paretovo pravidlo, kde zhruba 20% „přenašečů“ způsobí 80% celé epidemie. Zde autor vyzdvihuje 3 hlavní osoby, které jsou za tuto „epidemii“ zodpovědní. Mít ve hře několik takových hráčů je klíčem k dosažení bodu zlomu:
· Spojovači – ti mají masivní sociální síť se spoustou kontaktů, které jim umožňují šířit nápady skrz různé sociální skupiny
· Prodavači – ti mluví o všech nápadech, ukazují, jak jsou skvělé, a jejich pozitivita a přístup jsou pak nakažlivé
· Odborníci – shromažďují informace, jsou důvěryhodní a lidé se nechají ovlivnit jejich radami
3. Lepivost
Nicméně, nezáleží na tom, kolik influencerů, či klidně normálních lidí s menším dosahem, bude propagovat naše nápady, nebo kolik tváří seženeme na přebal naší knihy. Pokud bude naše kniha špatná, nikdy si jí lidé nekoupí. Autor toto nazývá lepivost, a odpovídá to na otázku "Je váš nápad dostatečně zapamatovatelný, aby přiměl lidi jednat?".
Tento fenomén se testoval už mnohem dříve, než při vydání této knihy. Už po roce 1960 se vědci shromáždili, jak malé děti reagují na dětské pořady v televizi, konkrétně Sesame Street.
Při testování si všimli, že děti byly dost vybíravé vůči tomu, čemu věnovaly pozornost – například hračky na podlaze nebo samotný pořad v televizi. To ale nemělo vliv na to, co si pamatují – kvalita obsahu však ano. Ačkoliv děti nevěnovaly velkou pozornost tomu, jak vyhláskovat slovo kočka, tak si přesto tu „lekci“ zapamatovaly. To znamenalo, že na rozdíl od dospělých se děti věnovaly pořadu z edukačního hlediska, a ne z hlediska zábavního. Výsledkem nakonec je formát pořadu, který vídáme dodnes – lidé, a jejich interkace s nějakými magickými, fantasy stvořeními. Původně plánovaný formát, který měl loutkové scény oddělené od scén s lidmi, nedokázal upoutat pozornost dětí, a tím ani jejich mysli.
Závěr
Závěrem bych rád vyzdvihl ještě pár myšlenek z knihy. Pokud chceme udělat něco virálního, nesmíme na to nahlížet tak, že chceme udělat něco virálního. Udělejte něco tak skvělého, že člověk, který to uvidí, nebude moci žít bez toho, že by to sdílel dál. Teprve potom se můžete snažit o bod zlomu.
Kniha byla velmi zajímavá, a přišla mi netradičně pojatá, což jsem ocenil. Často se stává, že jsou knihy na jedno koleno (což se při množství knih, co je na světě, dá samozřejmě očekávat), ale tato mě příjemně překvapila a rád ji doporučím mým spolužákům na přečtení.
