Knihu jsem si vybrala, protože mě zajímalo, jak lépe komunikovat na pracovišti a jak můžu lépe porozumět druhým.
Líbí se mi, jak je hned v úvodu zmíněno rozdělení knihy. Jedna část je pro zaměstnance -pro poznání špatného vedení lidí a co můžeme udělat pro zlepšení situace a druhá část je pro ty, kteří zastávají vedoucí funkci - jak mohou oni rozvinout potenciál svých zaměstnanců. (Autor zmiňuje, že je možnost přeskočit na část, kterou potřebujeme víc číst).
Typologie osobností dle barev
Teorie, o kterou se kniha opírá je typologie osobnosti DISC, kterou autor společně s dalšími vyvinul do modelu pracujícími se 4 barvami - červenou, žlutou, modrou a zelenou.
Znaním modelu můžeme lépe pochopit, jak druhý pracuje a na co se při práci zaměřuje. Model nevysvětluje všechny aspekty chování, a je spíše dobrým startovacím bodem k hledání cest, jak věci změnit.
Důležité je vědět, že většina z nás má kombinaci několika barev. Pouze u 5% lidí převládá 1 barva.
Zároveň se mohou vyskytovat výjimky a každá osobnost se mohla již naučit určitou schopnost, kterou ze začátku nedisponovala, proto není dobré všechny házet do škatulek.
Jak pracovat s teorií ,,barev osobností”?
K tomu použiju jeden citát z knihy - ,,Vše výše uvedené závisí na schopnosti porozumnění. Problémy nastávají tam, kde tato schopnost chybí.”
Význam barev - Kdo, co, jak
https://www.typologieosobnosti.cz/co-je-to-typologie-osobnosti/disc-typologie/ Přikládám zdroj, kdo chce podrobněji prostudovat model DISC.
Červení - extrovert, orientovaný na úkol.
Rád se staví výzvám, které nejsou tak jednoduché. Mají rádi tempo a akci.
Žlutí - extroverti, zaměřené na vztahy
Jsou to strhači, kteří mají potřebu přesvědčit ostatní, aby vnímali a cítili stejně jako oni.
Jejich pozitivismus přetrvává i při opravdu náročných situacích.
Zelení - introverti, orientovaní na vztahy
Vyznačují se svou neochotou přijímat změny.
Modrý - introverti orientovaní na úkol
Respektují pravidla a předpisy. Jsou pečlivý do nejmenšího detailu.
Znaním jednotlivých projevů chování daných typů, nám pomáhá zvolit vhodný způsob, jak s každým z nich předávat informace. Př. Zelenému jedinci musím dát čas, aby měl možnost se nad úkolem zamyslet, žlutého se sem tam zeptat na to jak se má, co dělal o víkendu. Modrému musím dávat přesná fakta a detaily, jinak se mnou nebude chtít bavit o dalších krocích. A červeným se musím přizpůsobit jejich rychlému tempu.
Barvy nejsou jediný faktor, na který bychom měli přihlížet. Nejsme nikdo jednobarevní.
Pro efektivnější komunikaci s druhými je nutné brát v potaz i jejich motivaci a sebedůvěru (Obzvlášť když jste šéf, je dobré toto znát u svých podřízených. Ty by pro vás měli být důležitější než zákazníci. Vy byste jim měli poskytovat, co nejlepší podmínky, aby vaši podřízení mohli, co nejlépe obsluhovat zákazníky - myšlenka z knihy).
Zjišťovat pravou motivaci lidí a jejich míru sebevědomí není snadné. Vyžaduje to čas, zájem o podřízené a pozorování.
Jak přistupovat k podřízenému, při zadávání úkolu?
Autor zdůrazňuje, jak je důležité co nejkonkrétněji popsat daný úkol při delegaci. Zaměstnanec vás může zastavit, pokud už mu dáváte přebytečné informace.
Myslím, že ani na začátku neuškodí, když tuto možnost ,,stopnutí” zvědomíte svému podřízenému, aby se neostýchal nás zastavit. Co když si nejsme jistí zda náš požadavek pochopil? Stačí se zeptat či požádat druhého o shrnutí vašeho požadavku, jak ho pochopil.
Nejvíc rozvojové nakonec - Zpětná vazba
Věděli jste, že 90% procent zpětné vazby obdržíme během prvních šesti let našeho života? (dle Elizabeth Kuylenstierna z knihy Úspěšná zpětná vazba). Znamená to snad, že dalších 10% zpětné vazby získáme v průběhu zbylých let našeho života (počítám cca 80 let)?
Myslím, že to nehrozí pokud navštěvujete Tiimi, kde komunikace a poskytování zpětné vazby je klíčové.
I přesto, že už jsem ve třeťáku, stále pociťuju potřebu trénovat dovednost přijímání a dávání zpětné vazby. Občas se ještě bráním dávání negativní zpětné vazby. Především, protože se snažím najít správný čas na ni. V knize autor zmiňuje, že na negativní zpětnou vazbu neexistuje správný čas.
Před nedávnem jsem nečekaně dostala negativní zpětnou vazbu. Chápala jsem, že úmysl druhého bylo mi pomoc se zlepšit v komunikaci. Přijala jsem ji trochu hůře, ale nakonec s odstupem, jsem pochopila, že je lepší říct negativní zpětnou vazbu, co nejdřív. Nečekat až si to třeba někdo uvědomí nebo stejnou nedbalost zopakuje znova. Vy se pak můžete pyšnit tím, že jste někomu pomohli a přispěli, aby se mu příště dařilo lépe.
Na čem teď pracuji?
Pomůckou mi je psát si svoje myšlenky nejdříve na papír. A ptát se sama sebe ,,Jaký je hlavní účel mého sdělení? Co chci říct a proč?”
Závěr:
Kniha rozhodně není na jedno přečtení, pro zvýšení užitku z ní se ke knize spíše vrátím a podtrhnu si pár postřehů ohledně daných tipů osobnosti (protože je tam o nich vela informací). Rozhodně mě čtení knihy utvrdilo v tom, jak důležitá je komunikace a dokud mi někdo neřekne, že komunikuju až moc, tak do té doby mohu zatím komunikovat vše.
