Kniha “Faktomluva” od autora Hans Rosling.
Knihu jsem si vybrala, protože jsem ji měla na svém wish-listu ke přečtení už dlouho a navíc mě, upřímně, velmi lákaly 3 KB. A samozřejmě i jméno autora. Kdykoliv knihu otevřu, vzpomenu si našeho Honzíka - alter ego Hanz.
Autor ve své knize odhaluje, jak naše přirozené instinkty zkreslují naše vnímání reality. Strach je jedním z nejsilnějších faktorů, který nás vede k tomu, abychom problémy, které jsou reálně malé, vnímaly jako obrovské hrozby.
Základní pravidla faktomluvy
Instinkt propasti
Instinkt propasti nás vede k tomu, abychom svět viděli jako rozdělený na dvě úplně odlišné skupiny, mezi kterými je obrovský rozdíl. Ve skutečnosti ale většina lidí spadá někam mezi tyto dvě krajnosti. Je důležité být opatrný při porovnávání průměrů a extrémů, protože to může zkreslit skutečný obraz situace. Také bychom měli mít na paměti, že pohled z dálky může zkreslovat – věci se mohou zdát menší nebo méně významné, než opravdu jsou. Místo toho, abychom se zaměřovali na rozdíly, bychom měli hledat, co máme společného, protože většina společnosti je někde uprostřed.
Instinkt negativity
Instinkt negativity nás vede k tomu, že si více všímáme špatných zpráv, protože negativní a tragické události se šíří rychleji a snadněji než ty dobré. Tento instinkt pak způsobuje, že máme pocit, že je svět horší, než ve skutečnosti je. Abyste tento instinkt kontrolovali, je dobré očekávat špatné zprávy a brát je s nadhledem.
Je důležité si uvědomit, že věci mohou být lepší, i když o tom zrovna neslyšíme – například situace se může zlepšovat, i když slyšíme jen o problémech. Dobré zprávy se často vůbec neobjevují, protože pro média nejsou tak zajímavé jako ty špatné. Když tedy slyšíte špatnou zprávu, zeptejte se sami sebe, zda byste se dozvěděli i o dobrých věcech, které se dějí.
Postupné zlepšení není vždy vidět, protože zprávy často informují jen o propadech, ne o celkovém zlepšování situace. Více špatných zpráv neznamená, že je na světě více utrpení – někdy je to jen důsledek toho, že máme lepší přístup k informacím. A nakonec, buďte opatrní s idealizováním minulosti – často máme tendenci vzpomínat na minulost jako na lepší dobu, než jaká ve skutečnosti byla.
Instink lineárnosti
Instinkt lineárnosti nás vede k tomu, abychom automaticky předpokládali, že růst nebo změny budou probíhat rovnoměrně a přímočaře. Ve skutečnosti se ale mnoho věcí nevyvíjí takto předvídatelně. Růst může mít různé podoby – může se zpomalovat, zrychlovat, nebo mít podobu křivky ve tvaru S nebo kopce. Je důležité si uvědomit, že ne všechny procesy postupují podle přímé linie, a proto bychom neměli automaticky očekávat lineární vývoj.
Instinkt strachu
Instinkt strachu nás vede k tomu, abychom se soustředili na děsivé věci a automaticky předpokládali, že představují vysoké riziko. Tento instinkt ale může způsobit, že nadhodnocujeme nebezpečí, které nám ve skutečnosti hrozí.
Abychom tento instinkt zvládli, je důležité rozlišovat mezi strachem a skutečnou realitou. Svět často vypadá hrozivější, než ve skutečnosti je, protože jsme vystaveni informacím, které jsou vybírány právě proto, že nahánějí strach. Důležité je také pochopit, že riziko se skládá ze dvou věcí: jak nebezpečná situace je, a jak často se jí vystavujeme.
Než začneme jednat na základě strachu, je dobré se nejprve uklidnit a pokusit se udělat rozhodnutí co nejvíce racionálně.
Instinkt zkreslení velikosti
Instinkt zkreslení velikosti nás často svádí k tomu, abychom považovali velká nebo malá čísla za velmi významná, aniž bychom je porovnali s jinými údaji. Čísla, která na první pohled vypadají působivě, mohou být ve skutečnosti zavádějící, pokud nejsou uvedena ve správném kontextu.
Abychom se tomuto instinktu vyhnuli, je klíčové vždy porovnávat. Velká čísla mohou vypadat ohromně, ale až srovnání s jinými údaji odhalí jejich skutečnou hodnotu. Dále je užitečné používat pravidlo 80/20 – pokud máte před sebou dlouhý seznam údajů, zaměřte se na několik málo nejdůležitějších, které mají největší vliv.
Namísto absolutních čísel je také vhodné pracovat s poměrnými údaji, které mohou nabídnout přesnější obraz, například při porovnávání různých zemí nebo regionů.
Instinkt zobecnění
Instinkt zobecnění nás často vede k tomu, že používáme kategorie, které mohou být zavádějící nebo příliš zjednodušené. I když se zobecňování nelze úplně vyhnout, je důležité si uvědomit jeho limity a snažit se jej používat správně.
Například, když pracujeme s velkou skupinou, je užitečné ji rozdělit na menší, přesnější kategorie, abychom získali lepší přehled o jejích členech. Současně bychom měli hledat podobnosti mezi různými skupinami, a pokud je najdeme, zamyslet se, zda naše původní kategorie mají vůbec smysl.
Také je důležité si uvědomit, že co platí pro jednu skupinu, nemusí automaticky platit i pro jinou. Když slyšíme, že něco platí pro „většinu“, měli bychom se zamyslet nad tím, co to skutečně znamená – může to být jen těsná nadpoloviční většina, ale i drtivá většina.
Pozor bychom si měli dávat i na barvité příklady, které mohou být spíše výjimkou než pravidlem. A konečně, nepředpokládejme, že jsou lidé, kteří dělají něco jinak než my, idioti. Místo toho se zamysleme nad tím, proč jejich jednání může dávat smysl.
Instinkt osudovosti
Instinkt osudovosti nás vede k přesvědčení, že některé věci jsou neměnné, protože změny v nich probíhají velmi pomalu. Tento dojem může vznikat u lidí, náboženství, kultur nebo zemí. Je ale důležité si uvědomit, že i malé změny se mohou postupně nasčítat a vést k výrazným změnám v průběhu času.
Abyste tento instinkt překonali, sledujte postupná zlepšení – i malé kroky každý rok mohou během několika desetiletí vést k zásadním změnám. Aktualizujte si své vědomosti, protože některé informace rychle zastarávají a svět kolem nás se neustále mění. Promluvte si s prarodiči, abyste si připomněli, jak se hodnoty mění v čase a jak se mohou lišit od těch vašich. Také si všímejte příkladů kulturních změn a zbavte se představy, že dnešní kultura bude stejná i zítra.
Pomalu probíhající změny jsou stále změnami, a proto bychom je neměli podceňovat.
Instinkt jedné perspektivy
Instinkt jedné perspektivy nás omezuje tím, že se soustředíme pouze na jeden úhel pohledu, což může vést k jednostrannému chápání problémů. Abychom tento instinkt překonali, je důležité na problémy pohlížet z více úhlů a být otevření různým názorům.
Je dobré prověřovat své názory tím, že necháme lidi s odlišnými pohledy zpochybnit naše myšlenky a najít jejich slabá místa. Uvědomění si svých limitů je také důležité – nesnažme se být experty mimo svůj obor a berme v potaz i limity ostatních.
Pokud jsme zvyklí používat určité nástroje nebo myšlenky často, můžeme mít tendenci je nadužívat a přehlížet jiné možnosti. Je proto dobré se dívat i na jiné nástroje a být otevření myšlenkám z různých oblastí. Svět také nelze chápat jen na základě čísel a statistik – i když jsou důležité, samotná čísla nám neřeknou vše o realitě.
Pozor bychom si měli dávat na jednoduché ideje a řešení. Historie ukazuje, že jednoduchá vysvětlení často vedou ke špatným rozhodnutím. Místo toho bychom měli přemýšlet komplexně, kombinovat různé myšlenky a řešit problémy individuálně, případ od případu.
Instinkt obviňování
Instinkt obviňování nás často vede k tomu, že hledáme někoho, na koho můžeme svalit vinu, když se něco pokazí. Tento přístup nám ale může zabránit vidět skutečné příčiny problémů a bránit v jejich řešení do budoucna.
Abychom tento instinkt překonali, měli bychom se soustředit na hledání příčin, nikoli viníků. Když se něco špatného stane, neměli bychom automaticky hledat osobu nebo skupinu, kterou lze obvinit. Místo toho bychom měli věnovat úsilí pochopení toho, jak různé faktory a okolnosti (neboli systém) vedly k dané situaci.
Stejně tak bychom měli být opatrní, když někdo tvrdí, že je hrdina nebo hlavní důvod úspěchu. Místo toho se ptejme, zda by k úspěchu nedošlo i bez této osoby, díky celkovému systému nebo spolupráci mnoha lidí. Přiznávejme zásluhy celému systému, ne jen jednotlivcům.
Instinkt urgentnosti
Instinkt urgentnosti nás často tlačí k tomu, abychom jednali rychle, když máme pocit, že je situace naléhavá. Tento pocit ale může vést k unáhleným rozhodnutím, která nejsou vždy ta nejlepší. Abychom se vyhnuli chybám, je důležité postupovat po malých krůčcích.
Začněte tím, že se zhluboka nadechnete a získáte více času na promyšlení situace. Když se spustí instinkt urgentnosti, často se připojí i další dramatické pocity a racionální uvažování jde stranou. Je důležité si uvědomit, že jen málokdy je situace opravdu tak naléhavá, jak se zdá.
Vždy trvejte na datech, která jsou relevantní a přesná. Pokud je něco opravdu urgentní a důležité, měli byste mít k dispozici měřitelná data, na kterých můžete své rozhodnutí založit. Dejte si také pozor na prognózy – budoucnost je nejistá, a proto je důležité zohlednit různá možná scénáře a nedělat rozhodnutí jen na základě jednoho možného vývoje.
Tímto způsobem se vyhnete unáhleným rozhodnutím a budete schopni lépe zvládnout situace, které se zdají být naléhavé.
Z knihy si odnáším důležitost spoléhat se na fakta a data, nikoli na mé instinktivní reakce. Pokud dokážeme přehodnotit své vnímání světa a zaměřit se na skutečné problémy, které před námi stojí, můžeme nejen lépe porozumět tomu, co se kolem nás děje, ale také přispět k dalšímu zlepšování světa.
Quotes
Nemůžeme řešit problémy, které neexistují. Musíme se zaměřit na skutečné problémy, které jsou před námi.
Nemůžeme řešit problémy, pokud neznáme fakta. Musíme se učit a získávat nové informace, abychom mohli jednat efektivně.
Nedostatek informací vede k tomu, že si myslíme, že svět je horší, než ve skutečnosti je.
